Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esme Volturi - 2. kapitola - Střet

17.01.2011 (09:00) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2217×

Esme Volturi - 1. kapitola

Esme Volturi - 2. kapitola

Vběhla jsem rychlostí blesku do mého pokoje a vrhla jsem se ke skříni hledat vhodné oblečení na střet s Culleny. Aro řekl, že budeme bojovat, takže by to mělo být něco sportovního. Asi po deseti vteřinách jsem si vybrala volnější kalhoty fialové barvy a černé tílko rámované fialovými vzory. Na nohy balerínky a černý plášť, který jsem si jen tak symbolicky přehodila přes ramena, a byla jsem připravená.

Přiběhla jsem do obrovské garáže, kde byli všichni upíři z hradu. Dokonce i manželky vládců, což jsem se opravdu moc divila, protože ty nevystrkují nosy z hradu. Tak to mají Cullenovi asi hodně velký problém. Rozebrali jsme si auta a rozjeli se směr letiště. Já jela s Felixem, Demetrim a Renatou a já řídila. Řízení miluju a ještě víc miluju rychlou jízdu. Proto jsem jako první vyrazila z garáže a rozjela jsem se ohromnou rychlostí, až se museli Demetri, Felix a Renata držet úchytek nad jejich sedadly. Tomu jsme se jen usmála. Na letiště jsme přijeli jako opravdová pohroma. Tolik nádherných upírů pohromadě snad lidé ještě neviděli. Aro zařídil, abychom měli pro sebe celý let. Pohodlně jsem se usadila v přední části letadla a poslouchala hudbu. Po 16 hodinách letu jsme vystoupili v Seattlu, kde nás uvítalo krásné deštivé počasí. Auty, které už jsme měli zabookované, jsme dojeli až do města Port Angeles, kde jsme nechali auta, a nenápadně se vytratili do lesů…

Každý se rozběhl svou přirozenou rychlostí. Já běžela vedle Demetriho, se kterým jsem si trochu popovídala, ale jinak jsme běželi v tichosti. Za pět minut jsme se ocitli na prostorné, krásné louce. Cullenovi už tam čekali. Zastavila jsem se a trochu jsem ustoupila dozadu, protože mě Aro představí jako novou členku své gardy. Nevím, jestli nová není trochu nevyhovující slovo. Přeci sto let, to už je docela ucházející věk na to, abych nebyla „nová“. Kapuci mého pláště jsem si posunula více před oči. Ještě jsem ani neměla možnost se na ně podívat, ale to byla Arova podmínka.

Vzpomínám si, co mi Aro kladl na srdce těsně před odjezdem z Volterry.

Drž se vzadu a dívej se pouze do země. Ani si Cullenovy neprohlížej. Všechny upíry ochraň fyzickým štítem. Já tě představím jako novou členku mé gardy. Při boji, Esme, Edward umí číst myšlenky, takže bude vědět o každém kroku, který budeš chtít udělat. Horší to bude s Bellou. Bella je psychický štít, takže na ni nebudeš moct použít nátlak. Předpokládám, že ochrání štítem i ostatní členy jejich smečky, a tak se musíš spoléhat jen na svou mrštnost a rychlost. Ale ty je můžeš zabít, zato oni tebe, díky štítu, nemohou…

Tak jsem se držela tohoto upozornění. Hlavu dolů, dívat se do země…

„Zdravím tě, příteli,“ promluvil někdo z Cullenů, asi jejich vůdce. Ten hlas mě hladil po mé dávno mrtvé duši.

„Opravdu nevím, Carlisle, jestli mezi námi stále přetrvává přátelství,“ promluvil Aro. Carlisle. Nádherné jméno.

„Renesmé není nesmrtelná a nijak neohrožuje naše tajemství a…,“ nestihl dopovědět Carlisle, protože mu do řeči skočil nějaký jiný upír z jejich smečky.

„Máte novou členku gardy?“ zeptal se nějaký upír.

„Ano, Edwarde, máme novou členku gardy. Esme, mohla bys přijít sem, prosím?“ řekl Aro a já se vydala, se stále skloněnou hlavou, za Arem.

Když jsem stála po jeho boku, tak jsem si sundala kápi a zadívala jsem se na Cullenovy pěkně z levé strany. Stála tam malá černovláska, která držela za ruku středně velkého muže s polodlouhými světlými vlasy, který na nás upíral zlostný pohled. Ta dívka bude asi Alice, o kterou Aro tak usiluje, kvůli jejímu daru vidět budoucnost. Vedle nich stála krásná, blonďatá upírka, která se jemně opírala o hromotluka s krátkými vlasy. A vedle nich stál on! Nádherný upír s blonďatými vlasy. V tu chvíli, když se naše oči setkaly, se mi málem podlomila kolena a on na tom nebyl o moc lépe. I když má karmínková barva očí musí být pro „vegetariány“ děsivá, jemu to asi nevadilo. Jeho oči byly jako karamel nebo jako med. Měla jsem pocit, že se v nich topím. O Bože, on je tak nádherný. Dívali jsme se na sebe asi dvacet vteřin a oba jsme měli co dělat, aby nám nespadla brada. Já jsem se zamilovala. Po těch desítkách let samoty vím, co je to láska. Pro něj bych byla schopna zemřít. Pro mého Carlislea. Vypadalo to, že je svobodný, a tak jsme měli volnou cestu. Mé nadšení však ochablo v tu chvíli, kdy jsem si uvědomila, proč tu jsme. Abychom je všechny zabili. I ty další, co stáli vedle Carlislea. Dívku s dlouhými, hnědými vlasy, vysokého muže s bronzovými vlasy a malou holčičku, kvůli které je tohle všechno. Slyšela jsem bít její srdce, takže nemůže být nesmrtelná. A Aro to ví, ale tohle je pro něj jen záminka, aby Cullenovy zničil. Ne, to nedovolím. Nezemřou, protože cítím, že tohle je má rodina.

„Edwarde a všichni Cullenovi, tohle je Esme Volturi, členka naší gardy,“ řekl Aro s pyšným výrazem.

„Jaký má dar, jestli se smím zeptat?“ řekl ten muž s bronzovými vlasy, nejspíš Edward.

„To bys hned poznal, kdyby Bella na chvíli stáhla svůj štít. Neboj se, Edwarde, její dar není nijak bolestivý. Jestli chceš vědět, jaký má dar, budeš ho muset vyzkoušet,“ řekl Aro a díval se na Edwarda.

„Dobře, zkusím to,“ řekl Edward a podíval se na Bellu. Ta neochotně stáhla štít a Edward byl bez ochrany.

Podala jsem Arovi ruku a v myšlenkách se ho zeptala, co ho mám donutit udělat. V duchu jsem se modlila, ať to není nic drastického, protože mu nechci ublížit, ani nikomu z jejich rodiny. Hlavně ne Carlisleovi. Aro mi šeptem odpověděl.

„Poruč mu, co tě napadne, ale ne nic drastického, spíš abychom se zasmáli,“ řekl Aro a já začala přemýšlet. Co třeba něco zatančit? To by mělo stačit. Tak co třeba sambu? To se asi zasmějeme. Zadívala jsem se Edwardovi do očí a soustředila se. Po chvilce začal Edward tancovat. Začal se vrtět a já rozpoznávala nějaké prvky samby. Všichni vypadali udiveně, co to Edward dělá, a Aro už to nevydržel a začal se smát. Přestala jsem na něj působit a Edward se taky tvářil udiveně, co teď právě dělal. Nechápavě se podíval na mě. A já, i když bych neměla, jsem promluvila.

„Můj dar, Edwarde, je psychický nátlak. Můžu přinutit každého, kromě psychických štítů, aby udělal, co chci,“ řekla jsem a stále se dívala na Edwarda.

„Zajímavé,“ odpověděl a vrátil se zpět k Belle, která ho opět zaštítila.

„Omlouvám se, Carlisle, vím, že Renesmé není nesmrtelná, ale to se po vaší smrti nikdo nedozví," řekl Aro s ďábelským úsměvem a všichni Cullenovi strnuli a já taky. Co mám dělat? Chci se k nim přidat, ale je to, co cítím ke Carlisleovi, opravdu zamilovanost? Podívala jsem se mu do očí a začalo mě příjemně lechtat v bříšku. Ano, miluju ho. Ale miluje on mě? Cítila jsem na sobě něčí pohled. Byl to Carlisle. Díval se na mě s takovou něhou v očích a takovou, řekla bych zamilovaností, že jsem nepochybovala o jeho náklonnosti ke mně. On, jako by vycítil mé myšlenky, kývl na znamení souhlasu. Takže mě opravdu miluje!!!

„Takže vás budeme muset zabít, Carlisle. Jste velmi mocná skupina a já bych byl rád, kdyby se k nám přidali Edward, Bella, Alice a Jasper,“ řek Aro a čekal.

„Ne, děkujeme. Zůstaneme se svou rodinou,“ řekl za všechny Edward a ostatní, na znamení souhlasu, kývli.

„V tom případě… Volterští upíři, zničte je!!!“ vykřikl Aro a ostatní už se rozbíhali.

„Neee!!!“ zakřičela jsem z plných plic a pohyb ostatních ustal…

Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esme Volturi - 2. kapitola - Střet: