Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwardův syn - 5. kapitola

08.08.2011 (19:00) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2138×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Lili

Seděli jsme u večeře. Já, máma, ty tři děti a Lukas, mámin manžel, jak jsem se před chvíli dozvěděla. Potom, co mi to máma oznámila, jsem byla něco, co bych mohla s klidem přirovnat ke stroji. Vůbec jsem nepřemýšlela. Za ty dva dny, co jsem doma, se na mě toho sesypalo tolik a já myslím, že to moje hlava už nezvládá.

„Ještě brambory?“ zeptal se mě malý Harry Potter. Kdyby to nebylo v téhle situaci, tak bych se musela nad jeho roztomilostí usmát.

Zakroutila jsem hlavou. „Ne. Díky.“

Na chvíli jsem se zastavila pohledem na jediné dívce u stolu, no jediná nebyla. Tak aspoň jediná dívka u stolu pod patnáct let. Vůbec jsem si nemohla vzpomenout, jak se to stvoření jmenuje. Ale pohled na ní mě bolel. I přes svůj věk – tipovala jsem tak deset – seděla mojí mámě na klíně a nechávala se jí s legráckami krmit. Tohle jsme s mámou nikdy nedělali.

„Vím, že je to pro tebe šok, Lili, ale musíš to pochopit. S tátou jsme si už nerozuměli. Nemohli jsme spolu zůstat. Nechtěla bys přece, abychom byli nešťastní, že ne?“ Pokusila se mi máma zahrát na city. Jenže se jí to moc nevedlo.

„Měla jsi mi zavolat, že se budeš vdávat,“ řekla jsem vyčítavě. A cítila jsem se podvedená. Jak se mohla vdát a svojí dceři se ani nezmínit?

„Nechtěla jsem tě rozrušit.“

„Nechtěla jsi mě rozrušit?“ zeptala jsem se posměšně a neměla jsem daleko k výbuchu. „Tak to se ti opravdu povedlo, vůbec se necítím rozrušená, dokonce ani podvedená,“ mluvila jsem ironicky.

„Nebuď drzá,“ napomenul mě nevzrušeným hlasem mámin manžel. To bylo vůbec poprvé, co na mě přímo promluvil.

„Nepleťte se do toho,“ vyštěkla jsem. Mámin přítel se postavil tak rychle, že jsem to skoro ani nezaregistrovala a odpochodoval pryč.

„To se jako urazil?“ zeptala jsem se mámy a rozesmála jsem se. Byl to takový ten krátký, drsný smích.

„Měla by ses mu jít omluvit.“

„Cože?“ Myslela jsem, že špatně slyším. „Myslím, že já jsem tady ta, co si zaslouží omluvu.“

Děti naše dohadování sledovali s pootevřenými pusinkami. Když jedno z nich začalo pofňukávat, zavrčela jsem na mámu: „A ty děti co? Jak dlouho tě znají, že tě oslovují „mami“?“

Jenže máma mě neposlouchala, snažila se utišit toho chlapce, co plakal. Cítila jsem se trochu provinile, ale ta zlost, to dokonale překryla.

„Jenom myslím, že si zasloužím vysvětlení,“ zašeptala jsem a náhlou vyčerpaností jsem si položila hlavu do dlaní.

Chvíli bylo ticho. Potom máma poslala děti do pokoje. Jelikož tu byl jenom jeden pokoj kromě ložnice, nepochybovala jsem, že je poslala do mého bývalého pokoje. Vlastně mého a bratrova, jenže ten byl na vysoké a domů skoro nejezdil.

„Už když jsi odjížděla, tak jsme s tátou měli požádáno o rozvod. Neříkali jsme ti o tom, nechtěli jsme tě zatěžovat. Neklapalo nám to už delší dobu. Potom, co jsme se rozvedli, tak se táta odstěhoval k Lanně a ke mně se nastěhoval Lukas. Setkali jsme se jednou v muzeu. On je opravdu dobrý musíš ho jen trochu poznat. Lukas je rozvedený, jeho manželka se odstěhovala někam do Evropy a nechala mu děti. Ale já jsem ráda. Jsou to malý uličníci.“ Po svém proslovu se máma zasněně usmívala.

„Nikdy jsi neměla ráda děti,“ namítla jsem potichu.

„Lidé se mění.“

„Nezměnil se spíš John?“

„Nebuď jako malá.“

Zase zavládlo ticho. Bojovnost se ke mně vracela a já jsem si snažila zachovat chladnou hlavu, protože jsem opravdu nechtěla plácnout něco, čím bych mámě ublížila. Najednou mi jí bylo líto a ani jsem pořádně nevěděla proč.

„Už je ten fracek pryč?“ zavolal odněkud z domu Lukas. Tohle bylo už moc. Postavila jsem se.

„To ty jsi ten, co by měl vypadnout!“ zařvala jsem z plných plic, rychle jsem sebrala kabelku a zamířila ke dveřím. Ještě jsem za sebou slyšela mámin překvapený výdech.

Cestou ze mě bojovnost vyprchala. Začali se mi trochu klepat nohy, takže jsem si sedla na první lavičku, co jsem potkala. Začala jsem brečet, staré slzy střídali ty nové rychlostí blesku a já jsem hlasitě vzlykala. Lidé okolo mě se na mě divně dívali a občas se některý odhodlal a přišel se zeptat, jestli mi nic není. Každého odvážlivce jsem poslala do patřičných míst. Teď jsem už věděla, že se k mámě nevrátím. Paní od kolotočů je lepší než Lukas. Vlastně ani kdybych chtěla, tak se tam vrátit nemůžu, ledaže bych bydlela v pokoji společně se třemi dalšími dětmi. Lukas měl mámu pěkně omotanou kolem prstu. Divila jsem se, že s ním máma vůbec je. Táta byl aspoň hezký, ale tenhle… Působil, jako boxer. Šel z něho strach. Měl vypracované tělo a taky ho všem ukazoval na obdiv tím, že doma chodil bez trička. Na tváři mu pořád pohrával děsivý výraz a taky proto jsem se divila, že jsem si na něho dovolila takhle promluvit.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se mě nějaký příjemný dívčí hlas. Zvedla jsem pohled, abych něco odsekla, ale zarazil mě její vzhled. Měla dlouhé hnědé vlasy, bílou pokožku a zlatavé oči. Sice jsem ji viděla trochu rozmazaně, ale toho podstatného jsem si všimla, byla ke mně totiž nahnutá až příliš blízko. Byla nádherná a mě něco nedovolovalo jen tak odseknout. Zmohla jsem se jen na přikývnutí.

Tak je za námi pátá kapitola. Jak se Vám líbila? Doufám, že aspoň trochu ano.:) Tak co myslíte, kdo je ta osoba, co má starost o Lili?:D Já myslím, že je to jasné.:D

Moc děkuju za komentáře u předchozí kapitoly, moc mě potěšily.:)

Tahle kapitola je kratší, ale neměla jsem moc čas. A zítra jedu na dovolenou, takže další díl hned tak nebude.:/ Tak jsem přidala aspoň něco. Jelikož se ani v tomhle díle nedívala Lili do zrcadla, tak Vám její podobu dávám SEM.;) Doufám, že nejste zklamaní, že jste si ji třeba představovali jinak. Ale klidně si vytvořte vlastní Lili.;) Takže budu moc ráda za jakýkoliv komentář. A v dalším díle se setkáme s Mattem.;)

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwardův syn - 5. kapitola: