Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde! - 5. kapitola

15.11.2012 (07:00) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1637×

Postávala jsem u velké postele v pokoji pro hosty. 

Někdo zaklepal na dveře.

„Ano, Edwarde?" řekla jsem a otočila se. Edward stál ve dveřích a překvapeně se na mě díval.

„Jak jsi věděla, že jsem to já?" zeptal se mě. Usmála jsem se na něj a on na mě jen zmateně koukal.

„Nikoho jiného jsem nečekala," odpověděla jsem a vybalovala si u toho věci.

„Bello, víš, to, co se stalo dole... Já se ti moc omlouvám. Vím, že to na tebe bylo dost rychlé a nechci se ti vnucovat," začal, ale já ho umlčela polibkem.

„Mně to nevadí, Edwarde," řekla jsem, dala mu rychlou pusu a šla si sednout na postel.

„Bello, já nemůžu. Není to pro tebe bezpečné," začal zase a já nechápala, co tím chtěl říct.

Ve dveřích se objevila Alice a sykla na Edwarda, ať jde za ní.

„Promiň," řekl a odešel. Cože?

Šla jsem za ním zavřít dveře a pak jsem si lehla zpátky na postel.

Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl. Že je to pro mě nebezpečné? A co? Vždyť to byla jenom nevinná pusa. Teda doufám. Já jsem ještě kluka neměla. Nikdy jsem se s nikým nelíbala. Možná to ani neumím. Možná jsem byla jako prkno a ani o tom nevím. Bože! Udělala jsem si trapas před nejkrásnějším klukem na světě!

Zakryla jsem si tvář rukama. Neměla bych tady být.

Zvedla jsem se z postele. Vrátila jsem si svoje věci zpátky do tašky a otevřela dveře, ale do něčeho jsem narazila.

Edward! Bože, on je tak krásný! Ale musím jít. Nebudu ze sebe dělat trapačku.

„Kam jdeš?" zeptal se mě zmateně. To je vždycky tak krásný, když je zmatený? Ne! On je pořád krásný!

„Já musím domů," řekla jsem a sklopila pohled. Obešla jsem ho, ale on mě chytil za loket a přitáhl si mě k sobě.

„Edwarde, pusť mě!" řekla jsem a vytrhla jsem se mu. Nevím, co to se mnou bylo, ale najednou jsem měla chuť všechno roztřískat na malé kousíčky. Nikdy jsem se takhle nechovala.

Edward se udiveně díval, jak odcházím ke dveřím.

„Bello, co se děje?" zavolala Alice. Otočila jsem se na ni a usmála se.

„Alice, nemůžu vám tu dělat křena. Mám svůj dům, o který se musím postarat," řekla jsem a otočila se k odchodu.

„Tak fajn. Já tě aspoň odvezu, jo?" zeptala se. Otočila jsem se znova.

„Ne, to je dobrý, pojedu svým autem," odpověděla jsem. Pak jsem se znovu otočila, protože mi něco došlo. 

„Kde ho vůbec mám?" zeptala jsem se.

„Edward ti ho odvezl k domu, vybalil ti nákup, schoval ho a pak se vrátil," odpověděla. „Takže tě odvezu, nenechám tě jít tak dlouhou cestu domů."

„Tak fajn," řekla jsem.

„Děkuju."

Alice šla do garáže a já šla za ní. Zastavila se u žlutého Porsche. Vykulila jsem na to krásné auto oči.

„Bože, Alice! Doufám, že nechceš jet v tomhle!?" zeptala jsem se. Alice pohasl obličej.

„No tak, Bello! Odvaž se!" řekla a nastoupila si.

Když jsme vyjíždely z garáže, všimla jsem si Edwarda, který se na nás díval přes sklo v okně. 

Alice na to šlápla a vyjížděla k mému domu.

Při cestě domů se mě Alice pořád na něco ptala.

„Bello, doufám, že tvůj odchod nemá nic společného s mým bratrem?" zeptala se Alice a já ztuhla.

Ne! Ona to poznala! Poznala to!

„Ehm... Ne, jen jsem si vzpomněla, že toho musím doma ještě hodně udělat," odpověděla jsem lež. Je to blábol. Doma je to krásně uklizené.

„To ti nežeru!" řekla Alice, ale už to dál nerozmázavala. Zastavila mi před domem a já se s ní rozloučila.

...

Doma jsem se dlouho rozmýšlela, jak se omluvit Edwardovi. Po dlouhé sprše a po jídle jsem se rozhodla, že požádam Alice o jeho číslo.

Pak jsem se zase rozmýšlela, jestli mu zavolám nebo jen napíšu. Ale nakonec jsem se odhodlala mu zavolat.

Hned po prvním zazvonění to zvedl.

„Prosím?" řekl a já nevydala ani hlásku. V krku jsem měla knedlík a nevěděla jak začít.

„Haló?" řekl netrpělivě a já se probudila.

„Ahoj Edwarde, to jsem já Bella. Vzala jsem si od Alice tvoje číslo. Doufám, že ti to nevadí," řekla jsem a čekala na reakci.

„Bello? Ne, nevadí mi to," řekl a já se usmála.

„Co potřebuješ?" zeptal se.

„Chtěla jsem se ti jen omluvit za to, jak jsem se dnes chovala, víš. Nechtěla jsem být hnusná. Tak se... Omlouvám se. Promiň," domluvila jsem a oddechla si, že už to mám za sebou.

„Nemáš se za co omlouvat, Bello, choval jsem se jako hlupák. Já bych se měl omlouvat," řekl. Za co se omlouvá?

„Bello?" ozval se po chvilce ticha.

„Ano?" odpověděla jsem.

„Nechtěla bys... Ehm... Se mnou... Alice by tě chtěla vidět," dořekl a já měla pocit, že tohle není to, co mi chtěl říct.

„Já... Víš, Edwarde... Ehm... Dneska už nikam nechci trajdat. Chtěla bych zůstat doma. Zeptej se Alice, jestli by nemohla přijet ona. Nechci tu být sama," dořekla jsem. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby sem přijel on.

„Určitě ráda přijede. Za chvíli jsem... teda je tam. Ahoj," řekl a položil to, než jsem stihla něco říct.

...

Po dvaceti minutách jsem slyšela zvonek a pádila ke dveřím. Když jsem ale spatřila někoho, koho jsem nečekala,

otevřela jsem pusu dokořán.

Byl to Edward. Byl to ten krásný a milý Edward. V břiše jsem cítila takový divný pocit, jako když vám tam létají motýlci.

„Edwarde? Co tady děláš. Já myslela, že má přijet Alice," zeptala jsem se a dál se dívala do jeho krásných očí jako on

do mých.

„Přemluvil jsem ji," řekl a usmál se. Mě snad klepne. Tak krásný úsměv se jen tak nevidí.

„Co-co?" koktala jsem. Jen se zasmál.

„Chtěl jsem ti dělat společnost. Jestli ti to tedy nevadí," řekl a zase se mi vpíjel do očí.

„Ne, nevadí," řekla jsem omáměně a vyzvala ho, aby šel dál. Pomalu jsem zavírala dveře a usmívala se.

Tak, a je to. Moc se omluvám, že to tak dlouho trvalo a že je to tak krátké. Měla jsem toho víc, ale když jsem byla u poslední věty, zmáčkla jsem špatné tlačítko a všechno šlo do háje. Určitě se vám to taky někdy stalo. Takže asi víte, co jsem měla potom za nervy. Ale i tak doufám, že se vám to líbilo. A doufám, že mi tu necháte nějaké komentáře. Děkuji. CherryBella :D

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde! - 5. kapitola: