Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 2.

psi


Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 2.Krvežíznivý - Edwardovo tělo se mění. Když bude přeměna úspěšně dokončena, probudí se v temné místnosti. Uslyší tajemný hlas. Kdo to bude? A jak se Edward rozhodne? Bude pít lidskou krev, anebo bude hodným upírem a bude pít jenom zvířecí?

Krvežíznivý

...................................................................................................

„Mohl bych jít ven?” požádal jsem Ara. Pořád jsme oba seděli v té potemnělé místnosti.

„Je den,” řekl Aro a pozvedl obočí.

„No a? Neříkejte mi, že ty legendy o upírech jsou pravdivé. Zabije mě snad sluneční světlo? Nebo kolík do srdce?” vysmíval jsem se. Sice jsem si už konečně přiznal, že jsem upír, ale na ty povídačky nevěřím...

„Ne, to ne, můj milý. Sluneční světlo tě nezabije, jenom tě jakoby ozáří a ty se budeš celý třpytit. Ale lidské oko toto nikdy nesmí spatřit. Lidé nesmějí vědět o naší existenci.” Aro se ke mně přiklonil a já uviděl jeho jasně rudé oči zblízka. „Taková jsou pravidla. Upíří zákony. Musíš se jimi řídit, nebo budeš zabit.”

Trochu mě vyděsil. „D-dobře.”

„Ale jakmile slunce zapadne, můžeme jít ven. Ale prvně bys asi něco k snědku, nebo se snad pletu?”

 

Teď, když to řekl, jsem jasně ucítil spalující žízeň nebo hlad. Nevím, ale měl jsem sucho v krku. Předtím jsem si toho tolik nevšímal, ale teď, když na to upozornil...

„Pojď se mnou,” řekl Aro a zvedl se. Natáhl ke mně ruku a špitl: „Uleví se ti.”

Zhluboka jsem polkl a vstal. Aro otevřel velké kovové dveře a já ho následoval. Ocitli jsme se v obrovské a taky pořádně vysoké chodbě. Šel jsem těsně za Arem.

 

Došli jsme k ještě větším dveřím, které se s hlasitým zaskřípáním otevřely. Za dveřmi se ukrýval velký sál v jehož čele se tyčil stupínek se třemi královskými trůny. Jako bych se ocitl v pohádce.

Uprostřed sálu stál houf osob zahalených v černých a červených pláštích. Na dvou trůnech seděly dvě osoby. Pravděpodobně upíři, kteří si mě měřili svýma červenýma očima.

„Takže přeměna je dokončena,” usmál se blonďatý upír. Na tváři se mu objevil přidrzlý úsměv. „A co umíš?” štěkl ke mně. Nerozuměl jsem mu.

„To neumíš mluvit?!” zařval. Ucítil jsem, jak se to ve mně škvaří zlostí. Nejradši bych toho přidrzlého upíra roztrhal na kousky. Když byly moje myšlenky nejvíc kajícné, dotkla se mého ramene studená ruka. Rozčíleností jsem zasyčel a sám se pak divil, co jsem to proboha živéhi dokázal vypustit z úst.

V tu ránu se kolem mě ocitlo tucet upírů, kteří mě pevně svírali ve svých železných paží. To vše se semlelo v jedné vteřině.

„Ach, to je v pořádku, moji drazí,” řekl v klidu Aro, který celou tu dobu stál těsně za mnou. A teprvě teď jsem si uvědomil, na koho jsem to vlastně zasyčel. Na mého zachránce. Na mého možná budoucího otce.

„Pro Edwarda je to všechno nové, přátelé. Není se čeho obávat,” uklidňoval zřejmě ty upíry, co mě neustále pevně drželi.

„Ale pane. Zasyšel na Vás,” řekla malá blonďatá upírka. Mohlo jí být tak kolem šestnácti, možná sedmnácti.

„On může,” usmál se Aro a vymanil mě ze spárů upírů. Chytl mě za paži a vedl mě k trůnům. Otočil jsem se. Všichni upíři, co mě ještě před dvěma sekundama drželi v sevření, teď zírali s otevřenou pusou. Ušklíbl jsem se. Tento Aro musí být v tomto upířím postavení velice důležitý. Nebude zase až tak špatné stát se jeho synem.

Jak mě tak Aro vedl k trůnům za blonďatým, drzým upírem a černovlasým, tichým upírem, pocítil jsem zase tu spalující žízeň, nebo hlad, co mě celou tu dobu trýznily víc a víc.

„Aro, tento hoch se mi v žádném případě nelíbí. Toho chceš přijmout za svého syna?” stoupl si blonďatý upír ze svého trůnu a pitomě si mě měřil.

„Dokud nedáme Edwardovi teplou krev, nehodlám o ničem diskutovat!” zavelel Aro a v mžiku se všichni upíři dali do pohybu. Ten blonďatý upír se naštvaně posadil na trůn a černovlasý si tiše povzdechl. Jako by se nudil.

 

Otevřely se dveře a já spatřil malého chlapce v náručí krásné, blonďaté upírky.

„Ach, Tanyo. Přece jen ses rozhodla se k nám přidat?” rozzářil se Aro.

„Ano, Aro. Nebaví mě ten život na zvířecí krvi,” odfrkla si. Přistoupila blíž a já ucítil horkost toho bezbraného chlapce. Ale to ne. Je to jenom chlapec...

„Tady,” pokračovala ta krásná upírka, „jsem si dovolila přinést panu Edwardovi něco k snědku. Musí mít hlad,” usmála se a hodila před trůn toho chlapce. Odvrátil jsem hlavu. Jak jen někdo může takhle zacházet s malým chlapcem? Ale ta žízeň... Ten hlad...

„Vem si ho, Edwarde,” pohladil mě po vlasech Aro. Ještě víc jsem odvrátil hlavu. Nemůžu. Je to malý chlapec...

„Vem si ho,” řekl ostřejším hlasem Aro a přistrčil mě vší silou k němu.

Ocitl jsem se jen pár centimetrů od nebohého těla teprve asi desetiletého chlapce. Chtěl jsem vstát a utéct někam hodně daleko, ale nemohl jsem. Teprve teď jsem pocítil, že to, co mě trýzní, je žízeň. Snažil jsem se, opravdu vší silou jsem se snažil toho chlapce nezabít. Ale najednou se ve mně probudil zabiják, zvíře, které toužilo jen po jediném. Po krvi...


 

Předchozí | SHRNUTÍ | Další


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 2.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!