Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettovy prázdniny - 2. kapitola

05.10.2010 (18:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1718×

Pohled Emmetta

„Já tam nejdu, já neumím plavat!“ rozčiloval jsem se.

„Proč bys ty potřeboval plavat?“ ptala se Vevi.

„Jak to myslíš?“ otázal jsem se.

„Víme, co jsi zač!“ prohlásila vítězoslavně Baryk.

„Ja-jak to my-myslíš?“ zadrhoval jsem se.

„Tak, jak to říkám. Já nevím, kdo si večer vyšel na procházku a probral řady veverek!“ zahučela.

„C-co?“ šokem jsem málem dostal infarkt!

„Na upíra je dost natvrdlý!“ pravila Vevi.

„Ještě, aby byl na měkko!“ zasmála se Baryk, ale to už se válely smíchy obě.

„To není k smíchu!“ rozkřikl jsem se. Alice mě zabije, domyslel jsem si.

„Jdi pro tu vodu!“ přikázala mi Vevi.

„Nejdu. Na to, že víte, co jsem zač, tak se chováte, jako byste se nebály. Však já vím, že se bojíte!“ rozkřikl jsem se opět. Ale to už se zase válely smíchy a koukaly na sebe.

„Kdo by se bál toho, kdo ujíždí na veverkách?!“ To už se válely znovu na zemi v křečích smíchu. Už jsem jim chtěl něco udělat, ale vybavil jsem si moji naštvanou rodinku, kterou už dozajista Alice informovala, a raději jsem se neuchýlil k násilí.

„Co chceš za to, když vytáhneš tu vodu z vody?“ zeptal se Vevi.

„Co nabídneš?“ ptal jsem se, neboť mě to začalo zajímat.

„Kočku,“ řekla a já odporoval: „Moc malé!“

„Psa,“ zkusila znovu a já na to: „Moc mazlivé!“

„Medvěda!“ vyřkla to kouzelné slůvko a já se rozzářil, konečně pořádná sváča.

„Tak jo, to beru, a kdy ho dostanu?“ ptal jsem se hladově.

„Na konci tábora!“ řekly rozhodně.

„Tak pozdě? Já mám hlad!“ zavrčel jsem.

„Jdi si dát pár rybiček a jdi pro vodu!“ řekla Vevi a já radši neodporoval, jen jsem sklopil oči a vydal se do vody.

„Nezapomeň se nadechnout!“ slyšel jsem za sebou smích, ale to už jsem byl ve vodě. Šel jsem dál a více se bořil do bahna. ,To není možné, co lidé všechno nevyhodí!´ pomyslel jsem si, když jsem míjel ledničku.

„Ahoj rybičky!“ zahulákal jsem do vody a ryby se lekly a byly pryč. ,Tak zase nic,´ povzdychl jsem si. Za chvíli jsem našel láhve a kanistry s vodou. Navěšel jsem si je všude a vydal se zpět kolem ledničky.

Holky seděly na břehu, a jakmile mě uviděly, začaly se smát a křičet: „Vánoce jsou tady! Hele stromeček!“

„Ha, ha,“ řekl jsem k nim a pustil ty otravné věci na zem.

„Emmette, umíš počítat?“ ptala se Vevi a já na ni vražedně koukl. Copak neví, že v matice jsme mistři?!

„Co je zas?“ zeptal jsem se po chvíli trapného ticha.

„Měli jsme tam 30 litrů a ty jsi donesl jen 28,5 litrů. Nechal jsi tam láhev, a ta patřila vedoucímu!“ pověděla mi Baryk.

Nic jsem nenamítal a skočil do vody znovu, až jsem je pocákal. Za chvíli jsem byl zpět, s lahví.

„Jsi tak pomalý, že okolo proplula i Viktorie!“ dělaly si ze mě srandu? ,Do prdele,' pomyslel jsem si. Zase tak zábavné toto zjištění není.

„Fakt? Co tu ta zrzka dělala?“ ptal jsem se jich a ony se zase svíjely smíchy.

„Zrzka je Valentýna, ty idiote!“ odpověděla mi Vevi.

„Jaká Valentýna? Co to tu melete?“ Byl jsem totálně zmatený.

„Co ty meleš? Viktorie je bílý parník, co tu jezdí. Co sis myslel?“ smály se dále.

V tu chvíli mi došlo, že nemyslí tu sadistickou, zrzavou upírku, které bych se tak rád zbavil. Naštvaně a zmateně jsem se na ně díval a ty dvě příšery se už zase smály.

Po půl hodiny, nebo mě to tak přišlo, jsme zase vyjeli zpět k táboru.

„Kdy, a jak dostanu toho medvěda?“ zeptal jsem se narovinu.

„Po táboře, v balíku, jen nám napiš svoji adresu!“ odpověděla Baryk.

Už jsme byli u mola, když se přiřítil vedoucí a řval po nás.

„Kde jste tak dlouho? Proč jste mokří? Proboha, co jste mu udělaly?“ A tak to šlo dál a dál. Holky jen sklopily oči a vylezly z kanoe, ale byl jsem rychlejší a pomohl jim ven. Zvlažily mě pohledem a šly vytahovat kanystry a láhve. Od té doby se se mnou nebavily, až do večera, kdy jsme se dozvěděly, že nás mají rodiče vyzvednout zítra ráno, a že jsme vyloučeni.

„To si děláte srandu?!“ křičela Baryk.

„Pozor na jazyk, slečinko!“ zchladil ji vedoucí.

„Ale naši jsou pryč a její rodiče taky! Kam máme jako jít?!“

„Už jsem jim volal, jsou nedostupní. Za to jsem se dovolal panu Cullenovi, bude tu každou chvíli!“

1. kapitola <<< 2. kapitola >>>3. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovy prázdniny - 2. kapitola: