Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde, vypadni! 2

10.06.2010 (13:15) • Shena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1498×

2. kapitola

Vrátila jsem se do kanceláře. Když jsem vešla, uviděla jsem tam Edwarda, jak doslova žadoní o přesunutí do jiné třídy. Nakonec dodal, že to bude muset vytrpět, protože mu sekretářka řekla, že je vše plné. Opět utekl a já to vzdala. Odešla jsem a snažila se na to nemyslet.

V příštích týdnech jsem čekala, kdy ho potkám, k mé smůle se neukázal. Jedno odpoledne k nám zas přijeli Blackovi. Billy hned v úvodu naznačil, že se Jacobovi po mně stýskalo. To mi lichotilo, ale přešla jsem to. Byl na mě moc mladý. A to, i když se mi docela líbil. Líbil.

Nějaká zvířata napadla někoho z města. Prý je to tu normální. Normální. Opravdu mi nepřijde v pohodě to, že nějaké zvíře rozsápalo člověka, ale jak se říká, jiný kraj, jiný mrav.

Billy přivezl nějaké smažené ryby a byli u nás až do večera. Byla jsem ráda, že tu byli. Charlie se zdál být šťastnější.

Druhý den ve škole při biologii, seděl už Cullen na svém místě. Tvářil se, jako by dostal své oblíbené cukrátko a hned potom, co jsem si sedla na mě vyhrkl, že se minule nepředstavil a teď by to chtěl napravit. Co to najednou? Náhle obrací o 180 stupňů. To bylo opravdu nečekané.

Minule jsem byla šťastná, že se mě na nic nevyptával. No, teď už to dohnal. Počal otázkami o počasí. A velice ho pobavilo to, že jsem se přestěhovala do nejmokřejšího města ve státech, když nesnáším déšť. Opravdu byl bez sebe a pátral po tom, proč tu tedy jsem. Jeho otázky začaly být dotěrné, ale to očividně z mých výrazů nepochopil. Zatímco já začala chápat, že to, co se mi na něm líbilo, je už dávno pryč.

Hodina utekla docela rychle. Otázky jsem ustála a naše rádoby pracovní skupina vyhrála „zlatou cibuli“. To byla učitelova cena za to, kdo jako první rozdělí mitózy.

Celý den postupně uběhl a už jsem se chystala k autu. Z dálky jsem viděla Taylera, jak nezvládá své vlastní auto. Řízení se mu tak nějak vymklo z rukou a on doslova narazil do mého auta. Běžela jsem ihned k té nehodě a ptala se Taylera, jestli je v pohodě. Tekla mu krev z hlavy a měl rozseknuté obočí, ale jedinou starost mu dělalo, že mi zničil auto. Doprovodila jsem ho na ošetřovnu a on se mi celou cestu omlouval. Dorazil tam můj táta a pobaveně se na něj díval. Poslal mě do třídy a nakonec dodal, že auto necháme spravit u Jacoba. V tu chvíli, kdy jsem odcházela z místnosti, jsem se setkala ve dveřích s nějakým doktorem. Stihla jsem si všimnout, že měl na plášti štítek se jménem „C. Cullen“. Nemohl to být nikdo jiný, než Edwardův otec. Určitě ne. Matně si vzpomínám, že Jessica povídala, že je něco jako „otec dohazovač“.

Když jsem odešla z místnosti, uviděla jsem Edwarda s nějakou blondýnkou. Na chvíli jsem se zastavila a marně se snažila schovat. To, že tam „jako nejsem“ mi moc dlouho nevydrželo. Nevydrželo to ani chvíli. Vlastně mě hned uviděli a já Ewardovi naznačila, že mu dávám sbohem. Ihned ke mně přiletěl a začal dotěrně hulákat.

„To s tím autem, to byla fakt smůla, co?“

„To tedy byla, no,“ odpověděla jsem vzápětí.

„Jako by to bylo všechno naschvál, že jo?“ řekl strašně sebejistě.

„Třeba to byl osud, co ty víš,“ pokračoval a já si začínala myslet, že je psychopat.

„Myslíš, že to udělal naschvál?“ optala jsem se, protože mě samotnou odpověď  taky dost zajímala.

„Možné je všechno.“

Když to dořekl, začala jsem mít strach, že mě snad pronásleduje. Brzy přišel můj otec a divil se, že ještě nejsem ve třídě a já v cuku letu zmizela ve dveřích.

V jídelně jsem si hodila tašku ke stolu a Eric s partou mě pozvali do La Push. Prý to bude zábava. Vybrala jsem si nějaké to jídlo, no spíš zeleninu a přišel ke mně Edward. Začal mluvit o tom, že se v té hale u ošetřovny asi nezachoval nejlíp a že by to rád odčinil. Pozvala jsem ho tedy na pláž a on souhlasil. Když se ale dozvěděl, o kterou jde, začal couvat. Prý tam chodí moc lidí.

Dorazila jsem do La Push, nikde ani noha. Je tu liduprázdno. Prý hodně lidí. Ten aby se taky na něco nevymluvil. Je mi to jedno, stejně se mi už nelíbí. Jde z něj strach a to nezmění to, že je nejhezčí na škole.

Když jsme dorazili - Jessica, Eric a Mike se už začali převlíkat do neoprenu a já s Angelou jsme je jen pozorovaly z auta. Byla jsem strašně nabalená, měla jsem kolem sebe obtočenou deku a klepala se jak ratlík. V puse jsem žmoulala lékořici a Angela začala vyprávět, že marně čeká, kdy ji Eric pozve na ples. Řekla jsem jí, ať to vezme do vlastních rukou. Je přece silná žena a aspoň bude vědět na čem je.

Během chvilky se tam ukázal Jacob spolu s dalšími kluky. Hádala bych, že byli všichni z rezervace. Ani jednoho jsem neznala, ale Jake mi je v mžiku představil. Sebral mi lékořici a já ho sjela pohledem. Ještě víc mě šokovalo to, že jeho jediná reakce byla úsměv. Ptala jsem se ho, jestli mě náhodou nesleduje. Pochopil, že vtipkuju a oznámil mi, že jsem přece na jeho území. Ptal se mě, co tu vlastně dělám a já prostě jen odpovídala. Strašně jsem se bavila, ráda si s ním povídám. Jake je hrozně fajn.

Na řeč přišlo i téma, že jsem pozvala Cullena. Angela z toho byla šťastná, podle ní to byl dobrý nápad. Když jsem vyjekla, že stejně nepřišel a že je to stejně jedno, jeden z Jacobových společníků zkonstatoval, že Cullenovi sem nechodí. Brala jsem to na lehkou váhu a šla se s ním projít.

Nedalo mi to a já se na to po chvilce ticha Jakea optala. Povídal mi něco o vlcích a jejich předcích a já jsem ho hltala, jako by to všechno měla být pravda. Usmíval se, protože viděl, že mě to dost zajímá. Nakonec mě i upozornil, že je to jen rodinná báchorka. Začínám si myslet, že tu každému stojím jen za úsměv.

„Mimochodem, nevím, jestli jsi slyšel, co se mi stalo s autem, ale byla bych ti opravdu vděčná, kdyby ses mi na něj podíval. Je tak trochu… nepojízdné,“ odvrátila jsem nás od debaty zaměřené jen na Cullenovi.

„Samozřejmě, že se ti na něj kouknu. Přivezte ho, třeba i dneska. Z toho, co jsem slyšel, ta oprava bude chvilku trvat.“

„Neva. Když bude třeba, pomůžu.“

Když jsem to dořekla, musela jsem se sama začít smát. Jake pochopil a začal se smát taky.

1. kapitola ∞ 3. kapitola

Povídky od shena

Autor: Shena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde, vypadni! 2: