Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 16.

06.01.2011 (08:45) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1505×

Poprvé
...................................

Vraceli jsme se ruku v ruce k autu a pak jeli domů. Celou cestu jsme se na sebe usmívali nebo se smáli. Byla tak jiná než Tanya. Přirozenější, krásnější, uvolněnější.

Když jsme dojeli domů, byla už tma. Na paloučku jsme strávili docela dost času. Mluvili jsme, líbali se, koukali se na sebe. Byl to nezapomenutelný den.

Vešli jsme do dveří, šťastní, ruku v ruce. A oba jsme chtěli jediné. Splynout. Uzavřít naši lásku v silné pouto.

V místnosti byli všichni. A všichni taky vyjeveně zírali. Esmé se usmívala. Emmett se začal smát a ostatní tam stáli jako solné sloupy. Na nic jsme se neptali, nic jsme neříkali, jen jsem utekli do Bellina pokoje, kde jsme se zamkli na sto západů.

Když se ke mně Bella otočila, obmotal jsem jí ruce kolem pasu a přitiskl si ji k sobě.

„Jsi zasnoubený muž, Edwarde,” vydechla mezi polibky.

„K čertu s tím,” vydechl jsem také a věnoval se jejímu krku. Přizpůsobila se a hladila mě po zádech. Vzal jsem si ji do náruče a položil ji do postele. Mezitím si vysvlékla tričko a líbala mě dál. Mezi polibky jsem si ho vysvlékl také. Hladila mě po hrudi. Byl jsem v sedmém nebi.

„Tanya by mi utrhla hlavu, kdyby na to přišla,” zasmála se Bella. Bylo dobře, že o tom jenom vtipkovala.

„Tak já bych jí ji utrhl také a pak bych šel za tebou na onen svět...”

Svlékl jsem si kalhoty a svlékl i Belle její kalhoty. Sladce vydechla. Leželi jsme na sobě – já na vrchu – jen ve spodním prádle. Na chvíli jsem se odtáhl a podíval se jí do očí, abych zjistil, jestli myslí na to samé. Nebylo těžké to poznat, nepotřeboval jsem k tomu ani její pomoc. Chtěla totéž...

Strhl jsem z ní poslední kusy oblečení, nebo spíše prádla, a ona strhala to mé. Pak jsem do ní vnikl a řekl bych, že oba jsme byli na vrcholu rozkoše. Vklouzli jsme do sebe jako kousky skládačky. Tohle jsem vůbec nezažil. U Tanyy jsem pociťoval jisté uspokojení, ale takovéhle ne. Toto bylo jiné. Bylo to jedinečné a dokonalé. Jako bychom byli pro sebe stvořeni.

Vzdychající Bella v mé náruči, její rty, doteky, tělo...


Právě svítalo, když se Bella zvedla z mé hrudi a zmizela mi v koupelně. Vrátila se s županem, který měla samozřejmě na sobě a posadila se mi do nahého klína.

„Mám výčitky,” zašeptala. „Ale bylo to úžasné.”

„Výčitky? Proč, lásko?” ptal jsem se překvapeně.

„Jsi zasnoubený...”

„S tou nepravou osobou,” řekl jsem smutně a otočil si ji k sobě.

„Doufám, že teď nechceš říct to, na co myslím,” varovala mě.

„A na co myslíš?” usmál jsem se pokřiveným úsměvem.

„Tenhle úsměv miluju,” povzdechla si a začala mě líbat na krku.

„Neodcházej od tématu, lásko.”

Zasmála se. „Už nic. Pokud to teda doopravdy neřekneš.”

„Ale co?” dělal jsem nechápavého.

„Já nevím,” zakroutila hlavou.

„Bello...” zakňoural jsem.

„Edwarde!” zasmála se.

Povzdechl jsem si. Tak to budu muset říct já. „Máš na mysli svatbu?” Když jsem řekl svatbu, lehce zasyčela.

„Ano, ale rozhodně ne se mnou!” koukala se na mě vyděšeně. Chvíli jsem čekal. Je toto vtip? Ale ona nepovolovala.

„Vezmeš si Tanyu, aby naší rodině nehrozilo nebezpečí od Volturiových-”

„Nezapomínej, že já jsem jeden z nich. A ty budeš taky, pokud si tě vezmu,” zasmál jsem se.

„Nech toho! Já se nechci vdávat, jsem snad strará?” zuřila. Byla tak roztomilá. Ale stejně jsem nechápal, proč se tak brání sňatku.

„Ne, nejsi, ale byla bys moje,” usmál jsem se a krátce ji políbil.

„To jsem i teď.”

Teď jsem se rozzlobil já. „Já ti nerozumím, to chceš jako, abych si vzal Tanyu a ty bysi byla moje... milenka?” řekl jsem znechuceně. S úsměvem přikývla. Vytřeštil jsem oči.

„To myslíš vážně?” hlas mi vyjel o oktávu výš. „To by se ti jako líbilo?”

Vzdychla si. „Ovšem, že ne, ale nemůžeme být prostě partneři a nic víc?”

„Proč si mě nechceš vzít?” zamračil jsem se.

„Hej! Tak dobře. Kompromis.”

„Jaký kompromis?” mračil jsem se stále.

„Párkrát jsme se líbali a jednou se milovali. Není brzo na takové závěry? Slibuju, že až bude ten pravý čas, tak ti na otázku, zda si tě vezmu, odpovím. Ale teď je brzy.”

Vzdychl jsem. „No dobře.”

Usmála se. Byla spokojená, že si prosadila – alespoň z části – svoji.

„Hele, to není fér, když já jsem nahý a ty v županu!” vyčetl jsem jí. Zasmála se mezitím, co jsem jí ho strhával – opatrně. Nemuseli jsme zničit další kusy oblečení, ne?

Předchozí | SHRNUTÍ | Další

Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 16.: