Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvě podoby lásky - 30. kapitola

26.04.2012 (20:45) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 5419×

30. kapitola

Vzala jsem lahev bílého něco slaného a taky sladkého a vydala se s tím k domku pro hosty. Chtěla jsem navštívit Adele a oplatit jí pokec. Napadlo mě, že bychom si udělaly takovou dámskou jízdu. Edward byl na nějakém jednání a já neměla nějak co dělat. Debbie měla rande nebo co, tak jsem usoudila, že bude možná lepší, když v bytě nebudu.

Zaklepala jsem na dveře a vešla.

„Asi bude lepší, když to dáme víc nahoru,“ zaslechla jsem Adelin hlas z pokoje za obývákem.
„Jasně, tak zatáhni,“ odpověděl jí jiný hlas. Cože?

Potichu jsem přešla obývák, který vypadal úplně jinak, než když jsem tu byla naposledy. Stěny byly vymalovány na žluto, jednu stěnu pokrývala tapeta, gauč měl nové čalounění. Přibyl stolek, skříňky, lampy, dokonce tu měla i kulatý jídelní stůj s židlemi.

„Teď trochu dolů. Na tvé straně,“ promluvil znovu Felipe. Hnána zvědavostí jsem rozrazila dveře, za kterými se ti dva skrývali. Každý držel jeden konec ohromného obrazu a snažili se pro něj najít tu nejlepší polohu.

„Ehm… nechtěla jsem rušit.“
„Ahoj, Bello,“ řekla Adele. „Vůbec nerušíš, jen to tady doděláme.“
„Ahoj,“ pozdravil mě Felipe. „Takhle je to skvělý.“ Vzal tužku a udělal na zdi znamínko.
„Čau.“

Sledovala jsem, jak spolupracují. Felipe se natáhl k Adele a udělal značku ještě u ní, pak úplně sehraně obraz položili na zem.

„Zítra ti přijdu vyvrtat dírky a pověsíme to. Máš tu nějaký skoby?“ Skoby? Kdy se tohle stalo?
„Jo, něco se tu najde. Děkuju.“ Nahnula se k němu a políbila ho na tvář.
„Tak já půjdu. Rád jsem tě viděl, Bello.“

Dívala jsem se za ním, dokud jsem neslyšela bouchnout dveře.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se Adele, která uklízela metr, tužku a spoustu dalších věcí.
„Pomáhá mi to tu zařizovat. Je fajn.“
„Jo, to on je. Přinesla jsem tohle,“ z tašky jsem vyndala láhev a zamávala s ní.
„Skvělý. Mám toho dneska dost.“
„Ale prokouklo to tady. Krásná postel,“ pochválila jsem jí skoro výstavní kousek.
„Ta je od Felipeho.“ Zvedla jsem obočí.
„Prostě mi ji dal. Jsme jen kamarádi. Nikdy bych to nečekala, ale jsme. Pojď, půjdem si sednout.“

Našla skleničky, do každé nalila víno, brambůrky nasypala do misky a s mou pomocí to přemístila na konferenční stolek.

„Je to vážně paráda.“
„Já vím,“ řekla spokojeně. „Nečekala jsem, že to dopadne až tak dobře.“
„Jak jsi to myslela s tím Felipem?“
„Co?“ Cinkly jsme skleničkami, až se to rozlehlo pokojem.
„No s tím, že bys to nikdy nečekala.“ Usrkla jsem vína a nechala po jazyku rozlít sladkokyselou chuť. Bylo výborné.
„O bohatých lidech si myslím svoje,“ vysvětlila.
„A dál?“
„Moje zkušenosti s nimi nejsou zrovna nejlepší.“
„Holka, ty jsi tajemná,“ okomentovala jsem její narážky a zase se napila.
„Můj manžel patřil ke smetánce.“
„Manžel?“ Páni, nikdy bych neřekla, že Adele byla vdaná.
„Jo. Byl to prostě omyl. Zpackala jsem si tím život. Nechala jsem kvůli němu školu, opustila všechno a teď mi nic nezbylo.“ Páni.
„To je mi líto,“ zašeptala jsem. Adele se zhluboka napila a pokračovala.
„Myslela jsem, že on je ten pravý, že to bude krásný, ale všechno se to nakonec otočilo, a když pak… prostě to skončilo.“ Zajímalo mě, co se stalo pak, ale viděla jsem smutek v jejích očích a věděla, že by nebylo vhodné to z ní páčit.
„Chlapi jsou blbci,“ ohodnotila jsem mužskou rasu.
„Jo,“ souhlasila. Dolila mně i sobě a pokračovala: „Myslej si, že budeme dělat, co budou chtít. A obzvlášť, když maj prachy.“
„Felipe takový není. On je moc hodnej a jako přítel byl úplně jedinečnej. Jenže… mezi námi to nějak nejiskřilo, ale třeba…“ naznačila jsem, že je tu možnost, že by ona a on…
„Ne, to v žádným případě. S chlapama jsem skončila, navždy. Teď si budu žít svůj život. Bez potíží, prostě v klidu. Felipe je kamarád a tak to taky zůstane.“
„No jak myslíš,“ pokrčila jsem rameny.
„Jsem si tím jistá. A co vy dva s Edwardem?“
„Všechno dobrý.“
„To jsem ráda. I když ho moc nemusím, zdá se, že ho máš ráda.“
„Jo,“ přikývla jsem, „to mám. Jsem s ním šťastná. Jednou taky potkáš někoho, s kým budeš.“

Zavrtěla hlavou.

„Já se budu soustředit na svou kariéru. Vždycky jsem chtěla napsat knihu. V manželství na to nějak nebyl čas, ale teď bych se tomu mohla začít věnovat.“
„Knihu?“ zeptala jsem se. „Páni, to je skvělý.“
„Zatím moc ne. Nemám ani nápad, o čem by to mohlo být, ale třeba na něco přijdu.“
„Slib mi, že budu první, kdo si to přečte,“ prosila jsem.
„Třeba to ani nebude ke čtení,“ pochybovala.
„Ale bude. Takže…“
„Dobře, dám ti to přečíst.“

Zbytek večera mi splýval do spousty barev a zvuků. Adele ve svých zásobách našla ještě jednu láhev, tentokrát červeného, o kterou jsme se taky postaraly.

Ráno mi bylo strašně špatně. Už to bylo pěkně dlouho, co jsem se naposledy opila. Adele na tom nebyla o moc líp, ale našla v sobě sílu dát se dohromady a jet do práce. Já měla to štěstí, že jsem nemusela nikam. Slíbila jsem, že než odejdu, tak zamknu a klíče předám jejímu strýci.

Poté, co jsem si pokecala s jejím záchodem, jsem zapila dva aspiriny a odešla. Do vily jsem šla zadním vchodem, Cyruse jsem našla v kuchyni, zrovna vyhazoval nějaké potraviny.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem.
„Dobrý den, jen vyhazuju zkažené věci,“ řekl, když si všiml, na co se dívám.
„Jasně. Jen jsem přinesla klíče od Adele, až přijede z práce staví se pro ně.“
„Předám jí je. Nedala byste si kávu? Vypadáte, že byste ji potřebovala.“
„Měla bych jít.“
„Tohle zabere jen chviličku a pomůže vám to.“

Nechala jsem se přesvědčit. Cyrus mi udělal kávu do tak malého hrnečku, že jsem si chvíli říkala, jestli není pro panenky. Maličko jsem si usrkla a otřásla se. Byla to síla.

„Šup, pěkně najednou,“ povzbuzoval mě Cyrus.
„Je to pěknej driák.“
„Ale pomáhá.“ Hodila jsem to do sebe najednou a zašklebila se. Brrr. „Hodná holka,“ pochválil mě.
„Děkuju.“

ȵȵȵȵȵ

„Tak jsem slyšel, že ses mi pěkně zpumprlíkovala,“ řekl Edward jen, co jsem mu otevřela. Když jsem přišla domů, padla jsem do postele a vzbudil mě až Edward svým zvoněním.
„Kdo mě napráskal?“
„Cyrus.“
„Že mu děkuju.“ Nechala jsem se obejmout a políbit na čelo.

Posadili jsme se na postel a já se snažila probudit. Je fakt, že mi Cyrusova medicína pomohla. Už když jsem přišla domů, mě přestávala bolet hlava.

„Mám pro tebe překvapení,“ oznámil mi Edward, když jsem si opřela hlavu o jeho rameno.
„Jaké?“
„Pojedeme na víkend, prodloužený.“ Hned jsem ožila. Konečně jsem se dočkala.
„Fakt? A kam?“
„Chtěla bys na nějaké speciální místo?“ Napadala mě spousta možností, ale nakonec zvítězila moje romantická stránka.
„Co takhle ten dům, kam jsi mě unesl?“ navrhla jsem a podívala se, co tomu říká. Zajiskřilo mu v očích.
„To vůbec není špatný nápad.“ Sklonil se a políbil mě. „Takže o víkendu si tě zase unesu,“ plánoval a oždiboval mi ušní lalůček. Myslím, že v tu chvíli jsem byla první člověk, co se těšil na únos.

Adele

S Felipeho pomocí jsem konečně dodělala dům. Nemohla jsem tomu uvěřit. Konečně jsem bydlela ve svém. Všechno bylo podle mě a bylo to jen moje.

Ani mi nevadilo, že jsem to nedělala sama. Ve dvou to byla větší zábava a aspoň jsem ho víc poznala. Rozuměli jsme si víc, než jsem očekávala. Chodil za mnou skoro každé odpoledne po práci a odcházel v noci. Bylo to prostě přátelství, nikdy se o nic nepokusil a mně to tak vyhovovalo. Jak jsem řekla Belle, neměla jsem v plánu si znovu s někým začínat.

Konečně jsem si taky pořídila auto. Jen malé, levné, z bazaru. Hlavním cílem bylo, aby moc nežralo a něco vydrželo. Dostala jsem pak od Felipeho sprda, že jsem ho měla vzít sebou a koupit si něco pořádného. Na otázku, kde bych na to asi vzala, měl jasnou odpověď, koupil by mi ho nebo by mi na něj půjčil, jak dodal, když jsem na něj hodila ošklivý pohled.

Od toho večeru s Bellou, ze kterého jsem si pamatovala jen to, co se stalo do dna první lahve vína, mi pořád vrtalo v hlavě to psaní. Tvrdila jsem, že teď bych se mohla do něčeho pustit, něco vymyslet… A když byl dům hotový, měla jsem najednou hromadu volného času.

Cestou z práce jsem se stavila v papírnictví koupit si sešit a zásobu propisek. Za prvé jsem nevlastnila počítač a za druhé mi to přišlo takový osobnější psát ručně. Vždycky jsem si představovala, že velcí spisovatelé psali do bloků se žlutými stránkami. Tak to taky vyzkouším, třeba to funguje.

Měla jsem tedy připravené všechny propriety, ale pořád mi chyběl ten správný nápad. Ale i to přišlo a docela i samo.

Jednoho večera jsme se s Felipem dívali u mě na film. Podle mě akční blbost, on tvrdil, že je to skvělý akčňák. Tak v tomhle se vážně neshodneme. V průběhu filmu Felipe jen tak náhodou zmínil, že Bellu jednou na akční film vzal a líbilo se jí to. Musela jsem se zasmát.

„A to bylo kdy?“
„Naše druhý rande,“ vzpomínal. Hledala jsem špetku nostalgie nebo naštvanosti. Nic.
„Vadí ti to?“
„Co myslíš?“ ptal se, ale řekla bych, že věděl, na co se ptám.
„Že jste se s Bellou rozešli, že je teď s Edwardem.“
„Teď už ani ne,“ přiznal. „Ze začátku jsem byl uraženej, naštvanej, utrpěla moje ješitnost a to, že ji dostal zrovna brácha… Ale tak nějak jsem si to srovnal. Myslím, že jsme kamarádi.“
„Žádné zlomené srdce?“ vyzvídala jsem dál.
„Abych pravdu řekl, ne. Asi jsem jí měl vždycky spíš jen rád. Milovat znamená něco jinýho.“
„A miloval jsi někdy někoho?“ Měla jsem nějakou šťouravou náladu.
„Myslím, že ne. Nebo jsem to aspoň nepoznal.“
„To se asi pozná,“ uvažovala jsem.
„Asi jo. A ty?“ Zatím jsem Felipemu neřekla o své minulosti, nějak nebyla příležitost ani potřeba.
„Myslela jsem, že jo, ale ne.“

A pak jsme se vrátili zpátky k filmu. A už tehdy se mi ten nápad začal honit hlavou.

Vzpomněla jsem si, jak mi i Bella říkala, že Felipeho skutečně nemilovala a teď mi to samé řekl on. Teď Bella zamilovaná je, Felipe zatím ne…

Co takhle něco o hledání lásky, hledání toho pravého? Vždyť na světě je skoro sedm miliard lidí a pro každého by tu měla být spřízněná duše. Ale co když je až na druhé straně světa? Je možné najít místo ní jinou?

Možná by mohlo být zajímavé sledovat, jak to bylo mezi Felipem a Bellou, pak se to změnilo na Bellu a Edwarda a najde tu pravou i Felipe? A jak to bude pokračovat dál?

Ještě tu noc, a to jsem si šla lehnout v jednu ráno, jsem začala vymýšlet jak začít, jak to rozjet. Usoudila jsem, že si budu muset promluvit s Bellou, abych věděla, jestli jí to nebude vadit, a abych mohla všechno správně napsat, a zbytek bude pozorování.

Napsala jsem tři stránky, které byly spíš o tom, jak to vidím já. Aby z toho byl pořádný příběh, bude to chtít víc.

Bella

Do Vánoc zbývalo pár týdnů. Byla jsem na vážkách. Ráda bych je trávila s Edwardem, ale taky jsem cítila, že bych měla jet za tátou a být s ním. Předpokládala jsem, že se k nám přidá Hillary a ani mi to nevadilo. Mohlo by to být oživení našich tichých svátečních večerů. Vždycky bylo smutné, když jsme byli u stolu sami dva. Dali jsme si večeři a šli spát. Co se týče dárků, nějak se na ně u nás nehrálo. Ale je pravda, že mi to chybělo. To těšení se na ráno, napětí, co se asi v balíčku skrývá.

Nakonec jsem se domluvila s tátou, že přijedu dvaadvacátého do Forks, uděláme si večeři o den dřív a čtyřiadvacátého pojedu zpět do Forks. Edward mě přesvědčil, abych strávila Vánoce s jeho rodinou. Nejdřív jsem se zdráhala, ale přemluvil mě. Prý se sejdou všichni jeho sourozenci a bude tam i Adele s Cyrusem, což mě překvapilo. Cullenovi byli opravdu výjimeční lidé.

Edwardova rodina se sjela čtrnáct dní před svátky. Byla jsem docela nervózní, i když šlo podle Edwarda jen o sourozence. Já to tak jednoduše neviděla. Chtěla jsem, aby mě měli rádi.

Debbie si klepala na hlavu, když jsem si vybírala oblečení.

„Na tom nesejde. Tebe bude mít rád každej, i kdybys na sobě měla pytel na odpadky.“ Určitě to měla být poklona, ale moc mi to nepomohlo.
„Nemáš něco vhodnýho?“
„Mám hezký minišaty,“ řekla. Hodila jsem po ní pohled plný údivu. Kamarádka zvedla v obraně ruce. „Tak má i bratry, ne? Těm by se to určitě líbilo.“
„Ale má i sestry.“
„Fajn, dělej si dojem na sestry. A kdyby měl nějakýho hezkýho bratra, můžeš nás seznámit,“ plánovala. Zavrtěla jsem hlavou a raději se šla znovu přehrabovat do své skříně.

„Všichni se na tebe moc těší,“ oznámil mi Edward, když mě vyzvedával.
„To je dobře?“
„Jasně,“ usmál se. „V klidu. Možná budou trochu otravní, ale toho si nevšímej,“ radil mi.

Rada dobře míněná, ale z mé strany poněkud nepochopená, dokud jsme nezastavili před domem. Hned jak Edward otevřel dveře spolujezdce, popadl mě někdo do náruče a pak předal do další a další. Kolem mě hlaholila spousta hlasů a já nějak nestíhala vnímat.

„Pusťte ji. Vždyť mi ji chudinku umačkáte,“ vložil se do toho Edward a já se konečně mohla normálně nadechnout a rozhlédnout.
„Bello, tohle jsou mí sourozenci,“ řekl Edward a ukazoval rukou na každého z nich. „Alice, Jasper, Emmett a Rosalie. Tohle je Bella,“ představil pak mou maličkost.
„Bello,“ vrhla se ke mně Alice, drobná tmavovláska s krátkými vlasy, „konečně tě poznávám. Holka, která popletla mým bratříčkům hlavu.“ No skvělý. Jsem ta holka, která vyměnila bratry. Ta, která neví, co chce. „A taky zkrotila Edwarda, to určitě nebyl lehký úkol,“ usmála se a objala mě. „Prý jsi to schytala kvůli mým kalhotkám. Omlouvám se, nějak jsme to s Jasperem neuhlídali,“ zašeptala mi do ucha, když mě objala. Prosím? S Jasperem? S bratrem? Měla jsem oči na vrch hlavy.

Dívala jsem se z jednoho na druhého a nějak to nemohla pochopit.

„Řekla bych, že se ti Edward zapomněl zmínit, že já a Jasper jsme manželé,“ vysvětlila Alice. „Stejně jako Emmett s Rose. Nejsme vlastní sourozenci,“ dodala, když jsem pořád jen hloupě zírala. Tak to je jiná. Skoro jsem vydechla úlevou. Nevím, jak bych se chovala, kdyby to byli skuteční sourozenci.
„Jo, to Edward nějak nezmínil.“
„Brácha myslí na blbosti,“ vmísil se do toho Emmett a dal mi ruku kolem ramen. „Dovol, abych tě trochu seznámil s naší rodinkou,“ řekl a vedl mě do vily.

Tréma byla mávnutím kouzelného proutku pryč a já se dobře bavila. Dokonce se k nám přidal Felipe s Adele a k večeru manželé Cullenovi. Tolik smíchu jsem nezažila hodně dlouho. Dokonce jsme vytáhli deskové hry. Monopoly, dostihy, scrabble. A aby toho nebylo málo, nechal se přemluvit i Cyrus, aby se k nám přidal.

V tom kruhu jedenácti lidí jsem se cítila jako doma. Jako by oni byli moje skutečná rodina. Měla jsem trochu výčitky kvůli tátovi, s ním to nikdy nebylo takové a bála jsem se, že už nikdy nebude, ale i tak byl v chlívečku rodina na prvním místě on. To jinak nešlo. Cullenovi se tak zařadili na druhé místo. Moc jsem si přála, abych jednou v budoucnu mohla sedět v kruhu své rodiny, svých dětí, vnoučat a vzpomínat na tuhle chvíli.

Právě se nacházíme ve třech čtvrtinách povídky. Jinak řečeno, do konce zbývá přesně deset kapitol. 

Moc ráda bych Vám poděkovala za přízeň. Když jsem s povídkou začínala, nějak mě nenapadlo, že se dostanu až ke třicítce. Vděčím za to právě Vám, Vaší podpoře v podobě komentářů. Díky, díky, díky. Doufám, že se povídka bude líbit i nadále.:-) 

SHRNUTÍ

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě podoby lásky - 30. kapitola: