Plán - Edward odjíždí nadobro pryč od Cullenů, aby našel tajemného muže, který je jejich poslední nadějí.
23.01.2011 (11:00) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1363×
Plán
............................
„Co to sakra bylo?” vyštěkl Emmett. Jasper mezitím pomohl Alice na nohy. Naše oči se střetly.
Edwarde! Je to jediná možnost! Běž! Rychle! Nemáš čas! Vezmi pas, peníze a běž! Najdi ho!
Na nic jsem se neptal a poslechl jsem Alice. Z pokoje jsem rychle vzal nějaké oblečení, pas a peníze a utíkal do garáže. Uviděl jsem nahoře Bellu. Na půl sekundy jsem se na ni podíval, ale pak už jsem vběhl do garáže, vybral si to nejrychlejší auto a zprudka šlápl na plyn. Ujížděl jsem pryč.
Zachraň nás!
To byla poslední Alicina myšlenka, co jsem slyšel.
Mé myšlenky byly zmatené. Před chvílí jsem opustil svého bratra, svoji jedinou velkou lásku a útočiště, které mi bylo poskytnuto. Co jsem to za upíra? Ale jistě, dělám to kvůli všem. Jedu hledat neznámého muže, neznámo kam a budu po něm chtít neznámo co. To je ale pěkně pošahaný plán, ale plán to je.
Jel jsem sto osmdesátkou a snažil se rozhodnout, kam zamířím nejdříve. Písečná pláž... tu nemůžu hledat třeba v Chorvatsku. Mohla by to být Itálie, to je docela pravděpodobné. Ale to bych byl kousek od Ara. Ale co když je to opravdu Itálie? Potřeboval bych poradit. A pak jsem si něco uvědomil! Alice! Třeba tuší, kde to je.
Ze zadní kapsy kalhot jsem vytáhl mobil a našel v kontaktech číslo Alice. Po prvním zazvonění to vzala. Otevřel jsem pusu, ale ona mě předběhla.
„Jeď do Jižní Ameriky do Ria. Ptej se po muži jménem Carter McGregor. Řekni mu, že se potřebuješ, co nejrychleji dopravit na ostrov Esmé. Spěchej, nemáme moc času.”
Chtěl jsem se zeptat na ten ostrov Esmé, proč se jmenuje po Esmé, ale položila telefon hned, jak mi sdělila vše, co potřebovala. Alespoň nemusím do Itálie.
Dojel jsem na letiště v Seattlu, nastoupil do letadla směr Rio de Janeiro a uvelebil se na sedačce. Zavřel jsem oči a poslouchal myšlenky, abych se alespoň nějak rozptýlil.
Do Ria jsem dojel krátce po setmění a uvědomil jsem si, že teprve teď nastal ten pravý problém. Najít Cartera McGregora. Napadlo mě, že bych se mohl zeptat na letišti.
Došel jsem tedy k terminálům a postavil se do řady. Když na mě došla řada, mile jsem se usmál na paní, která stála za pultem v uniformě. Také se usmála.
No och. Krásnějšího muže jsem neviděla.
„Dobrý den. Hledám Cartera McGragora. Nevíte, kde bych ho mohl najít?” zeptal jsem se s pokřiveným úsměvem a doufal, že na ni udělám dojem. Ale když jsem vyslovil jméno Carter McGregor, ústa jí pohasla. Naklonila se ke mně blíž a pošeptala mi: „Co po něm chcete?”
Takže ho zná. No fajn. „Potřebuji se co nejrychleji dopravit na ostrov Esmé.”
Oči se jí rozšířily hrůzou. Polkla a něco načmárala na papír o velikosti vizitky. Podala mi ten papír a řekla: „Tady máte adresu, kde najdete Cartera.” Pak se na mě podívala prosebnýma očima a zašeptala: „Neubližujte mu, prosím.”
„Proč bych mu měl ubližovat?” ptal jsem se překvapeně. Ví ta žena snad něco o upírech?
Pousmála se a pak se otočila na člověka za mnou. Kývl jsem hlavou na pozdrav a odcházel pryč. Podíval jsem se na papírek.
Carter McGregor
R. Melo E Souza 15
tel.: 587 420 846
Super, tak mám i telefonní číslo. Podíval jsem se na mapu a hledal ulici, která byla napsaná na lístečku. Nebyla daleko, bohudík. Vzal jsem si taxíka a vystoupil až před daným domem. Byl temný a potlučený.
Šel jsem ke dveřím a zaklepal. Uslyšel jsem, jak se někdo zvedl ze sedačky a kráčel si to ke dveřím.
„Co chcete?” ozval se chraptivým hlas.
„Dostal jsem na vás telefonní číslo a adresu, potřebuju se dopravit na ostrov Esmé,” zavolal jsem. Přišlo mi to trapné, mluvit s někým přes dveře, ale co se dá dělat.
Muži se zatajil dech. Co to všichni mají? Je snad nebezpečný ten na ostrově?
„Kdo vás posílá? Jak se jmenujete?” špitl. Člověk by ho neslyšel, takže musel tušit, kdo jsem.
Chvíli jsem se rozmýšlel, co bych mě říct. Nikdo mě neposílá. Ale řekl jsem toto: „Znám Alice Cullenovou, moje přítelkyně je její sestra. A já jsem Edward V-. Prostě Edward,” řekl jsem jen Edward, abych ho třeba nevyděsil mým příjmením.
Dveře se otevřely. V nich stál menší, tlustý muž a měřil si mě čokoládovýma očima.
„Vydržte tu,” šeptl a přibouchl mi dveře před nosem. Chvíli jsem si říkal, jestli je nemám třeba vyrazit, ale rozhodl jsem se být trpělivý. Carter se během chvilky objevil v trochu slušnějším oblečení, zamkl dveře a někam šel. „Pojďte!” pobídl mě. Šel jsem za ním. Pro jistotu, kdyby chtěl něco zkusit.
Vedl mě temnýma uličkami až k přístavu, kde se zastavil. Odpoutal motorový člun a podal mi instrukce: „Jeďte pořád rovně, držte se u kraje. Až spatříte velký schovaný dům, jste na tom správném místě. Najdete to. Je to jediný dům na ostrově.”
Hodil mi lano a já nastartoval člun. Uháněl jsem nocí po moři a koukal kolem dokola. Nevěděl jsem, co si o tom všem mám myslet. Doufám, že mi ten muž neublíží.
Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 18.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!