Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí život - 7. kapitola To nemůže být pravda

23.11.2009 (11:00) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1365×

Edward:

Uběhlo už pět dní od svatby a Ness s Danielem se ještě neozvaly. Z hostiny se taky vypařili a nic nikomu neřekli. Čerstvě zamilovaní...

,,Musíme se u nich dnes stavit." vyrušila mě z přemýšlení Bella. Políbil jsem ji do jejích krásných vlasů a souhlasil jsem, že bychom je měli asi navštívit. Tak jsme tedy lidskou chůzí vyšli k jejich novému domu. Lidskou chůzi to trvalo hodinku. Přišli jsme na verandu a zaklepal jsem. Ale nikdo neotvíral a tak jsme vešli. Naštěstí bylo odemčeno,ale když jsme vešli, tak jsme oba stuhli. Nábytek byl všude rozházený nebo rozbitý. Místy byli stopy od krve a mezitím vším byla hromádka polelu.

,,Proboha. Co se tady stalo Edwarde?" samou tázku jsem si chtěl položit já. Co se tady sakra mohlo stát? Pomalu jsme přistoupili k té hromádce popelu. V té hromádce popelu se něco třpytilo. Třpytil se tam stříbrný prsten. Prsten, který patří Renesmee.

,,To není pravda. Že ne Edwarde? Ona nemůže být mrtvá? Naše holčička není mrtvá." a se zvlyky se Bella zhroutila a spadla na zem. Nedokázal jsem tomu uvěřit. Stál jsem nad tou malou hromádkou popelu mé dcery. Pořád se mi v hlavě odehrávala jedna a ta samá myšlenka. Renesmee je mrtvá. On určitě zabil moji dceru.On. Ten Daniel. Že jsem mu věřil.

,,Zabiju ho!!" řval jsem přes celý dům. A hned jsem začal prohledávat celý dům. Bella pořád seděla na zemi u hromádky popelu a vzlykala.

,,Ale to nemůže být přece pravda. Renesmee nemůže být mrtvá. Určitě." šeptala Bella pořád dokola a nepuštěla hromádku popelu z dohledu.

Když jsem dorazil do pracovny, tak tam byla další hromádka popela a na stole byl popsaný papír. Šel jsem ke stolu a naschvál jsem stoupnul do toho popela. Byl jsem si skoro jistý, že je to on. Vzal jsem papír a začal jsem ho nahlas číst, protože mezi tím do pracovny přišla i Bella.

Dočetl jsem dopis a rozběhl jsem se k Bella, protože znovu padala k zemi. Objal jsem ji a snažil jsem ji nějak utišit. Ale jak ji mám utišit? Když já sám trpím. Trpím tou největší bolestí, co jen existuje. A to smrtí dítěte. Cítil jsem jak mi každou chvílí srdce bolestí exploduje. Už mi na ni zbyli jen vzpomínky, na mou nádernou dceru, které se mi promítali hlavě stále a stále dokola. Když jsem ji poprvé držel v náručí, když šla poprvé do školy nebo když poprvé řídila auto. Byla paličatá jako Bella možná i víc, ale vždy věděla co dělá.

Najednou mi zazvonil mobil. Byla to Alice. Tipnul sem to. Za chvíli volala znovu a znovu. Zase jsem ji to tipnul a mobil pak letěl přes pracovnu, kde potom narazil na stěnu. Někdo zaklepal na dveře a taky někdo vstoupil. Byli to všichni Cullenovi.Stáli tam jako mi. Nevěřícně se kolem sebe dívali a nevěděli co se tady stalo. Vzal jsem Bellu a pomalu jsme vyšli za nimi do obýváků.

Všichni se na nás dívali a žádali vysvětlení. Řekl jsem jim to rovnou.

,,Renesmee je mrtvá. Zabil ji Daniel a pak se zabil." všichni se dívali zmateně. Nevěříčně. Nikdo tomu nedokázal uvěřit, že je mrtvá. Jasper s Alicí museli odejít, protože Jazz nedokázal vydržet tu bolest, kterou jsme každý posiťovali.

Za čtyři dny se konal její pohřeb. Jenom její, protože Daniela jsme spláchly do záchodu. Nenáviděl jsem ho a vyčítal jsem si, že jsem ji dovolil, aby spolu byli. Na pohřbu bylo tam mnoho lidí i Jacob. Taky trpěl jako my. Poprvé v životě jsme ho litoval. Opravdu ji miloval, bylo mu to vidět na očích. Bylo tady skoro celé Forks. Dnes jsem opravdu uznal, ře je moje dcera mrtvá. Po tuto chvíli jsem věřil, že žije, ale dneškem moje víra uhasla.

Museli jsme s Bellou odjed z Forks. To jsem věděl určitě. Na každém místě jsme ji viděli. Bylo to bolestivé, i když neše srdce už nebijí, tak bolest je stejě velká. Chtěli jsme odjet na Aljašku sami, ale naše rodina chtěla jet s námi. A tak jsme se týden po pohřbu sbalili a jeli na Aljašku s doměním, že se naše bolest trochu zmenčí, ale o tom se nám mohlo opravdu jenom zdát. Bella od pohřbu skoro vůbec nekomunikovala a to mi ještě víc ubližovalo, dokonce i její štít se zhroutil a já si mohl číst její myšlenky, které patřili jenom Renesmee.