Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esme Evenson - 3. kapitola

30.10.2010 (18:45) • LittleSonny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1493×

<- 2. kapitola

3. KAPITOLA

Někdo mi opakovaně zatřásl ramenem. Tiše jsem zavrčela na znamení nesouhlasu. Chtěla jsem se dál věnovat Carlisleovým rtům.

„Slečinko? Je ráno! Tak už vstávejte!“ ozval se Stellin hlas.

„Mmm… Ještě chvilku, prosím!“ škemrala jsem. Chtěla jsem se vrátit ke svému bezchybnému snu.

„Nejde to, slečno. Vaše matka mi přísně nakázala, že Vám mám pomoct s ranní hygienou, do šatů, a pak rychle na snídani. Za půl hodiny tu má být doktor Cullen.“

„Cože?“ trhla jsem sebou, když vyslovila jeho jméno.

„Doktor Cullen. Ten gentleman, co Vás včera ošetřoval. A jestli chcete znát můj názor, myslím, že se milostpaní Julii líbí.“

„Vážně?“ zeptala jsem se s úsměvem a začala se rychle zvedat z postele.

Když jsem si omyla obličej a vyčistila zuby, oblékla jsem si své nejlepší šaty. Ty, které jsem obvykle nosila jen v neděli do kostela, nebo když jsem jela navštívit babičku.

Pak už jsem se hnala – jak jen mi to sádra dovolovala – ze schodů do našeho jídelního salonku. Tam jsem se usadila na své obvyklé místo a čekala, až mi Stella donese čaj a bábovku ke snídani. Než se stihla vrátit, objevila se ve dveřích má matka.

„Dobré ráno, Esme,“ pozdravila mě celkem chladně. Zřejmě byla ještě stále bez nálady, protože s ní nebudu moct jít na ten výroční ples k Howardovým.

„Také Vám přeji dobré ráno, maminko,“ poslala jsem k ní vřelý úsměv. Tolik jsem se těšila, až opět uvidím Carlisla.

„Přijde k nám vzácná návštěva, Esme,“ na chvilku se odmlčela. „Ale to jistě víš. A proto tě žádám, aby ses chovala více než slušně, je ti to jasné?“

„Ano, maminko,“ přitakala jsem smířlivě.

„Nebudu tu trpět žádné tvé hloupé žertíky, tak jako posledně… a předposledně,“ řekla přísně. Někdy mi připomínala spíš vychovatelku na soukromé dívčí internátní škole než matku.

„Jistě. Už se to nebude opakovat,“ sklopila jsem hlavu. Dnes určitě ne. Musím dokázat, že se dovedu chovat jako pravá mladá dáma. Alespoň před mým princem.

„Ah, Stello, jsem ráda, že jsi konečně přinesla snídani pro mladou dámu,“ řekla kysele matka.

„Omlouvám se, madam. Netušila jsem, že přijdete tak brzy ze své ranní procházky,“ omlouvala se naše služka.

„Ticho! Nechci nic slyšet,“ ukončila její omluvu matka.

Stella přede mě položila tác s jídlem a na matku hodila zlostný pohled. Kdyby tím neriskovala příliš mnoho, myslím, že by na ní vyplázla jazyk. Tiše jsem se uchechtla a pustila se do jídla.

Čekat na Carlisla bylo úmorné a naprosto nekonečné. Matka přešlapovala sem a tam po pokoji a nervózně se dívala z okna snad každých pět vteřin. Záviděla jsem jí, že ona může a já ne. Já jsem mladá dáma a musím se chovat, jak se sluší a patří. Proto jsem musela sedět vzpřímeně na židli, s nohama překříženýma v kotnících a dělat, že vyšívám.

Každý nepatrný zvuk mě vyděsil, a tak jsem měla prst propíchaný skoro do krve. Po chvíli jsem proto té nudné činnosti nechala a nenápadně, tak aby to matka neviděla, jsem si strčila bolavý prst do úst. V ústech se mi rozlila pachuť těch pár kapek krve, a tak jsem prst rychle vytáhla a zhluboka se napila ze sklenice vody.

V tom do místnosti vběhla Stella, a když si všimla mé matky, okamžitě zastavila a začala si upravovat své rozvláté šaty.

„Milostpaní! Doktor Cullen je tady!“ sípala. Já to nevydržela a z úst mi vyprskla všechna voda, kterou jsem ještě nestačila spolknout.

Matka se jen klidně otočila od okna a s kamenným výrazem ve tváři promluvila. „Tak na co čekáte, Stello? Ukliďte to tu a doneste nám čaj do zahrady,“ pak se otočila na mě a přísně se na mě podívala. „Jak se to chováš, Esme? Co jsi mi slíbila?“

„Že se budu chovat jako dáma,“ odpověděla jsem jí se sklopenýma očima.

„Přesně tak! A zatím se chováš jako nějaká venkovská selka!“

„Ale maminko…“

„Žádné ale! Nic nechci slyšet. Okamžitě se zvedni. Jdeme přivítat našeho hosta!“

Vyrazila svým rychlým krokem ke dveřím, a jak jsem předpokládala, cestou nasadila svůj naučený úsměv.

„Dobré ráno, pane Cullene,“ usmála se na mého anděla.

„Dobré jitro, madam Plattová,“ uklonil se.

Já svým pomalým krokem dorazila až ve chvíli, kdy se Carlisle rovnal z úklonu, který patřil mé matce.

„Vítám Vás,“ vyslovila jsem naučenou větu a naprosto nenuceně se usmála.

„Přeji Vám krásné ráno, slečno Esme,“ odpověděl svým sametovým hlasem, zvedl mou ruku a lehce mě na ni políbil. Jeho rty byly lehčí než dotyk motýlích křídel. Cítila jsem, jak mé tváře začínají hořet. Bylo to naprosto dokonalé – cítit jeho jemné rty na mé pokožce. Když rty – k mé smůle – po několika krátkých vteřinách od mé ruky odtrhl, stále jsem na pokožce cítila jemné mravenčení.

„Tak tedy, doktore Cullene,“ oslovila má matka Carlislea. „Jak dlouho jste již doktor?“

Carlisle usrkl anglického čaje. „Jsem doktorem teprve pár let. Ale moc se mi ta práce líbí. Naplňuje mě zachraňovat lidské životy,“ shovívavě se usmál.

„Ach, ano. Ale musí to být velmi časově náročná práce, že?“

„Ano, to je. Ale zatím mi to nečiní nijak velký problém. To víte, sám starý mládenec.“ Tiše se zasmál. Má matka se k němu nahraně přidala.

„Ale vy hlupáčku,“ oslovila ho. „Svět je plný krásných žen. Ve vašem případě si stačí jen vybrat.“

„Ano, asi ano. Ale víte, já toužím po pravé lásce. Chci mít milou a věrnou ženu, která mě bude skutečně milovat.“

Zatajila jsem dech. Carlisle je přesně ten pravý… Šlehla jsem pohledem po matce, které ztuhl úsměv na tváři. Nenáviděla názory tohoto typu. Mě by za něj poslala na několik hodin do svého pokoje přemýšlet, protože ona sama na lásku nevěřila. Zřejmě již zapomněla, jaké to bylo, když potkala mého tatínka.

„S tím souhlasím,“ přiznala jsem, když začínalo být nastalé ticho docela trapné.

Matka se křečovitě usmála. „Ano, to je také názor na dnešní svět,“ souhlasila nakonec přiškrceně. Věděla jsem, že za svůj názor budu náležitě pykat. Ale copak jsem se mohla Carlislea nezastat?

„A kde jste vystudoval medicínu?“ zeptala jsem se zvědavě. Vážně mě to zajímalo.

„Studoval jsem v Anglii. Pocházím z Londýna, takže jsem studoval jednu malou soukromou universitu. Po ukončení studia jsem se rozhodl, že zkusím štěstí v Americe.“

„To na vás musejí být rodiče náležitě pyšní,“ poznamenala matka, která se již vzpamatovala z mého náhlého přiznání pravdy, kterou budu muset bohužel dříve či později zapřít.

„Myslím, že ano. Tedy jen otec. Matku jsem skoro nepoznal. Zemřela, když jsem byl velmi malý,“ řekl a v jeho hlase byl cítit jemný osten smutku.

„Chudáčku,“ vydechla jsem zoufale. Chtěla jsem ho obejmout, utěšit ho. Ale to samozřejmě ta hloupá etiketa nedovolovala.

Věnoval mi vřelý úsměv, plný díků. Než ovšem stačil cokoli říct, ozvala se má matka. „Stello? Stello! Tak kde vězíš? “

„Ano, madam?“ zeptala se Stella s lehkou poklonou, když dorazila k našemu stolu.

„Doktor Cullen si jistě dá další čaj, že?“

„Ne, děkuji,“ odpověděl spěšně Carlisle. „Raději bych šel ke slečně Esme do pokoje a udělal jí novou sádru. Ta včerejší byla jen provizorní.“

„Dobrá tedy,“ souhlasila po chvíli matka. „Stello, pomoz Esme do pokoje.“

„To je v pořádku. Já Esme pomohu. Je to přece moje práce. Navíc, Stella má určitě na práci důležitější věci, že?“ usmál se jejím směrem.

„Děkuji, pane,“ šeptla na oplátku.

Matka si odfrkla. „Tak dobrá. Stello, ty utíkej vařit oběd. A ty, Esme, se chovej slušně, jasné?“

„Ano, maminko,“ souhlasila jsem okamžitě. Nemohla jsem uvěřit, že budu moct být i jen krátkou chvíli s Carlislem o samotě…

→ 4. kapitola

Shrnutí

Autor: LittleSonny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esme Evenson - 3. kapitola: