Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettovy prázdniny - 15. kapitola

15.01.2011 (19:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1346×

Nejsem si jistá, jak dlouho jsem tam byla. Akorát jsem postřehla, že za mnou přišel Carlisle. Sakra, on už je doma. Nebo spíš je to dobře, ale asi budeme mít průser, všichni.

„Vás tři tak nechat samotné doma,“ vzdychl si a šel mi pomoct.

„Za ten pohled na Emmetta mi to stálo,“ dostala jsem ze sebe.

„Kdo to vlastně vymyslel?“ ptal se, když mě vzal do náruče a nesl do pokoje. Já zase uvažovala, proč se ptá právě mě.

„Jak co, ale začala jsem s tím já a Baryk,“ upozornila jsem ho. Beztak si myslel, že za to může Emmett. Já bych na tom byla asi stejně. No jo, ale nemůže za to tak úplně.

„A co jste vymysleli za sázku?“ chtěl vědět.

„Jak víš, že to byla sázka?“ optala jsem se tentokrát já.

„Emmett se taky netvářil zrovna nadšeně. Co jiného by mohlo být u vás třech?“ dělal chytrého, ale já ho téměř ignorovala.

„To bych ti raději neříkala,“ snažila jsem se chránit všechny z nás tří i Emmetta.

„Tak mi to řekne Alice nebo Edward,“ konstatoval.

„Co tady vůbec děláš?“ změnila jsem úplně téma rozhovoru.

„Volala mi Alice. Neměla čas na vysvětlování,“ prozradil mi, ale já si to stejně myslela.

„Aha,“ řekla jsem i přes to zklamaně, to totiž znamená, že ví, co jsme dělali.

„Tak?“ zeptal se mě Carlisle, který se nenechal zmást změnou tématu. Bohužel.

„Fajn, my po něm chtěli, aby snědl cukrovou vatu,“ prozradila jsem mu jen polovinu. Zrovna tu normálnější.

„A Emmett?“ zeptal se a já se zašklebila nad tou vzpomínkou.

Nějak se mi do toho pořád nechtělo. Carlisle trpělivě čekal, co ze mě vypadne. I když možná taky čekal, že mu to nakonec neřeknu.

„Každá z nás vypila skleničku krve,“ řekla jsem mu zhnuseně po chvíli ticha.

„To myslíš vážně?“ zhrozil se a já jen opatrně přikývla. On se netvářil moc naštvaně, ale spíše starostlivě.

„Emmett si to odnese,“ vzdychl si pro sebe.

„Je v tom skoro nevinně,“ zastávala jsem se ho.

Jenže problém byl v tom, že skoro. Možná bych se s Carlislem začala i hádat, tedy když by mi bylo dobře.

Donesl mě do pokoje za Barykem. Vypadala hrozně, byla bledá málem jak upíři tady. To jsem jako taky? No to teda potěš toto. Podívaly jsme se na sebe navzájem, ale nebyly to moc šťastné pohledy.

Carli nám dal nějaké léky na žaludek, ujistil se, že jsme docela v pohodě, a konečně nás nechal o samotě. Hurá.

„Kdyby šel vrátit čas,“ začala uvažovat Baryk.

„Stejně bych to udělala,“ doplnila jsem ji po svém.

„Přesně,“ souhlasila se mnou a trochu jsme se tomu usmály.

„Nejsme my blázni?“ ptala jsem se jí.

„Jasně, že jsme!“ odsouhlasila mi to.

Slyšely jsme dole Carlislea, jak řve na Emma. Tak toho jsem ho chtěla zrovna ušetřit. Přeci jen je fakt, že jsme v tom namočené my dvě. Asi o půl minuty později nám vtrhl do pokoje Emmett a začal se omlouvat.

„Holky, omlouvám se, neměl jsem to po vás chtít,“ začal a my ho ihned přerušily.

„Ježíš, Emme, vždyť jsme to my odsouhlasily!“ utnula Baryk jeho omluvy, neboť se to rozhodně nedalo poslouchat.

„Bude ti odpuštěno, když budeme moct příště zase přiletět,“ vymyslela Vevi hned.

„Já jsem pro,“ souhlasil Emmett nadšeně a doufal, že mu Carlisle taky tak rychle odpustí.

„To je to nejhorší řešení, které vás mohlo napadnout,“ zhrozil se Carlisle, když nás přišel zkontrolovat.

„A tys na něj taky nemusel řvát. My jsme s tím totiž souhlasily,“ řekla mu bojovně Baryk.

„Budeš se ho zastávat?“ ptal se zmateně Carlisle, neboť nám bylo tak špatně, že to nečekal.

„Možná,“ připustila Vevi, ale rozhodně se jí do toho nechtělo.

„Ale mají skvělé řešení, co?“ optal se Emmett, který tím byl nadšený. Za to si ale vysloužil od Carlislea skeptický pohled.

„To my přece vždycky,“ usmála se Baryk a vypadala u toho vážně komicky.

„Tak, jak to bude?“ zajímala se Vevi. Obě si totiž uvědomovaly, že prázdniny brzy končí.

„Toto je souhlas,“ přeložil nám Emmett kývnutí od Carlislea. Jako bychom to nepoznaly.

„Tak to bychom fakticky nepoznaly,“ ozvala se naštvaně Vevi.

„Hlavně, abyste ve zdraví odjely,“ promluvil nyní kdo jiný než Carlisle.

„To není jisté,“ obrátil se na Carlislea Emmett a poté na nás s vysvětlením: „Vypadáte jak smrtky,“ řekl a začal se tomu řehtat jako blbý.

„Nekecej! A já myslela, že jako upíři!“ ozvala se bojovně Vevi, která si to nechtěla nechat líbit. Tentokrát Emmetta smích přešel a smály se holky.

„A dost!“ rozhodl se naštvaně a tvářil se velice uraženě, čemuž jsme se smály ještě víc.

„Proč? Právě to začínala být zábava,“ bránila nás obě Baryk.

„Ale ne pro Emmetta. Měly byste si odpočinout,“ usmál se na nás Carlisle a my jako na povel protočily oči v sloup. Ten už se totiž asi nezmění.

„Nic nebude, žádné odpočívání,“ rozhodl naštvaně Emmett a chtěl nás lechtat. To mu ale nevyšlo, neboť tu byl ještě pořád Carlisle, který mu to prostě nedovolil. My po něm navíc hodily na protest polštáře, abychom měly konečně klid.

„Super, můžeme zase přijet,“ vyhrkla Vevi, když ti dva konečně odešli.

„Už nikdy nebudu chtít jinam,“ souhlasila Baryk a přemýšlela, kdy opět přijedou.

Pohled Emmetta

„To nebyl vůbec dobrý nápad, když uvážím, co všechno jste společně stihli vyvést,“ řekl si své Carli, ale už to nemohl změnit.

„Ale jim se tady líbí, tak co?“ ozval jsem se bojovně.

Měl jsem radost z toho, že zase přijedou. To jsem zvědavý, co společně zase vymyslíme. A navíc by mě zajímalo, co na to řeknou ostatní. Vím jistě, že Esmé bude nadšená. Alice je bude chtít pokaždé vytáhnout na nákupy. Rose bude šťastná, neboť mi prý vrací moje srandičky. A co na to Jasper a Edward vážně netuším.

No však už se to za chvíli dozvím. Beztak už jim to Alice vykecala jako vždy.

14. kapitola <<< 15. kapitola >>> 16. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettovy prázdniny - 15. kapitola: