Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 4.

pěkný

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 4.Náhlý popud - Edward si pomalu začíná uvědomovat, že zabíjení lidí je vlastně velice špatná věc. Ale on je na tuto stravu zvyklý. Kdyby se chtěl rozhodnou jinak - dát se na vegetariánství -, mohlo by to pro něj být hrozně těžké.

15.12.2010 (08:45) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1219×

Náhlý popud
....................................

„Přinesla jsem ti snídani, Edwarde,” tetelila se přede mnou Tanya a hodila mi do postele nějakou prostitutku.

„Páni, je docela hezká,” provokoval jsem moji budoucí ženu. Ach jo.

Zavrčela. „Tak já si ji teda sním sama.”

„Ne, to je dobrý,” řekl jsem a položil si ji na klín. Tohle mě neuvěřitelně užírá, ten pocit, že zabíjím člověka. Ale jinak to prostě nejde.
Hladově jsem se zakousl do nebohé dívky a celou ji vysál. Chutnala dobře.

„Edwarde, jsem tolik šťastná,” pověděla mi Tanya a posadila se mi do klína. Dívku v mžiku vyhodila ven z otevřeného okna.

„Ale, Tanyo. Víš, co říkal otec,” napomenul jsem ji. Aro nechtěl, aby se kolem jeho hradeb pohazovala mrtvá těla. Nechtěl dokonce, aby se ve Volteře vůbec lovilo. A já tuto podmínku - toto pravidlo - přijmul a Tanya všechno kazí.

„No co. Jsi nebo nejsi Arův syn?” namítla pyšně.

Shodil jsem ji z mého klína a popošel k oknu. „Jsem. To ale neznamená, že moje protivná družka si bude dělat nějaké nároky, které nikdy mít nebude!” zakřičel jsem na ni a jedním plynulým skokem jsem vyskočil z okna.

Přehodil jsem si dívku přes rameno a vydal se směrem k moři. To bylo poprvé, co jsem byl venku. Nechápal jsem, jak jsem to bez „čerstvého” vzduchu mohl vydržet.

 

Vběhl jsem do nejbližšího lesa a mířil si to přímo k moři. Bylo to příjemné běžet takhle venkem. Vždy jsem běhal jenom uvnitř hradu, ale toto bylo něco jiného. Něco nového. Cítil jsem vítr, který se do mě vší silou opíral, ale mně připadal jako lehký vánek, který na mě působil velice příjemně. Pak tu byly větvičky, které mě šlehaly po celém tělě, já to ovšem vnímal jako mazlivé pohlazení. Z plných plic jsem se nadechnul a vychutnal si tak vzduch, který samozřejmě nepotřebuji. Když jsem doběhl ke skále, pod kterou se vyskytovalo klidné moře, shodil jsem opatrně dívku na zem. Pohlédl jsem jí do tváře. Byla nehorázně zmalovaná, tak jsem si utrhl kus své košile a něžně jí utřel obličej. Teď vypadala líbezně. Opravdu nebyla ošklivá. Byla krásná. Mohla mít hezký život, ale já jí ho zmařil. I když nevím, jestli se dá prostituci říkat hezký život. Každopádně jsem ji neměl zabíjet. Jsem špatný upír. Jsem zlý. A ty moje oči. Jsou hrůzostrašné.

Dívku jsem opatrně nadzvedl a smutně ji hodil do moře.

„Tam už ti bude lépe,” zašeptal jsem a zplna hrdla zakřičel zlostí. Už nechci zabíjet! Chci být dobrý! A užitečný! Jenže jsem tak posedlý lidskou krví...

 

Utíkal jsem zpátky do hradu. Rozrazil jsem dveře od hlavní síně a rozhlédl se. Aro nikde nebyl.

„Kde je otec?” zlobně jsem si měřil Caia.

Caius se postavil ze svého trůnu a zaprskal na mě: „Jak si opovažuješ se mnou takhle mluvit, ty spratku?”
Zhluboka jsem se nadechl a snažil se uklidnit. Nemíním Caiovi utrhnout hlavu. Aro by nebyl moc spokojený. Radši jsem přistoupil k Marcovi a ten mě poplácal po ramenou.

„Odjel. Naléhavě. Ale můžeš jít za Sulpicií.” Přikývl jsem a vydal se do matčiny ložnice. Měla ji v té nejvyšší věži, kde jsem se tentkrát poprvé probudil, když se mé tělo měnilo. Brr. Setřepal jsem ty škaredé myšlenky a vyběhl schody.

 

Zaklepal jsem a vešel do ložnice.

„Matko,” zamumlal jsem a čekal na odpověď.

„Edwarde, pojď ke mně,” usmívala se na mě Suplicia z koutu. Stála u malého okýnka a pozorovala den.

„Matko, kde je otec?” vyzvídal jsem.

„Musel zakročit... ehm... u Cullenových.”

„U Cullenových? U Carlislea? Jeho přítele? Toho, co se živý zvířecí krví?” pokládal jsem jí tolik otázek. Přikývla na souhlas.

„Ale moment. Řekla jsi „Cullenových”? Myslel jsem, že je Carlisle sám,” dumal jsem.

„Byl. Teď má dceru Rosalii a manželku Esmé,” odpověděla mi s úsměvem.

„Ale proč jsem nemohl s ním? Hodil bych se mu,” namítl jsem.

„Nechtěl...,” odmlčela se

„Nechtěl?”

„Nechtěl tě tam,” vydechla. To mě ranilo.

„Ach ne, Edwarde. Takhle si to neber. Esmé je novorozená, stejně tak jako Rosalie. Měl o tebe strach.”

„Strach?” řekl jsem zhnuseně. Jako bych se já něčeho musel bát.

„Všechno je v pořádku, drahoušku,” políbila mě na čelo.

„Už půjdu. Musím za Tanyou,” zabručel jsem.

„A Edwarde,” zavolala na mně, když jsem chytal za kliku, „gratuluji.” Také se usmála. Takže další člověk, kterého nesmím zklamat. No to je fajn. Ještě někdo?

„No jo no. Díky,” zamumlal jsem rozmrzele a vrátil se do své – vlastně naší – komnaty.

 

Tanya tam nebyla. Rozhodl jsem se ji najít. Nutně jsem potřeboval rozptýlit. Zaklepal jsem na komnatu Heidi. Byly to velké kamarádky.

„Dále,” ozvalo se. Vstoupil jsem a našel jsem svoji družku na její posteli s nateklýma očima. Musela plakat (samozřejmě ne doslova).

„Ach, Tanyo. Snad sis to nevzala osobně,” zasmál jsem se.

„Zmiz, Edwarde,” zasyčela. Zakroutil jsem hlavou. Udělala výpad, ale to si zřejmě neuvědomovala, že já jsem stokrát silnější, takže jsem si ji hladce přehodil přes rameno a unášel ji do naší komnaty. Hodil jsem ji na postel a začal ji zuřivě líbat. Přizpůsobila se rychle. Tak a tady je to moje rozptýlení.

 

 

Předchozí | SHRNUTÍ | Další

Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 4.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře