Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Elfe - 7. kapitola

Edward - Elii (kamarád kreslil)


Elfe - 7. kapitolaDalší dílek, tentokrát cukrárna, nákupy a část plesu. Pěkné počtení přeje LoWEe.

„Chytej!" Nahrála jsem Dimitrimu a ten míč okamžitě chytil a hodil ho na kapitánku druhého družstva a tím naše družstvo vyhrálo. Tělocvikář oznámil konec hodiny a já se šla převléct do šatny.

Vyšla jsem z šatny a před ní čekal Dimitrij. Zatvářila jsem se na něho nechápavě, ale on se na mě pouze usmál.

„Nechceš na zmrzku? Alice říkala, že dnes odpadne zbytek hodin, protože učitelé nestíhají připravovat věci na zítřejší párty, a tak jsem si myslel, že bychom mohli něco podniknout, co myslíš?" ptal se mě a přitom nasadil pohled opuštěného koťátka. No dá se tomuhle odolat? Ne!

„Dobře. Zmrzka zní dobře." Na jeho tváři se usadil úsměv a vyšel směr parkoviště.

Nasedla jsem do jeho auta a vyjeli jsme k místní cukrárně. Zastavit ale musel Dimitri na parkovišti asi 200 m od cukrárny, protože tam byl zákaz. Pomalu jsme šli k malé cukrárně. Byla opravdu malá. Uvnitř byl jen jeden malý koutek se dvěma stolečky a čtyřmi židličkami. Zbytek obchodu obsahoval obsluhovací pultík a poličky se sladkostmi.

„Dobrý den. Co si dáte?" zeptala se nás milá číšnice. Byla nižší postavy a měla blonďaté vlasy.

„Já bych si dala jeden zmrzlinový pohár a chtěla bych do toho vanilkovou, jahodovou a čokoládovou zmrzlinu," řekla jsem svoji objednávku a podívala se na Dimitrije.

„Já si dám to samé. Děkuji," řekl svůj verdikt a pak se otočil na mě.

„Už víš za co půjdeš zítra na ples?" ptal se mě a v očích se mu objevila dychtivost po nových informacích.

„Popravdě ne, ale asi za něco, co by se hodilo k tvému kostýmu," odpověděla jsem mu pravdivě. Uvažovala jsem nad mnoho možnostmi, ale všechny jsem zavrhla.

„Prosím," řekla číšnice a s tím pokládala na stůl můj a Dimkův pohár.

„Děkuju," řekli jsme s Dimkou najednou. Upřela jsem na něho pohled, ale on už se na mě díval. Jen jsem se nesměle usmála a sklopila zrak na svůj pohár.

„Dobrou chuť!" popřála jsem mu a hned se do toho pustila. Byl výborný. Až moc rychle mi všechno zmizelo z talíře. Dojedla jsem a podívala se Dimitrije. Ten svůj pohár měl ještě skoro plný. Když viděl, jak koukám na jeho pohár, tak se zeptal.

„Dáš si?"

Projel mi tou lžičkou kolem obličeje a nakonec si ji strčil do pusy. Zamračila jsem se na něho a čekala na svou příležitost. Ta se mi naskytla hned za chvíli. Nabral si lžičku a pomalu se s ním blížil ke svým ústům. Rychle jsem jeho ruku chytla a otočila lžičku svým směrem, ještě než stačil nějak zareagovat, jsem si ji strčila do pusy a spolkla to. Zamračil se na mě, ale dlouho to nevydržel a propukl v hlasitý smích. Jen jsem pokrčila rameny a vzala si jeho zmrzlinu k sobě. Až po pěti minutách si všiml, že mu chybí pohár a podíval se na mě. Právě jsem ho dojídala. Jen s úsměvem pokýval hlavou a došel za číšnicí, aby zaplatil.

„Jsi nějaká drzá, ne?" zeptal se, když jsme přicházeli k autu. Jen jsem pokrčila rameny a nahodila výraz „já nic, já muzikant" a pokračovala v cestě.

Nasedli jsme do auta a poctivě se připoutali. Dimka se pomalu rozjel a pak už na to šlápl. Dovezl mě k mému domu a před ním zaparkoval.

„Tak zítra!" řekl, když jsem vystupovala z auta.

„Zítra!" křikla jsem na něho a pak vstoupila do domu. Svlékla jsem ze sebe oblečení a zalezla do sprchy. Byl to krásný den, ale musím jít brzy spát, abych zítra vypadala k světu a abych vše stihla. Zalezla jsem do své postýlky a okamžitě usnula.

Ráno jsem byla nezvykle čilá a vyjela jsem na nákupy. Na sobě jsem měla tepláky, tričko, mikinu, botasky a přes rameno kabelku. Procházela jsem si různé obchody, ale nemohla jsem najít to správné. Už jsem byla skoro bezradná, když jsem objevila dokonalost! Hned jsem je koupila a šla do obuvi, abych k tomu koupila boty.

Celá šťastná jsem šla k Lamborghini a vyjela domů. Když jsem dojela domů, nastal teprve mazec! Musela jsem se upravit, abych vypadala dokonale, protože dnes na tom záleželo nejvíce. Oblékla jsem se a pak se učesala. Nakonec jsem se jemně namalovala. Šla jsem se ještě najíst a pak vyčistit zuby, musím být přece perfektní. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a nestačila zírat! Byla jsem krásně nalíčená. Vlasy jsem měla stažené do krásného antického účesu a na sobě krásné bílo – zlaté šaty a zlaté boty. Nakonec jsem zvolila kostým antické bohyně, tak se mu to snad bude líbit. Zazvonil zvonek a tak jsem se rozběhla dolů a otevřela dvěře.

DIMITRIJ:

Celý den jsem byl jako na trní. Nechápu, jak to že nevidí to, že ji miluji? Vždyť to snad dávám dost najevo, nebo ne? A navíc se před ní totálně ztrapním, protože ten kostým je hrozný! Připadám si v něm jako gay. Ach jo, to zas bude. No nic, musím jet pro Mess, tak jsem začal říkat Mendess, protože se mi to líbí víc, jinak se určitě naštve. Dojel jsem k jejímu domu a zazvonil. Když otevřela myslel jsem, že jsem v nebi. Byla nádherná! Ty její krásné černé vlasy byly nádherně sčesané a její krásné zelené oči krásně vynikly pod jemným líčením. Na sobě měla bílé šaty a na nohách boty na podpatku.

„Počkej chvilku! Jen si vezmu kabát a půjdeme!“ křikla a zmizela v domě. Po chvíli se vrátila, jemně se na mě usmála a zamkla dveře od domu. Otevřel jsem jí dveře na straně spolujezdce a pomohl jí nasednout. Upírskou rychlostí jsem si sedl na místo řidiče a vyjel.

Ke škole jsme dojeli celkem brzy. Má rodina na nás čekala na parkovišti. No, a nebyl by to Emmett, aby si neodpustil hloupé poznámky:

„Dimitri? Kde je Mendess? Proč tady jsi s touhle holkou?“ Idiote! nadával jsem mu s mysli, ale nahlas jsem to neřekl.

Všichni jsme vyšli ke škole a všichni se za námi otáčeli. Došli jsme dovnitř a všechny pánské pohledy se upřely na Mess. Bylo to hrozné! Myslel jsem, že po všech skočím, ale udržel jsem se.

„Mess? Nepůjdeme dozadu? Potřeboval bych si s tebou promluvit,“ řekl jsem a čekal, co odpoví.

„Jak jsi mi to řekl?“ zeptala se mě tím jejím nádherným hláskem.

„To je jedno. Půjdeš, prosím?“ zeptal jsem se.

„Jo, jasně,“ odpověděla a šla za mnou. Došli jsme na nádhernou terasu ze které byl nádherný výhled.

„Mess, víš, já už to nevydžím!“ řekl jsem a ke konci skoro vykřikl a pak jsem jí políbil.



Tahle kapitolka je pro všechny, co čtou tuhle povídku, a líbí se jim. Snad se vám to líbilo a necháte mi tu komentíky! :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Elfe - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!