Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 5.

18.12.2010 (20:15) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1143×

Přípravy na ples
..................................

Uplynulo přesně sto let.

Je pět hodin ráno a už teď je můj zásnubní večírek v plné přípravě. Garda zdobí hrad nejen zevnitř a připravuje – formálně – různé pokrmy.

Po těch sto letech jsem si kupodivu s Tanyou upevnil vztah. Není tak hrozná, ale abych pravdu řekl, vztah se upevnil v tom, že teď vnímám Tanyu spíš jako sestru nebo nejlepší kamarádku. Už ji nelíbám tak často a ani spolu tak často nespíme. Člověk – nebo lépe řečeno upír – by řekl, že po sto letech to divné není. Ale i po těch sto letech bych ji měl vnímat jako svoji družku, svoji přítelkyni. A tak ji rozhodně nevnímám.

Proto jsem si rozhodl promluvit s otcem.

„Pojď dál, můj synu,” ozvalo se poté, co jsem zaklepal na dveře od jeho pracovny.

„Tak, podej mi ruku. Tak to bude asi jednoduší.” Natahoval ruku, ale já ji nechtěl chytit.

„Edwarde, řekni mi jediné,” posmutněl Aro a stáhl svou ruku. „Proč jsi mi za celých těch sto let ani jednou nepodal ruku na déle než třičtvrtinu sekundy? Co přede mnou tajíš?”

„Nic, otče. Jen bych si rád své myšlenky uschoval pro sebe,” odpověděl jsem popravdě.

„Nemyslíš si, že je trochu nespravedlivé, když ty si můžeš přečíst myšlenky všech včetně mě, ale já ty tvoje nesmím?” vyčítal mi.

„To není to samé, otče. Já můžu přečíst právě jen to, na co zrovna myslíš. Ty můžeš přečíst vše, na co jsem kdy pomyslel. Omlouvám se, ale některé myšlenky jsou hodně osobní. Jsou to vzpomínky na mé lidství. Ty musí zůstat tajné. Nikdo se o nich nedozví. Neví to ani matka a ani Tanya, tak prosím.”

„Dobrá tedy. Ale vraťme se k tomu, oč jsi se mnou chtěl hovořit.”

„Ano, jde o Tanyu,” začal jsem pomalu.

„Co je s ní? A to mi připomíná. Matka už vybrala úchvatné šaty. Měla je na svatbě ona. Nikdy si nemyslela, že by je ještě někomu mohla darovat, ale ty jsi jí udělal nesmírnou radost,” usmál se otec.
Říkal to od srdce, a to mě rozhodilo. Právě jsem se mu chystal říct, ať odvolá vše. Večírek, svatbu, hosty, ale s takovouhle? Který bezcitný člověk by tohle to byl schopen udělat? Já tedy rozhodně ne.

„Ale vlastně nic. Šlo o pitomost,” usmál jsem se.

„Opravdu?” vyzvídal podezíravě.

„Ano.” Když jsem to říkal, snažil jsem se, aby to znělo co nejvíc přesvědčivě.

„A Edwarde, měl bys vědět, kdo všechno je pozván,” usmál se Aro.

„Fajn, to si rád poslechnu,” usmál jsem se také.

„Takže zaprvé, je to smečka z Denali. Rodina Tanyy - Eleazar, Carmen, Irina a Kate. To máme čtyři hosty. Pak Amazonskou smečku - Kachiri, Sennu, Zafrinu. To už máme sedm hostů. Nesmím zapomenout na Egyptskou smečku - Amuna s Kebi a Benjamina s Tiou. A to nám dává jedenáct hostů. Poté Irskou smečku, Maggie, Siobhan a Liama. No a samozřejmě Olympijskou smečku - Carlislea, Esmé, Rosalii, Emmetta, Jaspera, Alici a Bellu. Celkem sečteno – pokud teda nepočítám nás a gardu – je to dvacet jedna hostů. Bude to úchvatný večírek.”

„Moment, otče. Všiml jsem si, že když jsi jmenoval Carlislea, přidal jsi tam mnohem víc členů, než je mi známo. Slyšel jsem o Carlisleovi, Rosalii a Carlisleově ženě Esmé, ale ten zbytek?” vyzvídal jsem.

Otec si povzdechl. „Ach ano. Ke Carlisleovi se přidali další členové. Jestli to tak půjde dál...”

„Co chceš udělat? Jsou pro nás nebezpeční?” divil jsem se. Neviděl jsem ještě nikoho, kdo by představoval ještě větší nebezpečí, než jsou Volturiovi.

„Ano to jsou – pokud se proti nám vzbouří, můj milý. Carlisle, Esmé ani Rosalie sice žádný dar nevlastní, jde tu ale o Emmetta, Alici, Jaspera a Bellu. Ti jsou hodně silní.”

„Co umí?” ptal jsem se. Zajímalo mě to. Chtěl jsem to vědět, abych se na mě mohl pořádně připravit.

„Tak Emmett vlastní neuvěřitelnou sílu. Možná větší než máš ty nebo Felix-”

„To je možné?” řekl jsem s výsměchem. Ne že bych si tolik věřil, ale Felix je opravdu silný.

„Nepřerušuj mě. Emmett je tedy silný, Alice předpovídá budoucnost. Vidí věci, která se stanou, ale jen pokud se ta daná osoba či upír rozhodne. Není to přesné, ale i tak je to vzácné. Jasper, její druh, umí ovládat emoce. Pokud jsi v blízkosti, může na tebe poslat vlnu uklidnění, či naopak vlnu neklidu. Může ti způsobit smutek či radost, ale ty to asi chápeš. No a Bella. Bella, je nová. Do jejich smečky vstoupila teprve před pár dny. Je okouzlující. Věř mi, Edwarde. Kdybys neměl družku, snažil bych se vás dva dát dohromady, ale Tanya je v tomhle ohledu, řekl bych, vhodnější přítelkyně. Ale vraťme se k jejímu daru. Je novorozená, to jsi pochopil, ale rozhodně se tak nechová. Víš, že Cullenovi jsou vegetariáni – živí se jen krví zvířecí. A Bella se dokáže ovládat, nechová se jako novorozená. Chová se, jako by už byla stará tisíce let. Ale to není vše. Nemluvil bych  o ní, kdyby nevlastnila ještě větší a vzácnější dar. Je štít. Něco jako Renata, ale Bellin štít, je mnohem, mnohem výkonnější. Mohla by zaštítit tisíce lidí nebo upírů, ale pouze psychicky. To je jediná nevýhoda. Ale když si uvědomím, že by jí ani Alec nebo Jane neublížili...” zakroutil hlavou. „Musíš se chovat slušně. Neměli bychom si je proti sobě poštvat.”

„To je úžasné,” vydechl jsem. „Ale počkej. To jsi jim nenabídl... no... místo u nás?”

„Ovšem že nabídl. Ale všichni odmítli. Stejně jako Benjamin. Ten zase může ovládat živly.”

„To je pozoruhodné. Škoda že nebudou nikdy vykonávat dobro jako my, že?”

„Ano, jaká škoda. Ale teď už dost. Měl by ses jít připravovat. Běž se naložit do vany a pak se obleč a nezapomeň být u trůnu, až to přijde,” usmíval se Aro. Kývl jsem a odcházel z pracovny. Dozvěděl jsem se tolik nových věcí...

Předchozí | SHRNUTÍ | Další

Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 5.: