Třetí díl z pohledu Setha. V noci se snaží usnout, samozřejmě se mu to nedaří, tak přemýšlí. Dojde k názoru, že bude trénovat a následně zbaví svět všech upírů... Také si najdou pozemek a budou si chtít postavit dům...
12.03.2010 (10:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2077×
POZEMKY
(Seth)
Měsíc zářil vysoko na nebi a já stále nemohl usnout. Ve tmě jsem viděl dobře, skoro jako ve dne. Vůbec teď vidím líp než ostříž. Moje sestřička mi spala v náručí a já jsem měl neustále chuť se jí zakousnout do krku. Ale nikdy bych to nedokázal. Ona je to jediné, kvůli čemu ještě stojí za to žít. Už od mala nemám nikoho jiného než ji. Kdyby tu teď se mnou nebyla ona, zbláznil bych se. Nevěděl bych, co se děje, kdo jsem a nejspíš zabíjel lidi. Byl bych zrůda. Ale já jí vlastně jsem i teď. Jsem mrtvý, zabíjím zvířata a nemám duši. Já se nikdy nedostanu do nebe, za svojí maminkou.
Sledoval jsem noční oblohu a přemýšlel, jestli se na nás matka dívá. Máme moc a dokážeme zemi zbavit těch nestvůr, které lidem kazí životy. Máma by na nás mohla být pyšná a my bychom udělali něco dobrého. Ale dokázal bych tak riskovat se sestřiným životem? Kdybych nebyl s ní, bál bych se o ni. Kdyby byla se mnou, mohli by jí ublížit. Ale má přece nějaké schopnosti, je skoro tak rychlá jako já a sílu má určitě taky. Vždyť tu srnu zvedla jako pírko.
Musíme začít trénovat. Já se potřebuju naučit nějaké triky a sestra ovládat své chorosti. Až budeme dobří, najdeme upíry. Budeme zabíjet jednoho po druhém, až svět těch nestvůr zbavíme. Neskončím dřív, dokud nebudou mrtví oni nebo já.
Všiml jsem si, že začíná svítat. Já celou noc přemýšlel, kdy asi budu spát. Vlastně nějak nemůžu usnout. Ani se mi nechce spát, nejsem unavený. Z mého dalšího přemýšlení mě vytrhl zvuk Bellina srdce, začalo se zrychlovat. Přesně takhle tlouklo včera, takže se určitě probouzí.
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem, když se protahovala.
„Dobré, jak ses vyspal?“ zeptala se a zívla.
„Moc dobře ne,“ odvětil jsem. Nechtěl jsem jí říkat, že jsem neusnul, ač jsem se celou noc snažil. Raději jsem zaměřil svou pozornost na vycházející slunce.
„Wow,“ vydechla Bella, když mě ozářili paprsky slunce. Celá moje pokožka zářila jako tisíce diamantů.
„Co to je?“ vyjekl jsem.
„Na slunci se třpytíš,“ pokrčila rameny Bells a usmála se.
„Hlavně klid, hlavně klid,“ opakoval jsem si dokola. Co by mě ještě mohlo vyděsit nebo zaskočit? Asi nic.
„Jdu si najít snídani,“ houkla na mě Bella a zmizela v lese. Ještě jsem moc žízeň neměl, a pokud tu nějakou dobu zůstaneme, měli bychom se trochu zabydlet. Skoro jsem mohl slyšet to cvaknutí v hlavě, když mě napadlo, udělat nám nějaký domek. Nadšeně jsem vletěl do lesa a hledal vhodné místo.
Po nějaké době jsem ho našel. Bylo ještě hlouběji v lese, volné prostranství obklopené stromy a vysoký sráz s krásným výhledem. Nahoře, kde jsem stál, byl takový palouček a skála vysoká několik metrů. V ní jsem našel otvor a uvnitř objevil jeskyni. Tak s tím mě Bella požene, nebude bydlet v jeskyni. Povzdechl jsem si, ale tohle místo se mi líbilo. Obklopené lesy a skalami, tady bych mohl cvičit dovednosti. A další cvaknutí v hlavě. Vletěl jsem do blízkého hustého lesa a vší silou vrazil do stromu. Trochu se mi to nepovedlo, protože jsem ho zlomil a on odletěl dál do lesa a po cestě bořil další stromy. Jejda, asi mám větší sílu, než jsem si myslel. Dál jsem to neřešil, popadl jeden spadlý kmen a rozeběhl se na naše budoucí pozemky.
Nanosil jsem spoustu stromů a dřeva a naházel vše na hromadu. Musím přiznat, že teď jsem si nevěděl rady. Jak mám asi jen z kmenů udělat chatu? Tohle nepůjde. Dal jsem si pěst pod bradu a zadumaně hleděl na hromadu dříví.
„Můžeš mi říct, co to tady provádíš?“ uslyšel jsem za sebou a vyskočil skoro metr vysoko. Strašně jsem se lekl.
„Jen mě napadlo, udělat si tu dům,“ hájil jsem se.
„A proto bouráš les?“ vyjekla, když za mnou spatřila tu hromadu dříví.
„No,“ odmlčel jsem se a znovu se podíval na hromadu. Vážně jsem se to asi trochu přehnal. Vždyť jsem přes ni neviděl ani konec palouku a sráz.
„A navíc, myslela jsem, že půjdeme na ty upíry,“ mluvila už klidně.
„Nemůžeme si jít jen tak najít upíra a pak se na něj vrhnout, musíme trénovat, můžou mít stovky let zkušeností a výcviku, musíme se aspoň trochu připravit,“ vysvětloval jsem.
„Máš pravdu, to mě vůbec nenapadlo. Musím zjistit, jaké mám schopnosti a naučit se je ovládat. Jinak, vypadá to, že umím ovládat vodu,“ povzdychla si.
„Jak?“ ptal jsem se zmateně.
„No, zrovna jsem si opékala srnku a pak jsem chtěla to ohniště uhasit. Jen, co jsem na to pomyslela, v jezírku se zvedla vlna, přeletěla vzduchem až k ohništi a uhasila ho,“ pokrčila rameny.
„Tak dobře, zůstaneme tedy tu a budeme se cvičit?“ zeptal jsem se ještě jednou. Přikývla.
„Tak a teď mi poraď, jak to postavit,“ povzdechl jsem si.
„Nepotřebujeme žádný luxus. Musíme si zvykat na tvrdé podmínky, takže jen tak, aby na nás nepršelo,“ řekla rozhodně.
„Dobře,“ přitakal jsem a pustili jsme se do práce.
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dvojčata - 3. Pozemky:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!