Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 13.

29.12.2010 (07:30) • KatieBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1586×

Až příliš mnoho myšlenek
..................................................

S Bellou jsem na paloučku strávil strašně dlouhou dobu. Vlastně skoro celou noc. Bylo nám jedno, že je tma. My viděli dobře. A taky nám bylo jedno, že asi byla zima. Nám teda rozhodně nebyla. Moc hezky jsme si popovídali. Byla úžasná. Na plese ve Volteře vypadala jako normální dívka, která mě ignoruje, ale teď, když jsem tady, je všechno jinak. Možná to bylo tím, že předtím byla ve Volteře.

„Zahnul jsi své snoubence?” zachichotal se Demetri, když jsem vlezl oknem do našeho nového pokoje.

„Ne, ale něco jsem si uvědomil,” řekl jsem.

„Že bys jí moc rád zahnul?” zasmál se nahlas.

„Hmm. Jen to, že nechápu, jak jsem mohl strávit sto let zavřený na hradě.”

„To je všechno?” vyzvídal Demetri.

Plácnul jsem ho po zádech. „Jasně, že ne, kamaráde. Bella je úžasná. Já ti nevím, ale když se usměje, a to ani nemusí být, tak mě píchne u srdce, a to nemluvím o tom, co to se mnou dělá, když se mě dotkne,” usmál jsem se.

„No, tohle je můj Edward.” Oba jsme se zasmáli a ve zbytku noci jsme si povídali.

„Edwarde, je na čase, abychom už vyjeli do školy. Ty budeš se mnou, Alicí a Jazzem ve stejném ročníku. Demetri bude s Rose a Emmettem,” řekla Bella, která se před chvílí objevila s úsměvem na tváři v našich dveřích. Měla na sobě obtažené džíny, ve kterých jí krásně vynikaly nohy, a fialový top s výstřihem do v.

„Nejsem na školu moc starý?” ptal se Demetri. Bella se zasmála a zavrtěla hlavou. Vlasy se jí přitom hezky zatřásly. Vypadala božsky.

To už je po několikáté, co jsem se přichytil, že ji tajně obdivuju. A ani jednou, co jsme tu, jsem nezasteskl po Tanye. Naopak jsem toužil jen a jen po společnosti Belly.

Když jsme dojeli do školy a vystoupili z auta, dolehly na mě myšlenky všech okolo. Bylo to hrozné, nic podobného jsem nikdy nezažil.

Kdo to je?

Ten je sexy!

Ach, Bello. Chci tě!

Má úkol do matiky? Dá mi ho opsat?

To auto je strašné.

Zase nějací noví?

Všichni jsou tak bledí...

Co to má na sobě?

V hlavě mi kolovalo tisíce a tisíce myšlenek všech okolo. Nedokázal jsem to vypnout. Na tolik myšlenek proudící mojí hlavou jsem nebyl zvyklý. Bolela mě z toho hlava.

Už chci být doma.

Je tak krásná.

Nesnáším učitelku fyziky.

Učitelku fyziky bych si vzal tady a teď.

Mám strach, vůbec to neumím.

Je Edward v pořádku?

Ta poslední myšlenka mě zarazila. Otočil jsem se na Cullenovy. Alice si mě starostlivě prohlížela.

Ať mi podá to pero!

Dneska mám na svačinu hamburger. Mňam.

Zase má novej mobil, to není fér!

Cullenovi jsem divní. Stojí tam jako tvrdý y. Ani se nehejbou.

Cullenovi si adoptovali další teenagery?

Další myšlenky mi proudily hlavou. Nemohl jsem to vydržet. Musel jsem utéct. Ale kam? Jak?

„Odvez Edwarda ihned domů,” pošeptala Alice Belle. Bella se na ni nechápavě podívala, zatímco já se na ni podívala s vděčným obličejem.

„Jeď!” přikázala Belle a hodila jí klíčky do rukou. Bella udělala to, co jí Alice řekla. Nastoupil jsem si na sedadlo spolujezde a prudce zavřel dveře od auta. Bylo to horší a horší. Potřebuju na nějaké klidné místo, ale urychleně.

„Co se děje?” špitla Bella.

„Jeď, prosím,” prosil jsem. Šlápla na plyn. Uháněli jsme pryč od školy a pryč od těch myšlenek.

„Mám jet domů?” zeptala se po chvilce.

Zakroutil jsem hlavou. Doma bude Esmé a její myšlenky by mi moc nepomohly. „Jeď prosím na nějaké odlehlé místo,” řekl jsem tiše a masíroval si spánky.

„Jsi v pořádku?” zeptala se.

„Za chvíli budu,” šptil jsem.

„Co se stalo?” chtěla vědět.

„Nejsem zvyklý na tolik... myšlenek, jestli mi rozumíš.”

Kývla na souhlas a mlčela.

Po půl hodině jsme zastavili v odlehlém lese.

„Pojď za mnou, znám jedno skvělé místečko,” řekla tiše a vystoupila z auta. Rozběhla se hlouběji do lesa, rozběhl jsem se za ní.

Doběhli jsme k nějakému útesu. Trochu se podobal tomu mému ve Volteře.

„Je to už lepší?” zeptala se mě a opatrně ke mně přistupovala.

„Ano,” vydechl jsem a posadil se na kámen. Bella si sedla vedle mě, takže teď seděla jen pár centimetrů ode mě. Mohl bych se jí dotknout a nemusel bych přitom vykonávat nějaký větší pohyb.

„Je to zvláštní,” začal jsem. „Ve Volteře jsi mi připadala krásná, ale přišlo mi, že mě nesnášíš. Teď je to jiné. Proč?” chtěl jsem vědět. Musel jsem se na to zeptat.

„Podívej se na sebe, Edwarde. Oči ti už skoro zčernaly. Nemáš žízeň?” ptala se a vyhnula se tak mé otázce. Nemyslel jsem na to, dokud na to neupozornila. Nahlas jsem polknul.

„Měl bys vědět, že pokud se napiješ lidské krve, budeš muset odjet. Nepokaž to, prosím.” S těmito slovy se zvedla a odběhla pryč. Chvíli jsem tam ještě seděl a přemýšlel. Něco k ní musím cítit, ale je to skutečné? A kdybych k ní něco cítil, oplatila by mi to svými city? Prosila mě, abych to nepokazil. Když to pokazím, budu muset odjet a to by se jí nelíbilo, nebo jak to myslela?

V tuto chvíli mi nesmírně vadilo, že nemůžu číst její myšlenky. Kdyby mi dala nějakou naději, že budu moci zůstat v jejím životě, když se všeho vzdám, pak bych věděl, jak se mám rozhodnout, ale s takovouhle? Jsem vůbec schopen vzdát se lidské krve? Vzdát se svého otce a života ve Volteře? Všech svých přátel?

Je tu tolik otázek, na které neznám odpověď...

Předchozí | SHRNUTÍ | Další

Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 13.: