První polibek - Bella otevře Edwardovi svoji mysl. Hádejte, co se Edward dozví a co potom nastane.
05.01.2011 (08:30) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1745×
První polibek
.......................................
Ťuk, ťuk.
Ozvalo se zaklepání na naše dveře. Bella?
Do dveří vešel Carlisle. Tiše zavřel dveře a podíval se mi do očí.
Proč jsi řekl, že tu chceš zůstat na pořád? Je v tom Bella? Ale co Tanya? Co tvůj otec? Co udělá, až to zjistí?
„Carlisle, buď v klidu. Já tu chci zůstat, do Volterry už se nevrátím. Ano. Je to kvůli Belle. Zamiloval jsem se do ní. Tanya je mi ukradená. Vždycky byla. Mám ji rád jako kamarádku, ale nic víc. Aro musí respektovat má rozhodnutí. A co udělá... to netuším. Řeknu mu to v pravý čas. Každopádně ti můžu slíbit, že se tvé rodině nic nestane. To bych nedovolil,” odpověděl jsem na Carlisleovy otázky.
Vydechl. „A co Demetri?” podíval se na něj.
Demetri pokrčil rameny. „Před chvílí jsem se stal oficiálním bráškou Edwarda. Zůstanu tam, kde zůstane on. Vegetariánství není tak špatné. Asi si najdu holku,” zasmál se.
„To myslíte vážně?” kroutil Carlisle nevěřícně hlavou.
Podíval jsem se na Demetriho ve stejnou chvíli, kdy se on podíval na mě. A pak jsme oba zároveň přikývli.
„A opravdu si myslíš, že to nebude problém?” zeptal se ještě Carlisle. „Ne, že bych vás nechtěl přijmout do rodiny, ale nerad bych si proti mé rodině poštval zrovna Volturiovy.”
„Nemusíš mít strach, Carlisle. Kdyby něco, postavím se za vás,” řekl jsem odhodlaně.
„Dobře. Pokusím se ti věřit, Edwarde. Jo a dneska všichni zůstáváme doma. Měl by ses do toho světa vydávat pomalu,” zasmál se Carlisle.
„A já mu pomůžu,” ozval se Bellin hlas. Zvedl jsem hlavu. Stála ve dveřích a usmívala se na Carlislea. Přistoupila k němu a dala mu ruku kolem ramen. Kéž by se takhle dotýkala i mě.
„Dobře, Bello. Můžete jet do Portlandu,” navrhl.
„Dnes je pátek, bude tam hodně lidí. Vezmu ho na odlehlejší místo,” usmála se Bella.
„Máš pravdu, Bells. Tak si to užijte, děti.” S těmito slovy odešel Carlisle z pokoje.
„To jsi myslela vážně, Bello?” zeptal jsem se překvapeně. Přišlo mi, že už není tak odtažitá. A to je samozřejmě dobře.
„Jasan,” usmála se. „Tak si hoď na sebe něco trochu více sporotvního a můžeme vyrazit.”
„Vy půjdete sporotovat? Jé... a můžu jít s vámi?” hašteřil se Demetri.
„Ne,” řekli jsme s Bellou zároveň. Usmál jsem se. Bella se usmála také. Ach, už se nemůžu dočkat, až budeme o samotě.
Bella nastartovala auto a pořádně šlápla na plyn. Bylo vidět, že má dneska dobrou náladu. Jestli to tak půjde dál, políbím ji. No, stejně bych ji políbil, i kdyby její nálada byla špatná.
„Kam to jedeme?” vyzvídal jsem.
Bella se zasmála zvonivým smíchem. „Kdo se moc ptá...”
„Jsem zvědavý,” prosil jsem ji. Podívala se na mě svýma krásně medovýma očima.
„To je dobře,” pousmála se.
Asi po dvaceti minutách nechala auto stát na kraji silnice a vystoupila z auta. Vystoupil jsem také.
„Tak teď už mi povíš, kam to poběžíme?”
„Ne-e,” zasmála se.
„Prosím,” prosil jsem znovu.
Propletla moji ruku se svojí a zašeptala: „Pojď.”
Rozběhli jsme se vstříc temnému lesu a jasně zářícímu slunci. Ale neměl jsem čas prohlížet si Bellu. To udělám, až zastavíme. Momentálně jsem sledoval, kam to vlastně běžíme a co se bude dít.
Pustila moji ruku na zeleném paloučku, které ozařovalo jasně zářící slunce. A já se konečně mohl podívat na Bellu. Byla úchvatná. Její kůže zaříla jako tisíce a tisíce malých vybroušených diamantů.
„Líbí se ti tu?” chtěla vědět.
„Ano,” přikývl jsem oslněně. Vnímal jsem jenom ji a její krásu, nic víc.
Zasmála se. Musela to vidět, že jsem jí oslněný. Pomalu šla ke mně. Bylo to až skoro nemožné, aby šla takhle pomalu, když je upír.
Vzala můj obličej do svých hebkých rukou. V tu chvíli jsem si myslel, že mě políbí, a kdybych měl srdce, rozběhlo by se mi neuvěřitelnou rychlostí. Ale ona jen pevně zavřela oči a jako by nad něčím přemýšlela. Nebo se snad na něco soustředila. A pak jsem hlasitě vydechl.
Chtěl bys vědět na co teď právě myslím?
Pousmála se. Můžu číst její myšlenky! Nadechl jsem se, ale ona mě hlasitým pšt zarazila.
Když jsem tě spatřila poprvé, myslela jsem si, že jsi jen arogantní a staromódní blbeček, ale pak, když jsi utekl a objevil ses tady u nás, jsem tě uviděla úplně jinýma očima. Ale nechtěla jsem být s někým, kdo zabíjí, pije lidskou krev, tak jsem ti stanovila podmínku. Nemyslela jsem si, že ji budeš schopen splnit. Ale ty jsi ji splnil. To mi něco připomíná... máš krásné oči, Edwarde. A když jsi řekl, že tu chceš zůstat, doufala jsem... já... myslela jsem... že... no... doufala jsem, že je to kvůli mně.
Její ruce sklouzly z mého obličeje na můj krk. A mnou projel elektrický šok.
Otevřela oči. Podíval jsem se jí do očí, jako bych snad byl schopen vidět jí až do duše.
„Miluju tě,” vydechl jsem ta úžasná slova.
„Miluju tě,” vydechla je také, ale z jejích úst to znělo mnohem lépe. A pak... se to stalo. Konečně jsme se políbili jedním malým, ale vášnivým polibkem, při kterém mi ztuhly všechny svaly v mém těle. Její ruce mi klouzaly po krku a já se útapěl v rozkoši. Pak se odtáhla. Usmála se a zašeptala znovu: „Miluju tě.”
Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 15.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!