Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé Volturi - 6. kapitola - Plány

17.02.2011 (07:30) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2266×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Ano,“ zašeptala jsem do tichého pokoje a v tu chvíli mě už Carlisle drtil v náručí. V té chvíli jsem byla nejšťastnějším upírem na světě. Můj milovaný, důvod mé existence chce, abych se stala jeho ženou. Co víc si můžu přát? Mám mocné schopnosti, milujícího, budoucího manžela a skvělou rodinu.

„Děkuju ti, Esmé. Jsem ten nejšťastnější upír pod sluncem,“ vydechl Carlisle a neustále se mnou točil po naší ložnici.

„Já jsem šťastnější,“ zasmála jsem se a Carlisle mě položil na zem. Otevřel již po druhé krabičku s překrásným prstenem a navléknul mi ho na levý prsteníček. V té chvíli jsem cítila, že ve mně něco doklaplo. Byla jsem celá, plná. Měla jsem všechno, co jsem si kdy přála. Vášnivě, ale přitom něžně jsem Carlislea políbila, musela jsem se s ním alespoň pomocí polibku podělit o mé pocity.

Ruku v ruce s Carlislem jsme přišli do obýváku. Tam už čekala celá naše rodina a Alice ke mně nadšeně přiskočila. Ten její dar vidět budoucnost… Všechno ví předem, to je k nevíře. A Edwardovo čtení myšlenek je to samé. Jak je potom máme něčím překvapit?

„Moc gratuluju a moc vám to přeju. Když jsem včera viděla, co se Carlisle rozhodl udělat, chtěla jsem skákat tři metry do vzduchu. Jsem tak šťastná. Svatba bude velkolepá. Pozveme všechny upíry, co známe a bude to takové velké setkání a svatba v jednom. V tom případě musíme zajet na ohromné nákupy, vybrat ti svatební šaty a mnoho dalšího,“ začala ze sebe chrlit Alice a já jen stála s otevřenou pusou.

„Díky, Alice, už se moc těším,“ řekla jsem též s nadšením, protože jsem se opravdu těšila, až ze mě bude paní Esmé Cullenová. Ostatní členové rodiny též pogratulovali a malá Renesmé mi dokonce poprvé řekla babičko. Byla jsem z toho mírně zaskočená, ale po chvíli jsem si uvědomila, že mi toto oslovení není vůbec proti srsti. Ta malá je tak roztomilá.

Carlisle odešel do práce a já zůstala doma s „dětmi“ . Byla sobota, takže si každý šel po svých. Alice mě zatáhla do jejího pokoje a začala sepisovat, co všechno bude potřeba na svatbu.

„Myslím, že pozveme pouze upíry, žádní lidé, co říkáš? Já bych navrhovala Denalijský klan, Egypťany, Amazoňanky, Rumuny… koho bys tam chtěla ty?“ zeptala se Alice a já měla jasno.

„Felixe. Ale Aro ho samotného nepustí, takže budeme muset pozvat i Ara, jeho bratry a samozřejmě gardu. Není žádný jiný způsob, jak tady mít Felixe bez nějakého překročení pravidel. Bohužel, ale je to možné?“ zeptala jsem se Alice a u té se objevil nepřítomný výraz.

„Bude to možné. Kupodivu nebudou dělat žádný rozruch a budou se chovat jako normální, průměrní upíři,“ usmála se na mě Alice a já zajásala. Takže budu možnost vidět i mého nejlepšího přítele.

„Ale, Alice, já jsem ještě ty ostatní upíry nikdy neviděla. Nevím, jak na mě budou reagovat,“ svěřila jsem své obavy Alici a ta my pohotově odpověděla.

„Denalijské upíry bereme jako rodinu. Jejich klan se skládá ze 4 členů. Tanyi, Kate, Carmen a Eleazara. Eleazar dokáže vyhledat a rozpoznat talenty, Kate se dokáže bránit proti fyzickému útoku. Rozvádí elektrickou sílu po svých rukou a tak ti dává elektrické rány. Mé poslední vize vypovídají o tom, že se k nim přidal upír Gareth, který tvoří pár s Kate. Jinak Carmen je s Eleazarem a Tanya je zatím sama. Brousila si zuby na Edwarda, ale jak si našel Bellu, tak to na něj přestala zkoušet. Máme je moc rádi.

Egyptský klan má taktéž 4 členy. Benjamina, Tiu, Amuna a Kebi. Benjamin ovládá živly.

Amazoňanky jsou prastarý klan tvořený Zafrinou, Sennou a Kachiri. Zafrina má dar iluzí. Může ti poslat jakoukoliv iluzi a ty máš pocit, jako bys na tom místě byla a všechno cítila. Senna a Kachiri jsou Zafrininy sestry a nemají žádné zvláštní dary.

Potom by jsme mohli pozvat i nějaké další upíry, naše známé. Ale řekni si, koho chceš pozvat,“řekla Alice.

„Jak už jsem řekla. Felixe. Žádné jiné opravdové přátele jsem ve Volteře neměla. Možná Demetriho, ale ten byl spíše známý, než přítel. Ale ty to, Alice, určitě dobře zorganizuješ,“ pronesla jsem se smíchem.

„Ano,organizování mě strašně moc baví. A neboj se, i když naše přátele, naši druhou rodinu neznáš, budou respektovat Carlisleovo rozhodnutí vzít si tě a myslím, že se se všemi brzy spřátelíš,“ snažila se mě uklidnit Alice a kupodivu to zabíralo.

Alice dál plánovala ve svém pokoji a já odešla do Carlisleovi pracovny pro nějakou knížku na čtení. Věřím, že Alice nám připraví nádhernou svatbu.

Vybrala jsem si knížku Dekameron, mou oblíbenou. Chtěla jsem si chvíli odpočinout, když najednou se něco stalo. Měla jsem takový pocit, že musím někam jít. Někam mě to táhlo a nedalo se tomu bránit. Nechala jsem se ovládat tím vnitřním hlasem, který mi napovídal. Za pár sekund jsem už seděla v autě a jela směr Seattle. Dorazila jsem před jeden obchod a bez rozmýšlení vešla dovnitř.

„Dobrý den, slečno. Můžu Vám s něčím pomoci?“ zeptala se mě ochotná prodavačka středního věku.

„No já…ehmm… “ blekotala jsem různé citoslovce. Co jsem taky měla říct. Ano, můžete mi nějak pomoct. Můj tajemný vnitřní hlásek mě nasměroval do tohoto obchodu a … asi jsem se zbláznila??

A pak jsem je uviděla…  Nádherné svatební šaty. V té chvíli jsem děkovala mému vnitřnímu hlásku, že mě sem zavedl. Byly překrásné. Vrchní díl šatů, živůtek, byl pouze nad prsa, tím pádem byla ramena odhalená. Byl mírně ozdoben různými zlatými ornamenty, které se na bílém podkladu velmi vyjímaly a to šatům dodávalo patřičný umělecký dojem. Dolní díl šatů, sukně, byla mírně nařasená. Sahala až po zem a v lemech šatů se odrážely odlesky od zlatých nitek, kterými byla sukně protkaná. Vypadaly jako bílá obloha, kterou sem tam prosvítí sluneční paprsky. Moc se mi líbily. Požádala jsem prodavačku, aby mi šaty sundala z figuríny a zašantročila jsem se s nimi do nejvzdálenější kabinky. Užívala jsem si každý dotyk látky o mou kůži. Látka byla tak lehká, že jsem po obléknutí vůbec nevěděla, že mám něco na sobě. Podívala jsem se do obrovského zrcadla a nevěřila vlastním očím. Šaty na mé tělo dokonale přiléhaly a nebylo poznat, kde končí má kůže a kde začínají šaty. Tyhle jsou jako stvořené pro naši svatbu. Zaplatila jsem je a se spokojeným úsměvem nasedla do auta a jela směr domov.

V obývacím pokoji byl hrozný nepořádek. Na podlaze i na gauči byly poházené různé papíry. Vedle nic stála Alice a náruživě telefonovala.

„Ne rudé růže! Ale rudé a bílé růže. O Bože, vy jste tak neschopný!“ nadávala do telefonu Alice a já jen nečinně přihlížela.

„No konečně jste to pochopil. Takže se uvidíme zítra ve smluvený čas. Na shledanou,“ rozloučila se s druhou stranou Alice a zamířila si to ke mně.

„Esmé, už vím, kde bude obřad. Bude na malé louce pár kilometrů odtud. Odtud se přesuneme k nám domů a na zahradě bude udělán takový druhý dům, kde se bude taky slavit a tam taky ubytujeme naše hosty. Bude to jenom jednoduchá dřevostavba. Základy postaví zedníci a zbytek během dne dostavíme. Ty zedníky musíme pozvat, aby lidé nepojali podezření,“ řekla Alice a už mě táhla ke konferenčnímu stolku, na kterém měla spousty katalogů květinové výzdoby a mnoho dalšího.

Já jsem si sedla k ní a plánovali jsme.

Nemohla jsem se dočkat až přijde Carlisle z práce, abychom mohli probrat, kam pojedeme na svatební cestu.

Doufám, že se Vám kapitolka líbila.

U minulé kapitoly bylo pouze 6 komentářů (za které jsem samozřejmě taky moc vděčná) a já čekala víc.

Ti, kdo taky píší povídky ví, jak dokáží komentáře povzbudit a navnadit k další tvorbě. Proto bych prosila každého, kdo si přečetl kapču, aby vyjádřil svůj názor.

Myslíte, že by jsem po Vás mohla chtít 15 (nebo více) komentářů? Tím samozřejmě nijak nevyhrožuji, to já nikdy neudělám, jenom tak experimentuji kolik jste schopni komentů napsat a kolik lidí vlastně povídku čte.

Teď budu týden v Rakousku na lyžích a nebudu mít přístup k internetu, takže další dílek přidám asi 20- 22. února. Prosím o trpělivost a schovívavost. Budu se snažit kapču co nejdříve přidat!

Díky!

NatyCullen!

Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé Volturi - 6. kapitola - Plány: