Tento příběh bude vyprávět o osudu jedné neobyčejné dívky, která je z jednoho zvláštního rodu, jak už vypovídá název je elfka. Nalezne štěstí v malém městečku Giebrel, do kterého se přestěhovala, aby zapomněla na svou minulost. Jak se její život bude vyvíjet dál? To nikdo neví, jedno je však jisté - nebude to mít lehké, bude muset přejít mnoho překážek. Zvládne to? To se dozvíme v dalších kapitolách.
11.12.2010 (21:00) • LoWEeGirlEverything • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2074×
Prolog
Tento příběh vypráví o dívce, která toho už hodně zažila. Ta dívka jsem já Mendess Gabriela Droke. Žila jsem v malém městečku Illinoe. Měla jsem vše - rodinu, přátele, hračky, krásné oblečení a vše co si jen může dítě přát. Mé štěstí však nevydrželo dlouho, neboť naše vesnice byla napadena vlkodlaky. Ten den si pamatuji jako by to bylo včera.
Byl krásný májový den a já byla na zahrádce spolu se svojí sestřičkou Lili a bratrem Adrianem, který nás měl hlídat na zahradě. S Lili jsme si hrály na princezny a Adrian si četl knihu. Lili hrála Růženku a já Odettu krásnou a chytrou labutí princeznu.
„Dáte si šálek kávy, Odetto?" zeptala se mě Lili, která mi bez čekání na odpověď nalila jahodový čaj, jež jsme měly nejraději.
„Jistě!" odpověděla jsem uraženě Lili, která překvapeně vzhlédla, když zaslechla můj uražený tón. Chvilku na mě s očima na vrch hlavy hleděla a pak pochopila, omluvila se mi a hra pokračovala dál.
Asi po hodině hraní nám Ad řekl, že půjdeme domů. Otráveně jsme se zvedly, ale uposlechly jsme bratrův rozkaz. Pečlivě jsme si zabalily všechno nádobíčko a vydali se domů. Cestou jsme si povídali o různých věcech, až se doneslo téma i na urážky.
Nadávali jsme si dětskými nadávkami, až jsem se urazila. S brekem jsem se rozběhla do lesa. Za mnou se ozývaly pouhé výkřiky, ať se vrátím. Nedbala jsem jich a utíkala dál. Po pěti minutách ustavičného běhu jsem doběhla k poraženému stromu, v kterém byla díra, kam jsem se schovala.
Ve své skrýši jsem byla už hodinu, ale nikde se neozýval křik mého jména. Ještě pět minut jsem čekala, ale když se ani pak neozvalo volání, tak jsem vylezla ze své skrýše a vydala se hledat cestu domů. Nevím, jak dlouho jsem bloudila, pamatuji si jen svůj strach o to, abych našla cestu domů.
Pomalu se přede mnou začalo rozprostírat známé rozcestí. Už s klidem jsem se vydala známou cestou domů. V dálce jsem zahlédla nějakou věc přes cestu položenou, které jsem nevěnovala pozornost. Až se zkracující vzdáleností jsem začala poznávat co to je. Jakmile jsem se ujistila, že to je fakt on, jsem se rozběhla co nejrychlejším tempem. To co jsem spatřila, mě ale naprosto složilo na zem. Adrianovy a Liliny části těla byla rozsápany a poházeny po celé šířce cesty. Celá rozechvělá a ubrečená jsem se vydala na cestu domů. Cestou jsem se pořád otáčela a hledala nebezpečí, které by ublížilo i mně a přitom vymýšlela, co řeknu rodičům, kteří se mě určitě zřeknou za to, co jsem zavinila. Vždyť mojí vinou zemřeli mí sourozenci, kdybych nebyla tak urážlivá byli by Adrian i Lili živí.
Cesta mi utekla strašně rychle. Už jsem byla skoro u vesnice, když jsem spatřila další rozsápané tělo, tentokrát Geleyho Vionta syna místního kováře. Se strachem co objevím dál, jsem pokračovala dál.
Po ulicích vesnic se všude povalovala těla mích kamarádů a jejich rodičů. Pomalu jsem se blížila k našemu domu a s roztřepanou rukou otevřela hlavní dveře.
„Mami? Tati?" zvolala jsem do ticha domu. Žádná odpověď mi však nepřišla. Pomalu, šouravým krokem, jsem vešla do obýváku, kde jsem spatřila něco, co jsem si přála, aby se nestalo. Rozsápaná těla mých rodičů ležela ochable na zemi. S hlasitým bouchnutím jsem dopadla na zem, pak už si nic nepamatuji.
Hned co jsem se probrala ze svého omdlení, jsem se vydala do svého pokoje, pak jsem jen s nepřítomným výrazem koukala z okna.
Dlouho jsem uvažovala, co budu dělat. Nakonec jsem na to přišla. Po dlouhém uvažování o sebevraždě jsem přišla na správné řešení. Vyrostu, budu trénovat a pak se pomstím těm hrozným vlkodlakům, protože se mnou by vymřel rod elfů a to nemohu dopustit. Zajistím přežití rodu a pak zemřu. S tímto konstatováním jsem šla spát.
Probrala jsem se ze svého vzpomínání právě včas. Letuška oznamovala, že právě budeme přistávat. Můj cíl je malé městečko Giebrel, ve státě Washington. Tam začne má budoucnost, už je na čase, abych si procvičila střední školu.
Autor: LoWEeGirlEverything (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Elfe - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!