Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí život - 9. kapitola Už 118 let

27.11.2009 (09:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1510×

Najedla jsem sedo syta jak si Aro přál. Že jsem se najedla do syta znamenalo dohromady 32 lidských životů. Připadala jsem si jako stvůra, když jsem se pak ve svém pokoji podívala do zrcadla, tak moji teorii o tom že jsem stvůra můj odraz v zrcadle usvědčil.

Moji oči byli rudé jako krev. Nedokázala jsem se na sebe dívat. Sedla jsem si do rohu pokoje a obejmula jsem si kolena a začala jsem se houpat z jedné strany na druhou. Z očí mi tekly krvavé slzy. Pak mi ale došlo, že už vlastně nejsem Renesmee Cullenová, ale Laura Maria Voltury a Arova dcera by tady neměla, takhle sedět a brečet. A od tohoto dne se ze mě stale nedostupná a chladná upírka, která má největší moc ze všech upírů. Zapomněla jsem na to,že jsem byla Cullenová a začala jsem žít jako Volturiová a všichni ze mě měli strach a Aro na mě byl velice pyšný.

Můj život od toho dne byl plný nebezpečí a sexu. Ano sexu. Ráda jsme si pohrávala s muži, které jsem poté vysála až do poslední kapky krve. Za to mě Aro hodněkrát káral, ale já jsem to stejně každy a každy den znovu a znovu udělala. Zasedávala jsem na soudech, chodila do Voltery obstarávat potravu a také jsem chodila do bojů proti různým upírům. Ráda jsem se dokonalila v boji a k tomu mi pomáhal Demetrij. Postupem času jsem zjistila, že mám další moc štít. Štít jako má Bella. Pomocí něho jsem dokázala zetemnit mozky nepřátelům, ale i sobě a pak sem byla vraždicí mašina, která se neovládá.Jednou mě málem kvůli tomu museli zabít, protože jsem se nedokázala ovládnout,a chtěla jsem zabít Ara. Proto tuto moc raději nepoužívám. Ale přišla jsem na to, že když si pustím do uší hudbu, tak se dokážu ovládat. Sice jen na semdesát pět procent, ale aspň něco než nic. Doufám, že se zdokonalím.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela jsem o svém životě. Dnes je to přesně 118 roků,co se ze mě stala upírka. Páni, i když je mi už tolik let, tak pořád vypadám tak na 18. To je ne upířství to dobré, že nikdy nezestárneme.

,,Ťuk, ťuk. Můžu dál slečno?" Ozvala se za dveřmi Jane. Za těch xxx let jsme se hodně,co hodně maximálně spřátelili. Stali jsme se nejlepšími kamarádkami.

,,Lauro máme jít za Arem a pak, jestli jsem správně pochopila, tak půjdeme spolu asi nakupovat."

,,Za co jsme si to zasloužili, že půjdeme nakupovat?"

,,To se asi teď dozvíme, tak honem pojď já už chci jít utrácet." jen co to Jane dořekla mě popadla za ruka a už mě táhla do hlavního sálu za Arem. Byla stejný maniak do nakupování jako Alice, ale já sem se stala maniakem do nakupování také, takže jsem ji nemohla nic vyčítat. Volturiovi a Cullenovi měli jednu věc společnou a to nekonečně mnoho peněz. Za to jsem byla, ale vděčná, protože když jsme šli s Jane nakupovat, tak všude jsme nechali ohromné sumy za oblečení, různé doplňky atd. Když jsme z obchodů odešli, tak mohli už zavřít, protože měli tak na měsíc už vždy vidělany. Arovi nikdy nevadilo kolik jsme utráceli a žádný limit nám naštěstí nikdo nikdy nedal. Došli jsme do velkého sálu a Aro jako vždy byl obklopen svými strážci a mými přáteli.

,,Lauro." přivítal mě Aro a šel mě obejmout. Teď zaujmul opravdu místo mého otce, ale Edwardovi by se asi rovnat nemohl, i když měl podobný dar jako Ed... vlastně nikdo. Řekla jsem si,že jsou Cullenovi pro mě mrtví a to taky platí.

,,Proč jsi s námi chtěl mluvit Aro?" zaptala se ho Jane s vým dětským hláskem.

,,Chtěl jsem svámi mluvit o tom, že se chystá bál. Bál tady ve Volteře. Od dnešního dne za čtyři neděle. Budou tym všichni upíři."

,,Ne!" zařvala jsem na ně. Nikdo nevěděl proč na ně, tak křičím, ale nakonec to Arovi došlo.

,,Lauro je mi líto, ale Cullenovi, taky přijednou. Jsou druhý největší klan upírů a je musíme pozvat a navíc Carlisl je můj přítel a v hodně věcích mi pomohl. Promiň."

,,Aro. Já tady nemůžu být oni by mě poznali a chtěli by mě na spátek. A to já nechci. Tady je teď moje místo a ne nikde jinde. Nepřeji si, aby tady byli." byla jsem tak rozčilená, že jsem cítila jak mě moje moc začíná pomalu ovládat. Musím odejít, nebo se neudržím.

,, Lauro já už jsem Cullenovi pozval a oni mé pozvání přijali." tak tohle Aro říkat neměl, protože mě už to úplně vyvedlo z míry a nedokázala jsem se ovládnout. Moje moc nademnou zvítězila. Potřebovala jsem se ovládno, ale nešlo to. Můh štít selhával. Začala jsem číst myšenky všem okolo mě. Hlava se mi snad proměnila na tisíc střepů jak mě bolela. Cítila příšernou bolest. Padla jsem na kolena a všichni se kolem mě nahrnuli. Věděli, co přichází. Poznali to podle mích očí, protože celé zčernaly jako úhe. Moje moc mi sebrala ovládání nad mím tělěm. Zatemňuje si mi mozek. Začínám se třást a kčičet bolestí. Snažím si vzpomenout na texty mé oblíbené písně, abych se ovládla. Pomáhá to. Začínám se ovládat. Bolest ustupuje. Zase ovládám svoje tělo.

,,Už jsem v pořádku." zašeptala jsem, tak že by to lidský sluch neuslyšel, ale oni to uslyšeli. Victor mě odnesl do mého pokoje. I když jsem byla upír, tak jsme si potřebovala odpočinout. Když jsem po proměně začala používat tuto moc, tak jsem vždy byla vyčerpaná a tak jsem ji raději nepoužívala, protože jsem ji stejně nedokázala použít. Na druhý den jsme šli s Jane nakupovat věci na ten bál. Smířila jsem se s tím, že tam Cullenovi budou a že se s nimi setkám. Koupila jsem si škrabošku, tak doufám že mě nepoznají. Stejně již mám nějaký ten rok jinou barvu vlasů. Obarvila jsem si je na kaštanovou barvu. Potřebovala jsem nějakou změnu.

Snažila jsem se nejdřív Ara přesvědčít, abych mohla v den bálu odjet pryč uz Voltery, ale nebylo to možné, protože budu muset udělat kolem všech štít, aby si Edward nemohl přečíst jejich myšlenky. A taky mě Aro pověřil, abych hlídali mysli všech, kdyby chtěl někdo na někoho zaútočit. Bude tady okolo dvou stovek upírů z celého světa. Už více jak přes dvě století se nikdy nikde tolik upírů po hromadě nesešlo. Dny ubíhali rychle a bál se blížil a přípravy na něho byli už zcela hotovy. Už se čekalo jenom na hosty.

Edward

Už je to přes 118 let, co naše dcera zamřela. Každý mlčky trpíme. Ale nejvíc chudák trpí Jazz. Musí snášet svoji bolest a ještě bolest ostatních. Nikdo jsme se s jejím odchodem nesmířili. Hlavně já a Bella. Alice už tolik nedbá o svůj a náš vzhled.Emmet se od toho dne už nikdy nezasmál a všichni chodíme jako bez duše. Už to není jako dřív. Hodněkrát jsme s Bellou přemýšleli o tom,že bycho spáchali sebevraždu, ale pak pomyslíme na zbytek naší rodiny a uvědomíme si, že by nesnesli další ztrátu někoho blízkého. Od její smrti jsem nedokázal sednout k piánu a hrát na něj.

Přišel jsem do pokoje a tam na posteli seděla Bella. Jako vždy jí z očí tekly rudé slzy. Každý den brečela a já se jí snažil utěšovat, ale nešlo to. Seděla tam a prohlížela si její album. Sedl jsem si k ní a objal jsem ji. Dívali jsme se spolu každý den na její fotografie. Tak jako dnes. Když Renesmee zemřela, tak i část nás zemřela. Jacob se po její smrti uzavřel do sebe a pokud vím, tak se stal vlkodlakem samotářem.

,,Edwarde?" promluvila na mě Bella hlasem plným bolesti.

,,Proč ji zabil? Proč?"

,,Já nevím, ale urřitě teď je v nebi a dívá se na nás a určitě nechce, abychom trpěli."

,,Ale ona mi tolik chybí. Já ji chci tady u sebe." Bella se znovu rozbrečela a schoulila se do klubíčka. Snanžil jsem se ji utěšit, ale nejde to. Jak mám utěšit matku, která stratila svoje jediné dítě? Bella byla schoulená v klubíčku a já seděl jako socha na okraji postele, když se z přízemí ozval Carlisl.

,,Všichni do jídelny. Je rodinná porada." pohladil jsem Bellu po vlasech a te se zvedla. Opřela se o mě a šli jsme do jídelny. Každý už seděl na svém místě.

,,Takže." začal Carlisl.

,,Přišla mi pozvánka z Voltery. Pozvali nás na bál a já jsem jim potvrdil, že tam všichni přijedeme."

,,To není možné." řval jsem na něho.

,,Proč bychom tam měli jezdit? Nemáme jediný důvod!" a pěstí jsem bouchl do stolu, který se trochu prohl a Esmme mě propalovala za to pohledem.

,,Edwarda musíme tam jed. Od její smrti chodíme jako mrtvoly. Musíme začít žít. Ona by si to tak přála."

,,Ano. Renesmee by si to tak přála Edwarde. Uděláme to pro ni." tak tahle řekla Bella a to mě dostalo. Měli pavdu. Měli bychom tam asi jet. Celá rodina to odhlasovala a tak jsme se chystali na bál do Voltery. Který se koná přibližně za čtyři týdny.