Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmův život před přeměnou a po - 3. kapitola

12.12.2010 (13:00) • LenicQa1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1114×

Šel jsem ven. Chtěl jsem zajít do lesa pro borůvky. Mamka by měla jistě radost a mohla by mi udělat borůvkový dort, který je můj nejoblíbenější. Šel jsem po pěšince hlouběji do lesa a doufal, že se neztratím. Sice tady nějaký ten pátek bydlím, ale ztratit se tu dá vždycky.

„Au,“ sykl jsem, když jsem se spálil o kopřivy.

Něco zašustilo. Okamžitě jsem se otočil. Nic tam nebylo. Jsem naivní.

Šel jsem dál, až jsem narazil na malý palouček. Bylo tam krásně. Všude kvetly květiny různých druhů a barev. Nějaké mamce natrhám, ať má také radost. Nasbíral jsem červené lilie a tmavě modré karafiáty. Bylo to nádherné.

„Křup,“ ozvalo se za mnou.

Bože, to mě pořád někdo nebo něco pronásleduje? Radši jsem se vracel zpět na cestičku. Přece jenom nevím, co tady žije za zvířata. Nějaký divoký kanec by mi docela zavařil.

Vrátil jsem se zpět na místo, odkud jsem zatočil na palouček.

„Sakra! Kde je ta cestička,“ řekl jsem si pro sebe. Rozhlížel jsem se všude a nikde cestičku nemohl najít. Kam jsem to zase zahnul. Zase přijdu domů pozdě a budu mít domácí vězení. Nespravedlnost. Bloudil  jsem po lese. Každá sekunda byla jako minuta a každá minuta byla jako věčnost. Asi po půl hodině jsem se dostal zpět na pěšinku.

„Paráda, kam ale teď,“ řekl jsem si.

„Doleva nebo doprava. Jsem pravák, tak půjdu doprava.“

Šel jsem stále dál. Nakonec cesta skončila a já zůstal na cestě kousek od domova.

Pomalým krokem jsem se šoural domů. Mamka mi bude zase nadávat. Je skoro už tma, a tak přijdu pozdě. Otevřel jsem dveře a vstoupil.

„Emmette?“ ozvalo se z kuchyně.

„Ano, mami.“ řekl jsem.

„Kdes byl,“ zvýšila mamka hlas a šla ke mně. „Měla jsem o tebe takový strach!“

„Přinesl jsem ti kytky,“ řekl jsem a nasadil úsměv, který připomínal něco jako já nic já muzikant.

Ukázal jsem mamce kytky a ta se usmála.

„Jsou nádherné,“ řekla a vzala si je. Odešla do kuchyně. Slyšel jsem téct vodu. Nejspíš je dávala do vázy.

„Bráško, seš doma,“ ozvala se ze shora moje malá sestřička Serena.

„Jo, jsem.“ Serena otevřela dveře od svého pokoje a běžela za mnou dolů.

„Kde jsi byl?“ zeptala se.

„Jsi stejná jako máma.“

„Ne, to teda nejsem!“

„Jseš, ale nebudu se s tebou hádat.“

„Dobře, možná trošku, ale kde jsi byl. Já tě hledala a měla jsem trošku i strach, ale jenom malinko doopravdy.“

„Mně je to jasný,“ řekl jsem a škodolibě jsem se smál.

„Co se na mě tak culíš,“ zeptala se a ucouvla.

„Ty víš proč.“

„Ne, ne, ne, ne! To neuděláš! Prosím, Emme! Co jsem ti udělala?“

„Právě že nic,“ řekl jsem a vrhnul se na ni. Lochtal jsem ji všude. Serena křičela, ať přestanu, ale mě to bavilo.

„Emmette,“ řekla mamka a přišla do obýváku, kde jsem Serenu lochtal.

„Nech ji, nebo zbourá svým křikem celý dům,“ řekla mamka a zasmála se.

„Ha, ha, ha. Fakt vtipný, mami,“ řekla Serena a začala se smát.

„Čemu se smějete,“ zeptala se Miley a sešla dolů za námi.

„To bys nepochopila, sestřičko,“ řekl jsem a objal.

„Co se tady pálí,“ řekla Serena. Začal jsem taky čichat a měla pravdu. Něco se tady opravdu pálilo a hrozně to zapáchalo.

„Sakra,“ řekla mamka a utíkala do kuchyně.

„Co je, mami,“ zeptala se Miley a odešla za ní do kuchyně.

„Zapomněla jsem, že vám dělám večeři. Nejspíš bude spálená. Promiňte,“ řekla mamka z kuchyně.

„To nevadí, mami,“ řekl jsem a se Serenou jsem se vydal do kuchyně. Spálený chleba doopravdy zapáchal.

„Jsem slyšela, že prý chodíš s Emili Gonzálesovou. Je to pravda?“ zeptala se Serena a očekávala nějakou strhující odpověď.

„To ti řekl kdo,“ zeptal jsem zase já.

„Emili to všude rozhlašuje,“ řekla a kysele se usmála.

„To si děláš srandu, ne? Jak si takový věci může vůbec vymýšlet? Vždyť je mladší nežli já a je taková dětinská,“ řekl jsem.

„Ale no tak, Emme,“ konejšila mě mamka. „Vždyť jste si jako malé děti spolu hráli na pískovišti. A navíc, ty jsi taky takový dětinský tip.

„Cože,“ zeptal jsem se a vykulil oči, jak to jen šlo.

„Byly byste krásný pár.“

„S ní zrovna,“ řekl jsem a protočil oči.

„Možná vím něco, co tě potěší, Emme,“ ozvala se Miley.

„Tak povídej,“ vybídl jsem ji.

„Víš, Rosalie, ta nová holka. No tak se k ní dostaly ty drby o tom, že chodíš s Emili. Podle toho, jak se zatvářila, když to slyšela, bych řekla, že se jí asi líbíš, ale nevím to jistě.“

Miley má pravdu,“ ozvala se Serena. „Já taky viděla, jak se zatvářila.“ Tohle mě opravdu potěšilo. Největší kočka na škole a já se jí možná líbím.

„A nekecáte vy náhodou,“ zeptal jsem se a přivřel oči.

Miley se Serenou se na sebe podívaly a potom stejnohlasně odpověděly: „Ne!“

„Nějaký důkaz,“ zeptal jsem se.

„Ty nám snad nevěříš,“ odpověděla Miley. Miley byla u mě více oblíbená, protože byla hodná, milá, usměvavá, vtipná, dobrá sestřička, nelhala a byla jako vrba. Nikdy neprozradila Sereně nějaké moje tajemství. Vždy si to nechala pro sebe. Jednou jsem se jí svěřil, že jsem mamce rozbil její květináč, který dostala k svatbě s otcem. Váza byla nádherná. Krásně žlutá se zelenými stonky a s fialovými kytičkami. Mamka tu vázu měla opravdu ráda. Bohužel si ale jednou všimla, že ta váza chybí. Serena to shodila na mě, ale Miley mě bránila a řekla, že tu vázu rozbila ona. Bylo mi jí líto. Měla týden domácí vězení. Nemohla chodit jezdit s kamarádkami na kole a koupat se k jezeru.

Serena - to byl jiný oříšek. Byla drbna, občas hodná a milá, vtipná, každého ráda pomlouvala a vůbec jí nevadilo, že ten dotyčný stál celou dobu za ní. Ve škole je Serena sice nejoblíbenější holkou a taky nejkrásnější, ale doma se chová jako rozmazlený fracek. Docela často mi leze na nervy. Pořád po mně něco chce a potom ani nepoděkuje.

Autor: LenicQa1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmův život před přeměnou a po - 3. kapitola: