Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esme dohazovač - 1. kapitola

04.02.2011 (18:45) • MoonLove • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2469×

Pro začátek malé shrnutí (abyste při četbě byli v obraze):

Esme je člověk, Alice a Rosalie jsou upírky, které mají dar, který jim umožňuje přeměnit se v člověka nebo zakrýt svou upíří podstatu. Jasper, Emmett, Carlisle, Edward a Bella jsou rodina Cullenových, Edward a Bella jsou spolu. Mají stejné dary jako v knížce.

Kapitoly budou převážně z pohledu Esme, ale na vysvětlenou jsem vložila i pohled Alice.

Esme:

Ráno jsem jako obvykle vstala a obsadila svou malou prostornou koupelnu na několik minut. Potřeba koukat na to, jak krásně zařízená koupelna může být, byla důležitější, než česání vlasů a mytí zubů. Jako obvykle jsem důležité (zuby, vlasy,…) věci odbyla a jen pozorovala okolí své koupelny.

Koupelnu mi otec nechal zařídit k mým 17 narozeninám. Byla celá zařízená v zelené barvě. To byla má oblíbená. Zelená byla totiž barvou pozitivní a vyvolávala jakýsi pocit štěstí a domova. Nebo alespoň u mě tomu tak bylo. V mé koupelně bylo obrovské zrcadlo, orámované dřevěným, pečlivě propracovaným rámem, které stálo opravdu hodně. To byla moje nejoblíbenější součást koupelny. Nevím proč, ale vždy jsem si libovala ve starých dřevěných rámech. Bylo to jako posedlost. V pokoji jsem dokonce měla několik prázdných rámů, bez obrazů. Všechny byly z blešího trhu, krom tohohle. Toto zrcadlo stálo asi 300 dolarů a já na něj byla neskutečně pyšná. Ano, opravdu jsem byla pyšná na zrcadlo.

Zdi byly vydlážděny zelenými dlaždičkami, které měly motivy květin. Žádné černé květiny, které by bily do očí. Byly v barvách tmavší zelené, a pokud jste se na ně podívali z blízka, byli jste jimi naprosto uneseni. Z této koupelny byl nejkrásnější výhled v celém domě. Možná proto jsem tu trávila tolik času. Bylo to jediné okno na této straně domu a jediné, které umožňovalo pohled na naši skvostnou zahradu. Otec by sice nic takového nikdy nevymyslel, ale naše zahradnice mi pomohla s návrhem a poté to pečlivě vypracovala. Jednou bych totiž chtěla být zahradní architektkou. Miluji, když mohu něco aranžovat a vybírat ty nejhezčí druhy květin a jiných porostů a potom je zkombinovat dohromady.

„Esme!“ slyšela jsem hlas naší hospodyňky. No jistě. Zapomněla jsem na snídani. Otráveně jsem se oblékla do mých černých kalhot a černého tílka, které zvýrazňovalo mou postavu. Tam už na mě čekala hospodyňka a rozcuchaný otec, který si ani nevšiml mé přítomnosti, jelikož byl zabraný do novin a své ranní dávky kofeinu.

„Dobré ráno, tatínku! I tobě, Mary,“ popřála jsem jim a lípla otci pusu na tvář. Pak jsem se usadila ke stolu a Mary mi podala misku s cereáliemi. Nalila jsem si do ní mléko a strčila si tři lžíce do pusy. To mi stačilo. Poslední dobou jsem skoro nejedla.

„Mary? Nevadí, když mě dneska ráno odveze Alice s její sestrou?“ zeptala jsem se, a co nejmileji se usmála. Doufám, že nebude trvat na tom, že mne odveze osobně. Ty dny, kdy mne vozila do školy, byly pro mne dávno pryč, ale jí začalo opět připadat, že se o mě málo stará a že mě znovu musí začít vozit, aby se mi v mém vlastním autě nic nestalo. Její myšlenkové pochody se nedaly pochopit.

„No dobře, Esme. Ale jen pro dnešek. A dávej na sebe pozor, zlato!“ řekla Mary a objala mne. Potom mi podala sáček se svačinou (o co, že budu mít opět chléb s burákovým máslem?!) a batoh do školy. Hodila jsem ho přes záda a vydala se ven. Byl právě říjen, takže mi má ubohá mikina, proti které moje nejlepší kamarádka Alice tolik protestovala, stačila. Nechápu, co jí na té mikině vadilo. Byla jednobarevná, beze vzorů, prostě neposkvrněná. I když… To možná bylo ono.

Jakmile jsem otevřela dveře, spatřila jsem ji. Moji dokonalou malou kamarádku Alice, oblečenou v poslední módě. Nechyběl jí ani perfektní účes, ani dokonalé auto. Ani její naprosto dokonalá, ale naprosto děsivá sestra Rosalie.

„Esme!“ objala mne Alice a pak si mě prohlédla.

„Bože, zase ta děsná mikina,“ zhodnotila mne a já si všimla, že se Rosalie ušklíbla.

„Alice, mně se líbí. Tak pojedeme?“ pokynula jsem hlavou k autu.

„Esme, já dnes do školy nejdu,“ řekla Alice, hlasem nesmlouvavým, ale nervózním.

„Proč ne? A jak tedy půjdu do školy? Alice, přeci nemůžeš chybět, když píšeme z biologie! Slíbilas mi, že budu moct opisovat!“ řekla jsem rozhořčeně. Alice mi v pátek slíbila, že se na biologii nemusím učit, protože to všechno už umí a byla by to pro mě zbytečná námaha navíc, když se ještě musím naučit na zkoušení z dějepisu.

„Budeš moc opisovat od Rose, která tě i odveze do školy. Musím – musím jet do Seattlu, kvůli té brigádě,“ při poslední větě jsem slyšela, jak Rosalie pohrdavě odfrkla a zatvářila se, jako kdyby Alice lhala a vybrala si tu nejchabější výmluvu. Jen já věděla, že Alice nikdy nelže. Alespoň ne mně.

„Tak fajn,“ přikývla jsem a opět ji objala. A nasedla jsem do auta k Rosalie.

Alice:

„Jaspere, zítra nastupujeme na novou školu, tady ve Forks. Jiní upíři tu nejsou, tak je to v pořádku. Carlisle to zařídil,“ řekl ten s bronzovými vlasy a přitáhl k sobě dívku, zjevně upírku.

„Dobře. Ví to Emmett?“ zeptal se ten kluk, ten Jasper. Panebože, ten byl úchvatný.

„Jasně. Ten už nahoře posiluje,“ zasmál se opět ten šampón.

„Tak fajn. Docela se těším. V minulé škole nás vyrušila banda upírů a to vyřizování bylo unavující. Jsem rád, že si Carlisle sehnal volné místo v tak malém městečku. Třeba konečně nastane naše šťastné období, Edwarde,“ šťouchl do šampóna Jasper.

„Moje šťastné období nastalo, když jsem potkal Bellu,“ řekl Edward a políbil dívku, která se na něj dívala zbožným a oddaným pohledem.

Tak moje vize skončila. Panebože! Když tam budou tihle upíři, tak rozhodně nemůžu jít do školy! Nebyla jsem dlouho na lovu, takže bych nezvládla zamaskovat moji a Rosaliinu lidskost. Rosalie to zvládne, její dar ale zamaskuje jen ji a ne pořádně. Zatím to postačí. Já budu muset na lov, abych nabyla sil. Nikdo nesmí vědět, že my dvě jsme upírky. Můj dar dokáže zamaskovat každého a proměnit ho v cokoli, ovšem pouze po vzhledové stránce. Chutě máme stále stejné. Rosalie zase dokáže skrýt to, že je upír. Naše dary jsou podobné, ale zároveň rozdílné. Ona ho dokáže použít jen na sebe, já na kohokoli, ale musím být velmi silná, což momentálně nejsem ani trochu. Na lovu jsem nebyla asi čtrnáct dní.

A pak je tu ten Jasper. Je krásný. Není to jen tím, že je to upír, ale je v tom něco víc. Je charismatický a vypadá statně, pevně, přímo, jako by měl předurčeno vládnout.

Alice! Klidni hormon! Nemůžeš se přeci zamilovat, klidnila jsem se.

Jenže on je tak hezký. A jen z té vize jsem poznala, že je to upír jako pro mě stvořený. Co to blábolím? Jasně, že není stvořený pro mě.

Tak, tady je první díl mé povídky o Esme. Nevím, na kolik procent s ní mám být spokojená. Budu ráda za jakékoli komentáře, samozřejmě nejvíce potěší ty delší, kde vyjadřujete svůj názor. Ovšem každý komentář mi udělá radost. Tak tedy... Šup sem s kritikou a chválou (pokud si nějakou zasloužím!).

Vaše MoonLove, amatérská a neschopná spisovatelka.

Autor: MoonLove (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esme dohazovač - 1. kapitola: