Vegetarián - Edward se musí rozhodnout. Pokud chce Bellino srdce, musí přinést velikou obět. Zvládne to?
30.12.2010 (20:30) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1797×
Vegetarián?
...............................
Vrátil jsem se za Bellou. Seděla v autě a čekala na mě. Sedl jsem si vedle ní. Nekoukla se na mě ani jednou, jen nastartovala auto a vyjela na silnici. Přemýšlel jsem, co bych měl říct, ale pořád mě napadala ta samá věta: Otevři mi svoji mysl, prosím!
Nakonec jsem ji řekl, ale jinak ji zformuloval: „Tvůj štít. Nejde to i opačným směrem? Jakože ho od sebe můžeš odstrčit?”
„A proč bych to jako dělala?” zasmála se Bella.
„Abych si mohl přečíst tvoje myšlenky,” řekl jsem úplně potichu. Bella sklopila oči a tím mi dokázala, že by bylo rozhodně zajímavé číst si v její mysli. Auto se zastavilo. Stáli jsme před domem.
„Nechci, abys je četl,” špitla a podívala se na mě očima, které dnes vypadaly jako tekoucí zlato. Přiklonil jsem se k ní blíž.
„Proč?” vydechl jsem. Přivřela oči. Měl bych ji políbit? Probral jsem si během jedné vteřiny všechna pro a proti. Vyšlo mi, že bych ji políbit měl, a tak jsem se k ní přiklonil ještě blíž. Otevřela oči. Její rty byly tak blízko...
„Ne, Edwarde. Co to, probůh, děláme?” Zavrtěla hlavou a rychle vystoupila z auta. „Nikdy tě nebudu moci milovat, dokud budeš pít lidskou krev,” špitla ještě tak tiše, že jsem musel pořádně napínat uši, ale to, co řekla, mi dalo naději. Mám šanci!
Vešli jsme do domu těsně za sebou. Měl jsem nutkání ji vzít kolem pasu, ale nemohl jsem. Dala mi podmínku. Vezmu ji kolem pasu, až ji splním. A já ji splním!
Všichni byli vevnitř včetně Demetriho a koukali na nás. Bella ode mě poodstoupila.
„Jak je ti?” zeptal se Carlisle.
„Mnohem lépe, děkuji,” odpověděl jsem.
Esmé se na mě srdceryvně podívala. „Ach, Edwarde. Ty taky?”
„Prosím? Něco mi uniklo?” nechápal jsem, o čem mluví.
„Máš tak hladové oči,” řekla. Všichni v místnosti ztuhli a Esmé pak také, když si uvědomila, co teď nastane. Buď to bude lov - a všechno bude v pořádku - anebo to bude špatný lov a my budeme muset odejít.
Podíval jsem se na Demetriho. Těžce polknul. On je na světě ještě déle než já, takže to pro něj bude těžší jak pro mě.
Zhluboka jsem se nadechl. „Půjdeme lovit, Demetri?”
Podíval se mi přímo do očí. Snažil jsem se očima naznačit to kouzelné slovo prosím.
„Tak dobře, Ede.”
„Ale -” začal Carlisle. Z jeho myšlenek jsem přesně věděl, co chce říct.
„Nemusíš mít strach, Carlisle. Nikdo odsud odcházet nebude,” řekl jsem šťastně a více nahlas. Uviděl jsem Bellu, která stála před svým pokojem a koukala nevěřícně směrem k nám.
A pak jsem řekl něco, co jsem v životě říct nechtěl, ale to bude tím, že tuto větu řeklo mé srdce a ne já: „Chci tu zůstat už napořád.”
Všichni hlasitě vydechli. Demetri vykulil oči, podíval se nahoru a pak si to uvědomil. A i já si to uvědomil. Zamiloval jsem se. Až po uši. V mém životě teď není pro nikoho tolik místa jako pro Bellu.
Lovili jsme dvě hodiny. Zvířata nebyla tak špatná a zasytila dobře. Demetri sice toho prvního medvěda vypil z velikou nechutí, ale u toho druhého už se olizoval. Zasmál jsem se.
„Jsme vegetariáni, bráško.”
„Tys mi řekl bráško?” divil se Demetri. Pokrčil jsem rameny. Je pravda, že takhle mi říkal jenom Demetri, ale já se cítil nový. Jako by znovuzrozený. Už podruhé. Zasmál jsem se znovu.
„Jsi v pořádku, Edwarde?” Zkoumavě si mě prohlížel.
„Nikdy mi nebylo líp,” zasmál jsem se.
Chtěl jsem jít za Bellou a vzít ji kolem pasu, jak jsem si nasliboval. Právě teď jsem byl s Demetrim ve svém pokoji a bavil se o mém poblouznění – jak tomu říká Demetri. Chtěl jsem jít za Bellou a chtěl jsem ji políbit. Vzpomínky na její rty v autě mě celého rozpalovaly.
„Teda, kamaráde! Podívej se na svoje oči!” zakřičel Demetri. V cuku letu jsem stál u zrcadla a nevěřil vlastním očím. Byly krásné. Musely být krásné, byly stejné jako Belliny.
„A podívej se na svoje!” vydechl jsem, když jsem se otočil zpátky k Demetrimu. Hned stál vedle mě a prohlížel se v zrcadle.
„To snad ani nejsem já?! Ale líbí se mi.” Oba jsme se zasmáli.
Jsem rád, že jsem se zasnoubil, protože kdyby ne, nikdy bych tu nebyl. A nepoznal bych Bellu. A nenalezl bych v Demetrim bratra. Je zvláštní, jak důležité jsou jednotlivé životní situace. A je zvláštní, že za celou tu dobu, co jsem byl ve Volteře, jsem nezasteskl po život venku. Svět se tolik změnil. A je dobře, že k lepšímu.
Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 14.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!