Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 11.

1.panika + Monickaa-New Moon


Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 11.Forks - Edward s Demetrim se vydávají do Forks a hledají si tam bydlení. Daleko od všech turistických cest zachytí pach. Upíří pach...

Forks
..............................

 

Letadlem jsme letěli docela dlouho. Vystoupili jsme v Seattlu, kde jsme si koupili pořádné fáro – jak se říká – a jeli do Portlandu a odtud do Forks. Byli jsme tam do půl hodiny.

Městečko bylo malé, jen kolem tři tisíc obyvatel. Jedna škola, pár obchodů, nějaký klub a restaurace. To je vše.

„Jsem zvědavý, kde si tu najdeme dům,” odfrkl Demetri, když jsme projížděli městečkem.

„Necháme si ho postavit,” navhrhl jsem.

„Vybereme si nějaké hezké místečko daleko od města, vykácíme ho – pokud to bude potřeba – a pozveme si dělníky. V novinách v Seattlu jsem četl, že do dvaceti čtyř hodin to zvládnou postavit.”

„To zní dobře. Tak se jedeme porozhlédnout po nějakým tom místečku,” řekl Demetri a šlápl na plyn.


Projížděli jsme silnící, která vedla kolem lesa. Demetri sptařil nějakou lesní cestičku, a tak tam najel i s autem. Jeli jsme už pomaleji, abychom se stíhali dívat kolem

„To je hezký místečko,” usmál se Demetri. „Ale chtělo by to tu silnici, abychom nemuseli jezdit pořád jako magoři po nějakým blátě.”

„To nebude žádný problém,” zasmál jsem se.

„To chápu,” zasmál se taky.

Byli jsme už hodně daleko od vjezdu na lesní cetičku. I les tu byl tmavší a hlubší, takže jsme dostatečně daleko od lidí.

Najednou jsem zachytil pach. Upíří pach. Demetri prudce sešlápl brzdu.

„Cítíš to taky?” zamumlal zneklidněně.

„Jo.” Ten pach mi něco připomínal. Už jsem ho cítil, ale nedokázal jsem ho zařadit. „Koho je to pach?” zeptal jsem se. Třeba to Demetri ví.

„No kámo, řekl bych, že je to pach Cullenů.”

„Cože?” vyhrkl jsem. „To není možný!”

„A proč by ne? Carlisle není hloupý. Toto městečko musí být rájem upírů. Jak jsem řekl, Forks je nejdeštivější městečko. A je tu hodně lesů. Vegetariánům se tu musí dařit.”

„Jsou blízko?” zašeptal jsem. Kývl.

„Řekl bych, že už taky zachytili náš pach. Chceš jim jít napřed anebo jim chceš utéct?” zeptal se mě.

„S Cullenovými nemáme nějaké rozepře, takže jim půjdeme napřed. Souhlasíš?”

„Ale jo,” zamumlal. „Určitě tu budou mít i nějaký ten barák. Třeba nás ubytujou,” zachichotal se. „To bychom pak měli vystaráno.”

Vystoupili jsme z auta. Demetri napřáhl ruku, abych zůstal na místě.

„Kdo je tu stopař, Ede?” připomněl mi.

„Nejlepší stopař, “ řekl jsem mu. Usmál se a rozběhl se. Běžel jsem těsně za ním. Mohl bych ho předběhnout, ale nechal jsem ho běžet prvního.

Pach jsem cítil čím dál blíž. Demetri zrychlil, zrychlil jsem také. Doběhli jsme na malý palouk. Na druhém konci stáli všichni Cullenovi v obranném postoji. Demetri se zastavil. Chápal jsem ho, byli v přesile.

„Carlisle!,” zavolal Demetri. „Jsme tu v míru, žádné nebezpečí nehrozí."

„Bello, to je v pořádku. Můžeš stáhnout štít. Neublíží nám,” pokrčil rameny Jasper. Vycítil to.

Pomalu jsme k nim kráčeli, šli nám naproti.

„Co vás k nám přivádí, Edwarde, Demetri?” pokýval hlavou Carlisle na pozdravenou.

„Tady Edward utekl,” zasmál se Demetri. Zasyčel jsem. Teď už se smál i Emmett.

Utekl? Proč? Něco provedl?

„Ne, nic jsem neprovedl,” odpověděl jsem Carlisleovi na jeho myšlenku.

„Uniklo mi něco?” uklonil Jasper hlavu na stranu.

„Edward čte myšlenky,” řekla Bella na vysvětlenou. Usmál jsem se na ni. Oplatila mi to ironickým úsměvem.

„Utekl jsem... no... kvůli svatbě.”

„Takže ty se nám nechceš ženit?” zasmál se Emmett. Vážně jsem zakroutil hlavou a nehnul přitom ani brvou. Emmett se na mě koukal jako na debila. „A proč ses teda zasnuboval?” ptal se nechápavě.

„To bys nepochopil.”

„Ale určitě jo,” šťouchl do mě. Líbil jsem mi.

„Možná za chvíli,” zamumlal jsem a šťouchl jsem do něj také, ovšem větší silou.

„Jak dlouho se tu chcete zdržet?” zeptal se Carlisle.

„Řekněme do svatby. Takže deset let,” řekl jsem tiše. Styděl jsem se, ale neměl jsem na vybranou.

„A máte, kde bydlet?” zeptala se tiše Esmé. Zavrtěli jsme hlavou. Esmé splácla ruce a pověděla mile: „V tom případě dovolte, abyste bydleli u nás. Bude nám ctí.”

„Opravdu? Nechceme být dotěrní,” zeptal jsem se pro jistotu.

„Vůbec ne, Edwarde. Máme si toho tolik povědět,” řekl Carlisle a vedl mě někam. Zřejmě k domu.

 

 


 

PředchozíSHRNUTÍDalší



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Mason Volturi - Kapitola 11.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!