Ták, a je tu další dílek. Omlouvám se, trochu jsem to zapomněla přidat. Je toho na mě poslední dobou strašně moc a já jsem totálně mimo. Takže... Jaká bude reakce Emma? Co se stane s Jasperem? Mrkněte na to. Enjoy, Vaše Pawi.
24.11.2010 (07:45) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3220×
„A tohle je můj táta?“ ozval se zase můj miláček a ukázal na Emmetta. Ten stál na místě jako socha s pootevřenou pusou. Jen jsem kývla. Jasper si vzal Mattyho do rukou a šli si povídat. Já přešla k Emmettovi, abych ho trochu probrala.
„Emme?“ poplácala jsem ho po tváři.
Najednou mě někdo drtil v objetí.
„Promiň, moc se omlouvám,“ šeptal mi do ucha.
„Za co?“ zvedla jsem obočí.
„Že jsem s vámi nebyl.“ Víc si mě k sobě přitiskl.
„To nevadí, nemohl si vědět, že můžeš mít děti,“ šeptla jsem zpět. Odtrhl se ode mě a krásně se usmál. Pak se otočil na Mattyho a opatrně ho vzal do náručí.
„Ahoj, prcku,“ opatrně ho k sobě přivinul.
„Ale jako vy dva spolu…“ koktal Jasper.
„Jen jednou, jak jsme se spolu vypařili z baru,“ šeptla jsem a sklonila hlavu.
„Aha,“ řekl.
„Nepojedeme k nám? Esme bude nadšená,“ ozval se Emm štěbetající s Mattym na sedačce.
„Ale byl bych rád, kdybys o Mattym Rose neříkala, chci jí to vysvětlit sám,“ dodal. Přikývla jsem a šla za Daisy.
„Ehm, můžu si ho vzít domů? Prosím,“ zamrkala jsem.
„Jasně, proč se ptáš? Je to tvůj syn,“ uchechtla se. Vděčně jsem ji objala, vzala Mattyho věci a vyšli jsme na parkoviště. Emmett vzal svůj Jeep a já svoje autíčko. Jasper zavolal Alici, že nepřijde na vyučování a vyjeli jsme. Měli dům na druhé straně města.
„Kde to jsme?“ vyndala jsem Mattyho ven ze sedačky.
„U babičky,“ usmála jsem se a chytla ho za ruku.
„Krásný dům, jako vždy. Esmeina práce?“ zeptala jsem se kluků, protože se přede mnou rozprostíral krásný, elegantní a moderní dům v bílé barvě. Přední stěna byla prosklená a zadní asi taky, když jsem viděla les a řeku přes dům.
„Jistě, koho jiného,“ usmál se Jazz a otevřel nám dveře. Uvnitř to vypadalo krásně a dost podobně jako v Denali.
„Mami?! Jsi doma!?“ zakřičel Emm.
„Ano, děje se něc… Bello!“ seběhla za schodů a najednou mě drtila v objetí.
„Mami,“ špitla jsem a přimkla se k ní.
„Co tu děláš?“ zeptala se.
„Přistěhovali jsme se sem,“ odtáhla jsem se.
„S kým?“ pustila mě.
„Esme, tohle je Matty, tvůj vnuk,“ ukázala jsem na prcka.
„O můj bože,“ přikryla si pusu.
„To já ho udělal,“ pyšnil se Emmett. Plácla jsem ho přes rameno.
„Cože?“ podívala se na nás Esmé zaskočeně.
„Ehm, pak ti to vysvětlím,“ křečovitě jsem se usmála.
„Jak udělal?“ ozval se Emmett junior.
„Až budeš starší, tak ti to povim,“ slíbil mu Emmett starší.
„A jak se vlastně jmenuje? Matty bude jen zkratka, ne? A jak jste se měli?“ chrlila na mě Esme otázky. Posadili jsme se a já se dala do vyprávění.
„Matty je celým jménem Emmett Jasper Mc’Carty Whitlock Swan…“ začala jsem.
„Jé, on se jmenuje jako my,“ zasmál se Jasper s Emmem.
„Jasně, no a ten den, jak jsme se jeli rozloučit do baru, já, Emmett a Jasper, no tak jsme to trochu přehnali a já se tak trochu s Emmettem vypařila na pokoj. Asi si dokážeš domyslet, co se dělo pak,“ uchechtla jsem se. Jasper a Esme mě zaujatě poslouchali, zato oba Emmettové zmizeli nahoru. Snad něco neprovedou, ti dva budou vražedná kombinace.
„Ráno jsem se probrala v Emmettově košili, v hotelovém apartmá s kreditkou a dopisem na nočním stolku. Co stálo v dopise, vím jen já a Emmett, vám to radši říkat nebudu. Snad jen to, že mě máte rádi a je vám líto ta adopce. Hned ten den už se mi stýskalo a já nechápu, jak jsem to mohla vydržet, ale když jsem zjistila, že čekám Mattyho, utekla jsem na druhou stranu Denali. Měla jsem jen naše skladby a peněženku s vaší kreditkou. Nechala jsem si postavit dům a naučila se pracovat na burze, takže jsem částku peněz, která mi zbyla, několikrát znásobila,“ nadechla jsem se.
„Těhotenství probíhalo normálně, jen jsem musela pít krev. Při porodu mě Matty změnil na poloupíra, jako je on sám. Je celý Emmett a to nejen vzhledově. Na to, že mu jsou 3 roky, je docela inteligentní. Zbožňuje krev medvědů a pum. Sbírá kartičky s podpisy baseballistů. Miluje baseball. Je taky blázen do aut, hudby a má rád prsatý ženský,“ zasmála jsem se.
„Jak jako prsatý ženský?“ zeptala se mamka, teda Esme.
„No, občas si zajedeme na tuning, nebo ho Matty pozoruje v televizi a tam u toho vždycky asistují modelky a většina z nich má velký prsa, takže je i odborník přes tohle. Neboj, nikdy bych ho nenechala koukat na takový ženský jen tak, jenže když má rád ty auta, tak jinak to nejde,“ vysvětlila jsem jí to.
„Má rád hudbu?“ napřímil se Jasper a zazubil se.
„Jasně, posloucháme pořád něco a občas si i zazpívá,“ kývla jsem.
„Hele, Jazzi? Objednej ještě jeden lístek na baseball,“ přiběhli kluci.
„Jasně, ale jdu to udělat hned, nebo na to zapomenu,“ zasmál se.
„Jasný,“ křikl Matty.
„Maminko, že můžu, prosííím,“ klekl si přede mne můj chlapeček.
„A co?“ posadila jsem si ho na klín.
„Ject š tátou na bejšbol,“ udělal na mě psí očka.
„Kdy?“ koukla jsem na Emmetta. Ten si sednul těsně vedle mě a chytl mě kolem pasu.
„Příští týden v sobotu, prosííím,“ přidal psí očka i on. Vypadali jako dvojčata, akorát Matty ve zmenšené podobě. Vyprskla jsem smíchy.
„Jasně, že můžeš jet s tátou,“ smála jsem se dál. Emmett se ke mně přidal.
„Dekuju, mamí,“ objal mě Matty a přesedl si k Emmettovi na klín.
„Páne jo, jsou si opravdu podobní,“ vydechla Esme.
„Nemáte hlad?“ zeptala se.
„Já ne… Máš hlad, zlato?“ pohladila jsem prcka po hlavičce.
„Hmm… a má tam babička vaflíčky š méďou?“ zeptal se. Esme při oslovení babička zcela zjihla. Dívala se na něj tak zasněně.
„Jistě, drahoušku, hned to bude.“ Něžně spráskla ruce a zmizela v kuchyni.
„Jdeš si prohlédnout dům?“ zeptal se mě Jasper a podal mi ruku. S radostí jsem ji chytla a vyskočila na nohy.
„Jasně,“ táhla jsem ho ke schodům.
„Takže… támhle je kuchyň,“ ukázal za stěnu, kde zmizela Esme.
„Obývák,“ mávnul na místnost, kde jsme byli.
„To mi došlo,“ zasmála jsem se.
„Já vím,“ zachechtal se taky. Táhl mě nahoru ke schodům.
„Páni, vy ten obraz furt máte?“ divila jsem se. Visel na stěně na schodišti.
„Esme ten obraz zbožňuje,“ zasmál se.
„Super, už vím, kde mě Carlisle a Edward viděli,“ řekla jsem.
„Tys mluvila s tátou?“ zeptal se, ale vzápětí na to vykřikl, „to jste vy, ti kteří nám loví na území!“
„Jo, to jsme my, ale moc tu lovit nebudeme, jezdíme spíš do hor,“ řekla jsem.
„Takže, tady je Carlisleova pracovna, Esmeina pracovna, jejich ložnice, pokoj pro hosty a společná koupelna,“ ukazoval na jednotlivé dveře a pak mě táhl do dalšího patra. Najednou se vedle mě zhmotnila Esme s Mattym v náručí.
„Můžu prcka vzít do města? Prosím, Bell,“ usmála se na mě.
„Dobře, tobě věřím. A když tak mi ho pak přivez domů, a dej na něj pozor,“ řekla jsem. Esme ho můžu svěřit. Je jako opravdová babička.
„Buď hodný, ano?“ Líbla jsem ho na čelíčko a tvář.
„Budu,“ usmál se a Esme zmizela upíří rychlostí dolů.
„Takže, Bell, tady je Emmettova a Rosina ložnice, můj a Aliciin pokoj, herna pokoj, kde mám i hudební nástroje, a Edwardův pokoj,“ ukázal na všechny pokoje kolem. Bylo tu krásně.
„Ukaž,“ otevřela jsem herna pokoj. V zadní části byly všelijaké automaty, kulečník, obrazovka s playstationem a polička plná deskových a CD her. V druhé půlce byly hudební nástroje. Bicí, elektrické klávesy, bedny, na zdech visely kytary a na stojanu v rohu za bednami pod plachtou stála Emmova trumpeta a Jasperovy housle.
„Ona neví, že hraješ na housle?“ zeptala jsem se, když to tam měl tak schované.
„Ehm, už jsem se zmínil, ale nevím, jestli to pochopila,“ pokrčil rameny.
„Ty jsi číslo,“ zasmála jsem se. Šla jsem si prohlédnout kytary a do oka mi padla jedna jediná. Byla červeno-bílá, vepředu měla vyryto v srdíčku B + J. Moje první elektrická kytara, kterou jsem dostala od Jaspera k 15. narozeninám.
„Bože, ty ji pořád máš?“ vydechla jsem nevěřícně. Prsty jsem opatrně přejela po jejím povrchu.
„Jasně, přece bych jií nevyhodil, je tvoje,“ usmál se mile.
„Zahrajeme si?“ koukla jsem na něj štěněčím pohledem.
„Jasně, tu naši?“ zeptal se a začal zapojovat elektrickou kytaru a mikrofon.
„Jo, ale zpíváš ty, já ti budu dělat doprovod,“ posadila jsem se za bicí. Jazz se usmál, pověsil si kytaru na rameno a začal hrát.
Za chvíli jsem se k němu přidala s bicími.
Hey, slow it down, Hej, zpomal,
What do you want from me, co ode mě chceš,
What do you want from me. co ode mě chceš.
Yeah, I'm afraid, Jo, bojím se,
What do you want from me, co ode mě chceš,
What do you want from me. co ode mě chceš.
There might have been a time, Mohla by přijít ta chvíle
I would give myself away. a já bych se poddal.
(Ooh) Once upon a time, Ooh, kdysi dávno
I didn't give a damn, jsem se o nic nestaral,
But now here we are, ale teď jsme tady,
So whataya want from me, tak co ode mě chceš,
What do you want from me. co ode mě chceš.
Najednou přiběhl Emmett se zbytkem rodiny za zády kromě Esme a Mattyho. Upíří rychlostí zapojil klávesy, další elektrickou kytaru a připojil se k nám s elektrickými klávesami.
Just don't give up, Jen to nevzdávej,
I'm workin' it out, pracuji na tom,
Please don't give in, prosím neustupuj,
I won't let you down. já tě nezklamu.
It messed me up, need a second to breathe. Rozhodilo mě to, potřebuji čas, abych se nadechl.
Just keep coming around, Jen buď stále na blízku,
Hey, whataya want from me, hej, co ode mě chceš,
What do you want from me, co ode mě chceš,
What do you want from me. co ode mě chceš.
Emm nechal klávesy a začal nás doprovázet na kytaru. Zbytek Cullenů na nás koukal trochu nevěřícně. Já pořádně mlátila do bubnů, Emm a Jazz do kytar a Jasper to ještě pořádně rozjel se zpěvem.
Yeah, it's plain to see, Jo, je to jasné,
That baby you're beautiful, že jsi nádherná
And it's nothing wrong with you. a není na tobě nic špatného.
It's me... I'm a freak, Je to ve mně, jsem šílenec, (jo)
But thanks for lovin' me, ale děkuji ti, že mě miluješ,
Cause you're doing it perfectly. protože to děláš perfektně.
There might have been a time, Mohla by přijít ta chvílka,
When I would let you step away kde bych tě nechal udělat krok zpět.
I wouldn't even try but I think, Ani bych se nesnažil,
You could save my life. myslím, že bys mi mohla zachránit život.
Just don't give up, Jenom to nevzdávej,
I'm workin' it out. já to vyřeším.
Please, don't give in. Prosím neustupuj
I won't let you down Já tě nezklamu.
It messed me up, need a second to breathe. Rozhodilo mě to, potřebuji čas, abych se nadechl.
Just keep coming around. Jen se nepřestávej vracet.
Hey, whataya want from me. Hej, co ode mě chceš.
What do you want from me. Co ode mě chceš,
What do you want from me. Co ode mě chceš.
Justs don't give up on me, Jen to se mnou nevzdávej,
I won't let you down, (uuuuuuh) nezklamu tě,
No, I won't let you down. ne, já tě nezklamu.
So, Just don't give up, Takže to prostě nevzdávej,
I'm workin' it out. pracuji na tom,
Please don't give in. prosím neustupuj.
I won't let you down, Nezklamu tě,
It messed me up, need a second to breathe. rozhodilo mě to, potřebuji čas, abych se nadechl.
Just keep coming around, Jen buď stále na blízku,
Hey, what do you want from me. Hej, co ode mě chceš.
Emm opět začal hrát na klávesy. Tak dlouho jsem tu písničku neslyšela. Byla to slast pro uši. Na konci jsem začala Jaspera doprovázet i se zpěvem, jen jako druhý hlas.
Just don't give up Jen to nevzdávej
I'm workin' it out Pracuji na tom,
Please don't give in Prosím neustupuj
I won't let you down Já tě nezklamu.
It messed me up, need a second to breathe Rozhodilo mě to potřebuji čas, abych se nadechl
Just keep coming around Jen buď stále na blízku
Hey, what do you want from me Hej, co ode mně chceš
What do you want from me Co ode mně chceš
(What do you want from me) (Co ode mně chceš)
What do you want from me Co ode mně chceš
Naposledy jsem uhodila do bubnů. Úžasný.
„Páni,“ vydechla Alice. Všichni jsme se na ni podívali.
„Bylo to úžasný si po takový době zase zahrát,“ projela jsem si vlasy rukou.
„To jo,“ uchechtl se Emmett.
„Co se směješ,“ šťouchl do něj Jasper. A už je to tady. Kluci do sebe začali šťouchat.
„Hej, jestli ji rozcákáte, tak si mě nepřejte,“ zamračila jsem se a vzala si moji kytarku k sobě.
„No, malá, oni by ti chtěli ublížit,“ zašeptala jsem a pohladila ji po povrchu.
„Ta je tvoje? Jasper ji nechtěl nikdy vyhodit,“ řekla Alice a přešla ke mně.
„Jo, tu jsem od Jazze dostala k 15. narozeninám,“ šeptla jsem.
„Pojď, jdeme dolů,“ řekl Edward a mávl rukou, ať ho následujeme. S úsměvem jsem pověsila kytaru zpět a do kluků upíří silou strčila. Ti to nečekali a prolítli oknem.
„Bello!“ vykřikli oba. Se smíchem jsem utíkala dolů. Alice s Rose utíkaly za mnou. Edward už seděl v křesle.
Kecla jsem si na gauč.
„Kdy jste se poznali?“ zeptala se Alice zvědavě.
„Bylo mi 14. Byla jsem opilá v baru. Jasper mě tam našel. Tehdy se vydával za 16-ti letého. Vzal mě k sobě domů a tam mě nechal vyspat z kocoviny. Stali se z nás přátelé. Jsem z dětského domova, takže se o mě rodiče nestarali a domov nemá tolik zaměstnanců, aby nás mohli kontrolovat. No a pak jsem s Jasperem chodila,“ pokrčila jsem rameny a prohlížela si nehty na rukách.
„Byli jsme spolu každý den. Zjistila, že jsme upíři, a chtěla se k nám přidat, až by jí bylo tak 17, 18 let. Esme ji tedy chtěla adoptovat, jenže její mamka to zjistila a projevila o Bellu zájem, tím pádem jsme ji adoptovat nemohli, ale odjet jsme museli, takže... No, ale to už je jiná. Já, Bell a Emm jsme spolu byli furt. Každý den. Kolikrát u nás i spala. Blbli jsme, skládali písničky, pořádali domácí módní přehlídky, prostě haluz,“ pokračoval Jasper.
„Jo, ale po roce jsme se rozešli. Sice nám to klapalo ve všem,“ upřela jsem na Alici pohled, po kterém to pochopila.
„Ale, přátelství bylo lepší. Když jsme byli spolu, přece jen jsme si neříkali všechno, ale takhle, když z nás byli nejlepší přátelé, jsme o sobě všechno věděli. To bylo období, kdy se mi Jazz přiznal, že je upír,“ kývala jsem.
„Takže jsem tě viděl na nějaké fotce,“ konstatoval Edward.
„A nebyl to ten obraz na schodech? Tam jsem taky já,“ uchechtla jsem se.
„Asi,“ zadumaně se poškrábal ve vlasech.
„Takže si sbalila všechny Cullenovic kluky, teda kromě Emmetta,“ zasmála se Alice.
„No vlastně…“
Snad se Vám líbilo. :) Jsem poslední dobou hrozně mimo, takže se omlouvám za pozdní přidání. Prosím o komentíky. Díky, Vaše Pawi.
Autor: Pawi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Emmette, je tvůj! 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!