Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 30. kapitola

01.11.2011 (07:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2917×

Pohled Carlislea

Vpálil jsem do své pracovny a pustil si song.

„Už se to nedá a nedá!“ ječel jsem společně s Rytmusem a uklidňoval se. Mnul jsem si spánky a doufal, že to vše je noční můra. Ale! Jsem přece doktor a k tomu upír, mé IQ není IQ tykve, takže mi docvakne, že upír noční můry mít nemůže, protože nespí. Sakra! Potřebuju odreagování. Vypnul jsem ten slaďák a přeladil na Technotronic flow.

„To je aspoň žrádlo!“ přidal jsem bassy a trochu si zapařil, to mě trochu uklidní.

„Jo, Rytmus je King of Pop,“ řekl Alec, jakmile se zjevil v mé pracovně, přestal jsem dělat break a postavil se.

„Co tu chceš? To ani ve vlastním domě nemůžu mít minutku klidu?“

„Jsi tu pět minut, minutku už jsi měl. Víš, jaký je od něj drsnej song?“

„Nechám se podat,“ prohodil jsem bez špetky zájmu.

„Zlatokopky. Jednou jsme se Caiem a Demetrim úplně sťali, poslouchali jsme tento song a Demetriho napadla úplná bláznivina. Všichni tři jsme vyskočili na balkón, který patři Carol, tvé ex, a začali jí to zpívat. Aro s námi měsíc nemluvil a museli jsme za trest leštit veřejné WC okolo hradu.“

„On se tomu nesmál? Tipoval bych, že se tomu zasměje.“

„Právě, že byl v ložnici s Carol a smál se tomu. Tahle ženská ho má pekelně zpracovaného, Sulpicie na ni nemá.“

Představě, že ti tři leští záchodky a k tomu Carol řve na Ara, jsem se musel zasmát. Tohle je možná lepší, než Rytmus.

Pohled Belly

Alec, nebo jak se ten malý skřítek, co piští, jmenuje, se vydal za Carlislem do pracovny. Ten těžce nese, že tu máme tolik upírů, a že se Alice chce vdávat. Pohlédla jsem na ni, hádala se s Jasperem a mířili nahoru do patra, z něhož právě vycházel blonďák a sledoval mou matku, jako svou příští oběť, chudák, narazí, a to brutálně. Cosi do mě žduchlo. Byl to ten kluk, co mě měl zabít.

„Jak to všechno bereš?“ zeptal se mě mile a k tomu se nádherně usmál.

„Ach…,“ vydala jsem ze sebe, jeho úsměv se roztáhl ještě víc.

„Mám to brát tak, že jsi v pohodě?“ ptal se dál. Odkašlala jsem si.

„No, je v pohodě to, že se mi líbí můj vrah, který mě ani nezabil, a kterého jsem tu viděla bulet, jako malou holku?“

„Já za to nemůžu, to ten skrček, co umí ovládat emoce!“ durdil se. Vypadal sladce, pak se zarazil. „Já se ti líbím?“

Ty, vole! Tobě to pálí! Pomyslela jsem si škodolibě, ještě, že blokuji svou mysl, mohla bych riskovat, že se znovu rozbrečí.

„No, jestli mám nějakej typ, tak na něj sedíš. Já nevím, s kluky moc zkušeností nemám, musela jsem s mámou utíkat před tvým šéfem a mým strýcem, takže…,“ pokrčila jsem rameny a pohledem mrkla na mamku, ta už stála na terase společně s blonďákem, takže jsem tu s Edwardem sama, co když uteče?

„Utečeš?“ zeptala jsem se ho.

„Ne. Nechci, půjdu tam, kde budeš ty, Isabello.“

„Proč?“

„Protože tvé sympatie nejsou jednostranné, proč si myslíš, že jsem tě nemohl zabít? Tolikrát jsem to mohl udělat, ale neudělal jsem to. Něco mě k tobě přitahuje, něco, co neznám, ale chci to poznat.“

„Takže? Co s tím uděláme?“ nepatrně jsem se k němu přiblížila, jeho rudé oči by mě měly děsit, ale nestalo se tak. Já v nich viděla něco jiného, něco krásného, celý byl krásný a dokonalý.

Pohled Alice

Táta zabouchl za sebou dveře od pracovny, ze které se po chvíli linul hlas Rytmuse, pobaveně jsem zakroutila hlavou a otočila se na Jazze, ten vypadal, že brzo exploduje.

„Co je?“ vyptávala jsem se nevinně.

„Ten italský špageťák, co s ním máš?“

„Myslíš Demetriho?“

„Jo, jeho!“

„Nic s ním nemám! Jestli chceš, pojď se ho sám zeptat, co to má znamenat, asi se mu po mně opravdu stýskalo.“ Vstala jsem a šla nahoru, Jazz mě následoval. Sakra, ta první opilecká noc se mi opravdu, ale opravdu neoplatila. Já věděla, že to, co se stane ve Volteře, nezůstane ve Volteře!!!

Demetri byl v mém pokoji a rozhlížel se dokola, když uviděl mou osobu, zatetelil se blahem, jakmile uviděl i Jazze, jeho radost rázně klesla.

„To je tvůj nový?“ zeptal se Demetri a náramně si užíval Jasperův vztek. Svým způsobem se mi to líbilo, aspoň vím, že bude žárlit. Sice je to přehnaný, ale zároveň sladký.

„Nový? Demetri, musíš mi osvětlit, co to znamená, pokud vím, tak my dva jsme nic spolu neměli,“ mluvila jsem klidným, mírně pobaveným hlasem. Demetri se pousmál a vzal z mého stolku parfém, co používám.

„Hmmm, krásně voní. Jasně, nebyli jsme spolu ve vztahu, ale pamatuješ na tu noc? Nechala v mém srdci stopy,“ vysvětloval a jeho úsměv se víc rozšířil, potvora jedna! Nesnáším ho.

„Co se mezi vámi stalo? Al, nevadí mi to, jen mi to řekni, ta nejistota mě ubíjí,“ ozval se konečně Jazz.

„Fajn, u táty nežiju moc dlouho, před nějakým časem jsem žila s mámou ve Volteře. Demetri byl pouze a výhradně kamarád společně s Alecem, noc předtím, než jsem odjela za tátou, jsme pořádali kalbu. Jen my tři. Celkem jsme se ožrali a Alec se s námi vsadil, když vběhneme do fontány nazí a políbíme se tam, tak půjde den na to do sálu a políbí Arovi zadek, když bude trestat nějakého upíra. To jsme si nemohli s Demetrim nechat ujít, tak jsme to udělali, jenže jsme nečekali, že nám ukradne oblečení a ještě nás při té scénce ve fontáně vyfotí, stálo mě to dost času a krevních konzerv, než jsem ho přesvědčila, ať tu fotku smaže ze svého Facebooku.“

„Jo, to byly časy, Al,“ přiznal zasněně Demetri, došel ke mně a objal mě.

„Jsem rád, že jsme furt přátelé, kdyby tě náhodou borec alá Lví hříva štval, tak dej vědět, jsem pořád k mání a pro tebe kdykoliv,“ zašeptal mi do ucha, pak na mě koketně mrkl a vypařil se z pokoje.

„On tě viděl nahou?“ zavrčel Jazz.

„Jen jednou, byla to sázka a navíc se mnou mávaly hormony a alkohol.“

„Nespala jsi s ním, ani s tím Alecem?“ ujišťoval se Jazz. Přešla jsem k němu, objala jsem ho a líbla na rty. „Víš, jen jediný tátův zákon ctím, a to je sex až po svatbě. Můžeš být klidný, vdávám se poprvé, a to nebude jediné mé poprvé, rozumíš?“

Roztomile se zakřenil a políbil mě.

Pohled Esmé

Carlisle potřeboval svůj hip-hopový prostor, Alice něco řešila s Jasperem, musela jsem se na ně podívat, budou krásný pár a hodí se k sobě. Alice ho bude sekýrovat a Jasper jí bude ovládat emoce, ona to uvidí ve svých vizích a tak vznikne další hádka, nádherný manželský život ty dva čeká.

Vyhledala jsem pohledem Bellu, ta se věnovala našemu zajatci, vypadalo to, že se skamarádili. Její a jeho úsměvy mluvily za vše, super, má dcera je psychicky poznamená.

„Většinou letím na blondýny, ale vy jste učiněná bohyně, Esmé,“ ozvalo se za mnou, ohlédla jsem se. Za mnou stál ten blonďák, Caius a zubil se. Tohle mi připomnělo mé začátky s Carlislem.

„Když se obarvím do zrzava, necháte mě být?“

„Zrzku jsem taky ještě neměl, ale vám by slušela každá barva. Jste prostě stavěná na vše, vy můžete přijít i v pytli a budete tou nejkrásnější upírkou na světě.“

„No, ještě, že pytel nemám ve svém šatníku a vypadám pouze normálně.“ Vstala jsem a odebrala se na terasu, Caius mi byl v patách, nepochopil, že nemám zájem nebo co?!

„Máte ženu?“ udeřila jsem na něj.

„Ano, mám.“

„Je pěkná?“

„No, na svůj věk se dá, celkem zachovalá, a to ani nemá v sobě botox.“

„Tak, co po mně chcete?! Jsem zadaná, jestli vám to nedošlo, chodím s Carlislem.“

„Já si toho všiml, vždyť tohle je nevinné flirtování.“

„Nejsem na blonďáky,“ odpálkovala jsem ho.

„A co je Carlisle?“ nenechal se.

„Sexy blonďák.“

Jakmile jsem to vyslovila, otevřely se dveře pracovny a vyšel z nich Carlisle a Alec.

Vešla jsem zpátky do domu a pohlédla na Carlislea, ten pochopil, došel ke mně a vášnivě mě políbil.

„Vím, jak nás z toho dostat, zlato,“ zašeptal a otočil se na Edwarda. Ten jen pokýval hlavou. Co má Carlisle v plánu? Ať je to, co chce, Edward s tím souhlasí. A kdo má, kruci, ruku na mém zadku?!

Snad se dílek líbil, tato povídka taky míří ke konci, už jen děvet kapitol plus bonus a EWAY je u konce, komentáře by potěšily, děkuji, že to stále čtete.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 30. kapitola: