Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmeina přeměna - 3. kapitola

17.05.2010 (13:30) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1158×

Začal se ve mne objevovat vztek. „Sakra! Sakra! Sakra!” Vrazila jsem rukou do vysokého stromu. Opřela jsem si čelo o kmen, ale za chvíli něco začalo praskat. Udělala jsem pár kroků od stromu a ten se po minutce sklátil na zem.

„Co to?” Nechápala jsem. Copak jsem tohle mohla udělat já?

Dobře, musím si všechno ujasnit.

Za prvé – mám krvavě červené oči.

Za druhé – jsem rychlá... a očividně silná. Takže je možné, že jsem... upírka.

Běžela jsem zpět za Carlislem. V polovině cesty se začalo stmívat. „Kolik je vlastně hodin?” Podívala jsem se na zapadající slunce. Za chvíli jsem dorazila k domu.

„Carlisle! Carlisle!” volala jsem ještě před dveřmi.

„Esme!” oddychl si úlevou, „Já jsem věděl, že se vrátíš.” Nevěděla jsem co dělám. Šla jsem přímo ke Carlislovi a obejmula ho. Všechno to trvalo asi tak pět sekund.

„Ehm... Esme? Jsi v pořádku?”

„A-ano, jenom jsem... nevím co dělat.”

„Od toho jsem tady. Všechno ti vysvětlím, ale nejprve by jsi se měla převléci.” Podívala jsem se do zrcadla, které viselo v obývacím pokoji.

„Jejda... Ale já nic na sebe nemám.”

„Tady budeš mít pokoj. Je tam oblečení a najdeš tam i ostatní věci.” Pokynul rukou ke dveřím na protější straně. Make – up jsem měla rozmazaný po celém obličeji. Řasenka mi po celém obličeji udělala černé jizvy.

„Děkuju Carlisle.” Otočila jsem se a šla do svého pokoje. Pokoj byl vymalován bílou barvou a podlaha byla z parket. Ale kde je postel? V pokoji stála veliká skříň, komoda, dvoumístná sedačka a toaletní stolek.

Když jsem byla oblečená a upravená, šla jsem do obývacího pokoje. Pokoj byl podobně zařízen jako můj pokoj, ale byl plnější.

„Carlisle?” volala jsem a procházela celý dům. „Carlisle!”

„Tady jsem Esme!” zavolal z jednoho pokoje. „Pojď dále.” Vešla jsem do jeho pracovny. Byla jiná než ostatní pokoje. Stěny měl obložené dřevem a na nich vysely obrazy. Na podlaze byl vyšívaný koberec a na protější straně dveří seděl Carlisle za masivním stolem.

„Sluší ti to,” pochválil mne. „Tak, posaď se.” Šla jsem se posadit na proti.

„Hlavní věci už znáš. Takže, už jsi zajisté zjistila, že máme i nějaké dary.”

„Ano... Rychlost a sílu.” odpověděla jsem.

„Dobře, ale jejich ještě trochu více. Například máme velice dobrý zrak a citlivý sluch a někteří mají i zvláštní dary, jako například, že čtou myšlenky – tu má Edward. Zatím jsem se z jiným darem nikdy nesekal. No, a... máme taky nevýhodné a nepotřebné vlastnosti. Nevýhodnou – nesmíme chodit na slunce. Když výjdeme začneme se lesknout jako diamant.” uchechtl se přirovnání. „A nepotřebnou – když lovíme a krmíme se naše zuby produkují jed, a tak při lovu zneškodníme oběť. Ale, jak jsem říkal je zbytečná. Když už začneme lovit, žádná oběť neunikne. Nikdy! A ještě... nespíme.” Stuhla jsem.

„Nějaké otázky?”

„Jsou tady i další?” Zavrtěla jsem se na židli.

„Ano jsou, ale nejsou jako my. Oni se živí lidskou krví.”

„Aha...” Lepší odpověď jsem nenašla.

„Víš měl jsem více důvodů, proč tě přeměnit. Ten první – protože jsi neměla co stratit. Druhý – miluji tě. A třetí – Edward potřebuje matku a já ženu.” Zadíval se na mne uskostně, jak to vezmu. No... je pravda, že já taky k němu něco cítím a dítě si moc přeju.

„Ano Carlisle, já k tobě taky něco cítím a syna bych chtěla, ale nevím jestli jsem připravená. Za několik dnů ti dám vědět. Já... musím si to ještě rozmyslet. Musím se... se vším srovnat.”

„Ano to chápu.” Zvedl se. „Pojď! Naučím tě lovit.” Chytili jsme se za ruku a běželi.

„To je nádhera.” Teprve teď jsem si začala všímat všeho kolem mne. V lese to žilo. Všichni živočichové si dělali své, ale když jsme se k nim přibližovali, zatajili dech a čekali co se bude dít.

Zastavily jsme.

„Tak, teď se soustřeď. Zavři oči.”

Když jsem to udělala, ucítila jsem různé věci. Nedaleko tekl potůček. Měla jsem sucho v krku, ale voda mne odpuzovala. Potom jsem uslyšela těžká kopyta a chlampající jazyky, a až potom jejich těžká srdce.

„Los?”

„Ano, myslel jsem, že menší zvěř bude na začátek lepší.” Vysvětlil.

„Dobře, co mám dělat teď?”

„Soustřeď se na krev pulzující v jejich těle, a pak se jen nech vést svými instinkty.”

„To zní jednoduše.” Zavřela jsem oči a soustředila. Bylo to neuvěřitelné, rozběhla jsem se a nechala se vést. Neměla jsem ponětí kam běžím. Skrčila jsem se za vysoké porosty tráv a udělala útočný postoj. Přede mnou se rozprostírala louka a na ni se páslo stádo losů.

Někdo běžel za mnou. Otočila jsem se a zavrčela. Bylo to, tak nečekané, že jsem se lekla.

„Promiň... Co teď?

„Prostě mu skoč po krku a zbytek už udělaš instinktivně.” Pokynul rukou k jednomu losu.

Nadechla jsem se. Ta vůně nebyla tak přitažlivá, ale lepší než voda. Odrazila jsem se a začala lovit.

Celé stádo se rozuteklo, ale jednoho jsem dohonila a skočila mu po krku a zakousla se, ale los stále bojoval. Po několika sekundách jsem ho skolila a konečně se mohla napít. Ta bolest v krku, už nebyla tak strašná, ale když jsem dopila znova to začalo.

Chtěla jsem skolit dalšího, ale Carlisle mne zastavil. „Počkej, ukážu ti, jak ulovit zvěř, aniž by ses takhle ušpinila.” Podívala jsem se na sebe, měl pravdu. Šaty jsem měla celé od bláta a potrísněné krví.

Carlisle se nakrčil jako šelma a začal lovit. Jednoho dohonil a skočil mu po krku a pil. Při každém pohybu jsem určovala úhel, abych se to naučila. Když dopil přiběhl za mnou.

„Teď ty.”

Nemusel nic říkat. Zavřela jsem oči a soustředila se na vůně. Do obličeje mi praštila o něco lepší vůně než od losů. Rozběhla jsem se na... sever? Když jsem dorazila na místo, skočila jsem na větev nad mou obětí. Byla to černá puma. Uslyšela mne a začala po mne chňapat tlapama.

Skočila jsem ji po krku a začala se opět prát. Její drápy se mi snažily zarít do kůže, ale mne to připadalo jako pohlazení peříčkem. Konečně se mi podařilo ji oslabit a mohla jsem se napít.

„Hm...” Carlisle se opíral o strom.

Podívala jsem se na sebe. Jediné co jsem měla na sobě, byly cáry z šatů.

Vyšlo slunce. Moje kůže se začala třpitit, jako diamant. „Fascinující,” zašeptala jsem.

„Už můžeme jít? Nebo potřebuješ pokračovat?”

„Už můžeme... Kde je vlastně Edward?” Došlo mi, že s námi nebyl celý den.

„Pořeboval si zařídit ještě nějaké věci.”

„Mmm - hmm...” Nevím proč, ale připadá mi, že mne nemá moc v lásce – pomyslela jsem si.

Vydala jsem se na cestu domů.

„Počkej.” Chytil mne Carlisle za ruku. „Nechceš se na chvíli zdržet?” Očima si mne prohlédl od shora dolů a zase zpátky

Nemohla jsem odolat a vrhla se na Carlisla. Začala jsem ho vášnivě líbat a ...

Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmeina přeměna - 3. kapitola: