Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esme Volturi - 3. kapitola - Mír

23.01.2011 (19:15) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2524×

Esme Volturi - 2. kapitola

Esme Volturi - 3. kapitola - Mír

„Neee!!!" zakřičela jsem z plných plic a pohyb ostatních ustal. Aro se na mě zlostným pohledem podíval a křečovitě mě chytl za ruku, aby mi nahlédnul do mých myšlenek a plánů. To jsem si ale uvědomila příliš pozdě.

„Ty zrádkyně!“ zařval Aro a uhodil mě vší silou do břicha. Já jsem byla tak ponořená do zlé představy, že by někdo z Volturiových měl zabít Carlislea, a tak jsem zapomněla na mou schopnost fyzického štítu a dovolila jsem, aby bolest, která přišla s Arovou paží, volně prostoupila mým tělem. Proletěla jsem vzduchem a zastavila mě až chladivá země pode mnou. Ve vteřině byl u mě Carlisle, zvedl mě ze země a odnesl si mě na jejich stranu louky. Dokázala bych jít sama, protože na upíra to byla snesitelná rána a nemohla mě nijak zranit. Ale cítit jeho tělo vedle mého mi připadalo jako ten nejkrásnější sen. Podívala jsem se mu do jeho krásných očí a přála si, aby tahle chvíle mohla trvat navždy. Cítila jsem to vzniklé pouto mezi námi, a i když jsem o něm nevěděla skoro nic, byl to pro mě ten nejdůležitější člověk na světě. Postavil mě vedle sebe a já se ocitla mezi jeho rodinou. Nedívali se na mě moc přátelsky…

„Bello, prosím, ochraň ji štítem!“ zašeptal Carlisle směrem k Belle a ta na něj ostře vyjela.

„A proč bych ji měla chránit? Ona nás přišla zabít, Carlisle,“ vyštěkla Bella, ale Carlisle jí pohotově odpověděl:

„Bello, byl bych moc rád, kdybys respektovala má rozhodnutí. Já jsem se do ní zamiloval a to už se nikdy nezmění. Taky ti nevyčítám, že ses zamilovala do Edwarda, a tak mě, prosím, respektuj,“ řekl Carlisle a všichni Cullenovi stáli s otevřenou pusou.

„Láska je opravdu nevyzpytatelná. Ochráním ji, Carlisle,“ řekla klidným hlasem Bella. V tu chvíli jsem ucítila, že mě něco obalilo. Cítila jsem, jak její štít koluje po mém těle a obepíná každou křivku mého těla. Vděčně jsem se na ni podívala. Jestli tohle přežijeme, budou z nás skvělé kamarádky.

„Díky, Bello. Já vás zase na oplátku ochráním fyzickým štítem…“ chtěla jsem pokračovat, ale někdo mi skočil do řeči. Byl to ten velký hromotluk, po jehož boku stála upírka s blonďatými vlasy a nenávistným pohledem.

„Cože? Ty máš fyzický štít? Proč nám o tom Aro neřekl? A nemá ho už někdo z vaší gardy? A mimochodem, jsem Emmett,“ vychrlil ze sebe několik otázek. Líbilo se mi, jak byl zvědavý.

„Teď na to není vhodná doba, Emme,“ řekla jsem. Emmett se na mě usmál. Asi proto, že jsem mu řekla Emme. Když o tom tak přemýšlím, je to krásná zdrobnělina.

Svůj pohled jsem stočila na druhou stranu louky. Aro právě vystoupil z kruhu, který udělal se svými bratry. Rozhodli se.

„Tvá volba, Esmé, nebyla správná. Oni nejsou tvá rodina. Ty jsi Volturiová a tak to navždy zůstane. Poprvé za svůj život nabízím někomu druhou šanci, Esmé. Vrať se k nám. To je má poslední nabídka,“ řekl Aro a čekal. Musí přeci vědět, že proti nám nemá šanci. Já, jakožto fyzický štít, všechny ochráním a nebude možné odtrhnout nám hlavu nebo jakoukoliv jinou část od těla. A Bella je psychický štít, takže všechny Arovy drahé „klenoty“ by též neměly šanci. Nevím, o co se snaží.

„Nevrátím se, Aro. Tohle je má rodina. Cítím to a ty mi je už neukradneš, nikdy. Ano, je pravda, že o nich nevím skoro nic. Ale mám svoji intuici a rozhoduji se sama. Už nechci být tvým otrokem,“ řekla jsem vyrovnaným a klidným hlasem.

(pohled Ara)

Ta mrcha! Myslí si, že může jenom tak přejít na druhou stranu? Ach Bože, proč jsem si ji jenom nepojistil darem Chelsee. Nerad se vzdávám, ale asi budu muset. Přísahám, jako že se Aro Volturi jmenuji, že budu celou mou upíří věčnost hledat talent, který by jim znemožnil používat jejich štíty. A pak na ně zaútočíme a zabijeme je! Teď s nimi ale uzavřeme mír a budeme předstírat přátelství…

(pohled Rosalie)

Carlisle se zamiloval a my tady hned máme jednu Volturiovou. Stojí proti nám vládci upířího světa a už nikdy nám nedopřejí klid. Aro je velký stratég a hráč a vždy bude hledat způsoby jak nás zničit. Toho jsem se vždycky obávala…

(pohled Esmé)

Aro se k nám otočil a s mírumilovnou tváří a pronesl:

„Přátelé, nabízím vám mír. Žádné boje a žádná nenávist. Pouze přátelství a podpora. Souhlasíte?“ řekl Aro a čekal.

Zvažovala jsem všechna pro a proti. Nechají nás nějakou dobu na pokoji, ale Aro bude navždy hledat způsob jak nás zničit. Budeme druhý největší, nejmocnější a nejslavnější klan, ale Aro nám nedopřeje patřičnou slávu a uznání. Na venek budeme přátelé, ale uvnitř zatvrzelí nepřátelé a konkurenti. Už se beru jako součást rodiny Cullenů, ale ještě ani nevím, jestli mě Carlisleova rodina přijme. Každé plus na této dohodě má i své mínus. Kdybychom teď bojovali a zvítězili, byli bychom vládci upířího světa, ale mě nikdy vládnout nebavilo. A kdo by potom vládnul? Začal by další boj, a to boj o trůn. Já s Carlislem jsme se pootočili do zadních řad, kde stáli ostatní. Všichni řekli jako jeden muž (upír). Mír. Bylo rozhodnuto.

„Dobře, Aro, souhlasíme,“ řekl Carlisle a potřásl Arovou rukou.

„Štít ovládáš velmi dobře, Bello. Nic nevidím,“  řekl s úšklebkem Aro a otočil se k nám zády.

„Na shledanou, Cullenovi. Doufám, že se zase brzy potkáme,“ pronesl Aro a společně s gardou opouštěli louku. Jenom Felix se nějak neměl k odchodu…

„Esmé, nechceš si to přece jenom rozmyslet? Aro vás teď bude pronásledovat a nebudete mít klid,“ řekl se strachem Felix a přitom drtil mé ruce v pevném stisku.

„Felixi, neboj se, my si ten klid zajistíme, a teď už běž, Aro tě bude hledat,“ řekla jsem a trhalo mi to srdce, že ho musím opustit. Je to můj nejlepší a taky jediný přítel z Volterry.

„Mám tě rád, Esmé, a doufám, že se nepotkáme v boji, ale jen při přátelských setkáních,“ řekl Felix a bylo vidět, že se mu nechce odejít…

„Felixi, ty jsi můj jediný přítel z Volterry a jsi taky mým nejlepším přítelem. Mám tě strašně moc ráda, ty můj obre!“ řekla jsem trochu třesoucím se hlasem a pořádně ho objala. Nevím, jak dlouho jsme tam takto stáli, ale musela to být dlouhá doba, protože jsem uslyšela Carlisleovo zakašlání.

„Sbohem, Felixi,“ řekla jsem a dala mu polibek na rozloučenou.

„Sbohem, Esmé,“ zopakoval stejnou frázi Felix a naposledy mi stiskl ruce. Za pár sekund už jsem jenom cítila zbytek jeho vůně a v dálce slyšela jeho kmitající nohy.

„Myslím, že ze všeho nejlepší by bylo, kdybychom šli domů a všechno si vyříkali, vysvětlili a domluvili se,“ řekl Edward a po souhlasném kývnutí všech jsem ruku v ruce s Carlislem vyběhla k jejich domu...

 Tak... Kdo došel až sem, tak mi prosím zanechte malý komentík. Zítra slavím narozeniny a tak by mi komentáře udělaly ohromnou radost. Co říkate, zkusíme dát 15 komentářů?