Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dva a dva jsou čtyři - 3. kapitola

25.08.2012 (16:30) • vampire2girls • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 878×

3. kapitola - Co nosí Karkulky v košíčku...?

Pam vlítla do svého bytu a znovu si pozvánku přečetla. Musí to říct Ashley. Plácla sebou na pohovku v obýváku a už vytáčela číslo.

„Ahoj, Pam, musím ti něco říct…,“ ozvalo se nahlas ještě dřív, než stačila promluvit a poté následovalo tak hlasité zapištění, že Pam musela na krátkou chvíli odtáhnout mobil od ucha, jinak riskovala, že jí praskne bubínek. Jekot na druhé straně ustal.

„Jo, taky ti volám, abych ti řekla novinku.“ Nadskakovala radostí. „Právě jsem otevřela poštu a v ní našla pozvánku na letošní Manhattanskou halloweenskou párty…,“ pištěla do telefonu tentokrát Pam.

„Mně ta pozvánka přišla taky…“ Teď už pištěly obě dvě najednou.

„Musíme jít zítra sehnat kostýmy,“ vyhrkla Pam a pomalu se vzpamatovávala ztoho šoku, že je pozvaná na nejprestižnější halloweenskou párty. Tohle totiž není ten typ akcí, kde se dostane jen tak někdo. A to nejlepší na tom bylo, že tam bude se svou nejlepší kamarádkou.

„Ouu… Já zítra nemůžu, nešlo by to pozítří?“ zarazila se Ash, když si vzpomněla na druhou novinku, kterou chtěla Pam oznámit. „Víš, já jdu zítra na večeři s Jasperem,“ dopověděla a čekala, co na to Pam.

„S Jasperem? Stím Jasperem ze včerejška? S tím, co ráno tak rychle zmizel?“ nechápala Pam, proč Ashley tak rychle změnila názor. Ash jí převyprávěla, jak ji čekal před vchodem a o kytici, omluvě a o pozvání na zítřejší večeři.

„Takže to vypadá, že možná nebude tak zkažený, jak se zdálo, hm? Ze srdce ti to přeju, zlatíčko, jen si, prosím, dávej pozor. Víš, jak to dopadlo naposled a kdyby ti ještě někdo další ublížil, tak bych ho už musela vlastnoručně roztrhat.“ Ashley zabolelo u srdce, když si vzpomněla, jak skončil její poslední vztah.

„Moc děkuju a neboj, tentokrát budu opatrná,“ slíbila.

„Dobře, tak se zatím měj a kostýmy na tu párty zajdeme vybrat pozítří.“

V úterý odpoledne Ashley strávila hodiny před zrcadlem a snažila se vypadat na dnešní večeři co nejlépe. Venku už se pomalu stmívalo a Ash byla skoro hotová. Když se v sedm ozval zvonek, tak rychle vklouzla do černých lodiček, rty si přetáhla bezbarvým leskem a spěchala dolů.

Už od výtahu ho viděla skrz skleněné dveře domu. Opíral se o auto, na sobě měl černou košili a tmavé kalhoty, neuvěřitelně mu to seklo. I když tenhle chlap by na sobě mohl mít děravý pytel od brambor a stejně by vypadal božsky, pomyslela si Ash.

„Moc ti to sluší,“ pochválil její vzhled, když došla k němu, a otevřel jí dveře u auta. Ashley to gesto moc potěšilo. Že by gentlemani nakonec ještě nevymřeli?

„Děkuji, tobě taky,“ řekla a přidržela si šaty, aby mohla nasednout.

Během pár minut dojeli do italské restaurace na Times Square. Uvnitř je přivítala taková nesympatická blonďatá barbína. Ash si nemohla nevšimnout, že je z Jazze úplně mimo. Málem jí kapaly sliny. Ashley se snažila dělat, že je jí to jedno, ale někde hluboko v ní se prala s představou, že by barbíně odtrhla tu její dokonalou blond hlavičku.

„Dobrý den, mám tady rezervaci na jméno Cullen,“ ozval se Jasper a bloncka se trochu probrala z transu a zavedla je kjejich stolu.

„Tady je váš stůl a tady jídelní lístek,“ zatrylkovala přeslazeným hláskem a odběhla.

„Jako opravdová od Mattela…,“ zabrblala si pro sebe sarkasticky Ashley. Jazzovi jen cukly koutky, ale dělal, že to neslyšel. 

Ashley se jen při pohledu na jídelní lístek začaly sbíhat sliny. Chvíli uvažovala nad tím, jestli by nebylo vhodnější si radši objednat salát, ale v　momentě, kdy v menu zahlédla lasagne, měla jasno. Za chvíli servírka přicupitala nazpět.

„Tak máte vybráno?“ zeptala se a otočila se na Jazze. Ten jí ale pokynul směrem k Ash. Blondýna se k ní neochotně otočila.

„Já si dám lasagne,“ objednala si Ashley.

„Takže já si dám to samé,“ ozval se Jasper. Bylo mu jedno, co bude mít na talíři, i kdyby jedl to nejlahodnější jídlo na světě, tak pro něj to bude chutnat vždycky jako bláto. „A ještě nám doneste láhev šampaňského, děkuji,“ dokončil objednávku a otočil se zpátky k　Ashley.

Servírka zase odešla. Nastalo takové to rozpačité ticho. Ash se dívala do stolu a předstírala, že ji zajímá vzor na ubrusu, ale na sobě cítila jeho pohled, bylo jí jasné, že ji pozoruje. Nevěděla, co říct, nechtěla to pokazit, ale to ticho bylo hrozné, takže zvedla hlavu a rozhodla se začít nějaký rozhovor.

„Takže, Jaspere, kde vlastně pracuješ?“ zeptala se. Zaměstnání je neutrální téma, tím by neměla nic zkazit.

„V jedné počítačové firmě,“ odpověděl. No jo, ta firma mu patřila, ale nerad lidem takové věci vykládal. Věci začnou nabírat jiný směr, než by si přál, když se začne mluvit o penězích a o tom, kdo co vlastní.

„Počítače?“ opakovala s úsměvem.

„Ale neboj, opravdu nejsem jeden ztěch chlapů, co u počítače vydrží sedět od rána do večera. V práci mi to bohatě stačí.“ Taky se usmál a mezitím jim servírka donesla jídlo. Před každého postavila talíř a nalila šampaňské. Ještě se snažila na Jaspera mrkat, ale když si všimla, že se ani nenamáhal na ni podívat, tak to vzdala. Ashley sáhla po vidličce a nabrala si lasagne.

„A jak dlouho žiješ vNew Yorku?“ pokračovala ve výslechu. Chtěla o něm vědět víc.

„Moc dlouho ne. S Carlislem jsme se přistěhovali nedávno. Hodně jsme cestovali a teď jsme se rozhodli zůstat déle,“ vysvětlil a začal se přehrabovat v jídle. „ A co ty? Žiješ v　New Yorku odjakživa?“ zajímal se.

„Vlastně ano, jen jsem vyrůstala na druhé straně New Yorku. A když už to doma začalo být…,“ zarazila se, nebylo vhodné ho zatěžovat svými osobními problémy, „no, a potom po škole jsem se odstěhovala na Manhattan. Miluju to tady. Je to nádherné město,“ zakončila a nabrala si další sousto. Nechtěla mluvit o své rodině. Jazz si všiml, že málem prozradila něco, co nechce říct, ale nenutil ji, aby o tom mluvila. Když bude chtít, poví mu to sama.

„To máš pravdu, taky se mi tady moc líbí.“ Taky si nabral na vidličku a pokusil se aspoň jedno sousto sníst.

„Tobě ty lasagne nechutnají?“ ptala se, když si všimla, že Jazz má pořád plný talíř.

„Chutnají, jsou výborné, jen nemám moc hlad, víš.“ Ash chápavě přikývla a dál to neřešila.

Celý večer si povídali a popíjeli šampaňské. Teda Ashley popíjela. Jasper se vymluvil, že řídí, takže nebude pít, a objednal si jen vodu, které se stejně ani nedotkl. Probírali všechno možné i nemožné. Dozvěděla se ještě o něm, že má rád knihy, hudbu a taky, že má slabost pro rychlá auta. Ten sporťák, který měl zaparkovaný venku, to jasně dokazoval. Ona mu zase na sebe prozradila, že miluje divadlo, ráda chodí odpočívat do Central Parku, její nejoblíbenější květinou je lilie a jako malá chtěla být krasobruslařkou, ale nakonec na bruslích nestála ani jednou. Hodně se spolu nasmáli, a když se jakože náhodou jeden druhého nechtěně dotkli, tak by se to elektrické napětí mezi nimi dalo krájet. Vyprávěli si vtipné příhody z　práce i ze života, ale když zabrousili k bývalým vztahům, Ash se odmlčela a posmutněla. Jazz okamžitě vymyslel jiné, zábavnější téma a ona se zase začala usmívat. Když byla láhev šampaňského a dvanáctá hodina pryč, byl čas jít. Jasper zaplatil večeři, vyprovodil Ashley z restaurace a pomohl jí nasednout do auta.

„Kdy se uvidíme?“ ptala se Ash mezi polibky, kterými ji ještě před domem zahrnoval.

„Teď budu mít hodně práce, ale chtěl bych tě znova vidět. Zavolám ti, hm?“ Ash zářily oči štěstím. „Byl to kouzelný večer, Ashley. Dobrou noc.“ Naposled ji políbil a pak odjel. Ashley se za ním ještě chvíli zasněně dívala a pak zapadla do domu. Osprchovala se a unavená se natáhla do postele. Během chvilky usnula a zdál se jí nádherný sen.

O pár dní později obě nasedaly do luxusních aut, které je dopravily k Madison Square Garden, kde se halloweenská akce konala.

Ash se divila, když si Pam ke kostýmu Červené Karkulky vzala i proutěný košík, přes který měla přehozený nějaký šátek. Pochybovala, že by se s tím zrovna ona zbytečně táhla. V nestřeženém okamžiku neodolala a šátek nadzvedla. Nevěřícně zírala na hromadu kondomů různých barev a příchutí a vedle toho ležela láhev vodky.

„Ty vole, nemáš tam náhodou mít koláče a víno pro babičku?“ smála se na celé kolo Ash.

„Hej, co mi čumíš do košíčku?!“ houkla na ni na oko uraženě. „To je proviant na večer. Co když tady potkám někoho, kdo by stál za to…,“ vysvětlila Pam a dál se rozhlížela po vhodném kandidátovi na dnešní noc.

„Jaké vůbec bylo to rande s Jasperem?“ Vzpomněla si, že spolu byli na večeři.

„Moc pěkné. Jedli jsme, pak jsme si dlouho povídali, nakonec jsme se před domem políbili a já šla domů. Bylo to kouzelné,“ vybavovala si Ash společný večer s ním. Od toho dne si párkrát zavolali, bohužel toho měli oba dva moc v práci na to, aby se sešli.

„Nemáte to trošku zpřeházený? Nejdřív divoký sex a teprve pak si vzpomenete, že jste vlastně ještě nebyli na rande…,“ culila se Pam, ale skutečně jí přála štěstí.

„Co naděláš…,“ pokrčila rameny a zasmála se spolu s Pam. O patnáct minut později, když není do čeho píchnout, se Pam sehne ke košíčku a cvakne si vodky. Ash zakroutí hlavou a znuděně se zahryzne do červeného jablka, které si s sebou přinesla jako proprietu ke kostýmu Sněhurky.

„Pozor, aby nebylo otrávené…,“ ozve se jí za zády známý medový hlas a Ashley samou radostí poskočí srdce.

„Počítám s tím, že přijde krásný princ a zachrání mě,“ vrátí mu a začne se k němu otáčet.

„Milerád se toho ujmu,“ usmál se a políbil ji lehce na tvář.

„Jaspere, nevěděla jsem, že tady budeš…“

„No, vidíš, překvapení. Mimochodem, neuvěřitelně ti to sluší,“ sjel ji pohledem od hlavy až k patě a Ash si všimla, že ty jeho neobvyklé zlaté oči nepatrně ztmavly.

„Děkuji…,“ pípla odpověď a lehce zčervenala.

No, výborně, jestli je tady tenhle, tak ten druhý určitě nebude daleko…, přemýšlela si pro sebe Pam, zatímco Ashley s Jasperem cukrovali jako dvě hrdličky.

„Ahoj, zlato, dlouho jsme se neviděli,“ zašeptal jí kdosi těsně u krku.

„No, jako bych to neříkala,“ prohodila otráveně a zakoulela očima.

„Tak se tu dohadujte bez nás. Jdeme si k baru pro něco k pití,“ opustili je Ash s Jazzem.

„Krásný kostým, za co jdeš?“

„Za tvou noční můru,“ odsekla mu nevrle. Zrovna dneska na něho náladu fakt neměla.

„Já netušil, že Červená Karkulka může být tak nebezpečná,“ pokračoval si ve svém Carlisle

„Ty toho nevíš ještě spoustu.“

„Vážně? Pouč mě.“ Čekal, co z ní vypadne.

„Nechci si kazit večer.“ Bylo vidět, že ještě něco chtěla říct, ale pak si to rozmyslela.

„Jsi dost drzá, víš to?“ Na tváři mu hrál pobavený usměv.

„A ty otravnej, tak co máš ztoho.“

„Docela se bavím.“ Neskutečně ho bavilo ji takhle provokovat.

„Alespoň jeden z nás.“ Pořád nechápala, jak se normální člověk může neustále tak blbě smát.

„Hmmm…“ Zase se usmál.

„Ne, pozor.“ Namířila na něj výhružně jeden ze svých dlouhých, rudě nalakovaných drápků. „Já se bavila, dokud mi nevlezl do zornýho pole jeden blonďatý idiot,“ rozčilovala se.

„Nudil jsem se,“ pokrčil rameny Carlisle.

„To nemůžeš jít otravovat někoho jiného?“ Nikdy nepoznala nikoho, kdo by jí tak neuvěřitelně lezl na nervy.

„To víš. Já mám slabost pro tu červenou…“ Drze si ji prohlídl a ani neskrýval, že se mu líbí.

„Támhle máš berunku, ta je červená od hlavy až k patě.“ Pam kývne hlavou směrem k baru, kde stojí blonďatá slečna, která si na sebe vzala kostým berušky a evidentně si připadala atraktivní. Ale jeho vůbec nikdo jiný, kromě malé, drzé, Červené Karkulky, nezajímal.

„Víš, že jsi roztomilá, když se takhle vztekáš?“ prohodil a pro Pam to byla pravděpodobně poslední kapka.

„Trhni si!“ prskne Pam naštvaně a odkráčí si k baru pro pití. Carlisle se pro sebe pousmál.

„Pami, drahoušku, takže jsi dorazila,“ ozvalo se za ní. Tak ten tu ještě chyběl, protočila očima, a pak se, s hraným úsměvem, otočila ke svému šéfovi.

„Ahoj, Luisi, ráda tě vidím.“ Děkovala bohu za to, že na ní není poznat, že lže, jako když tiskne. Představa, že si bude muset vyslechnout další z　jeho nechutných historek o sexu, jí přivodila nevolnost.

„Ježííš, ty máš rozkošný kostýmek…,“ zatrylkoval tím svým pisklavým hláskem.

„Díky… Tobě to taky sekne.“ Luis na sebe natáhl kostým Tiny Turner. No jo, kdo by to byl od něho čekal.

„Mikeu, pojď sem, musím tě s někým seznámit.“ K jeho boku přicupital jako pejsek vysoký, opálený Ital. Jeho dokonalý vzhled kazilo jen to, že byl teplý a měl na sobě oblečený kostým Cher. Pam si s ním podala ruku a pokusila se o přívětivý úsměv.

„Normálně, Pam, včera jsme byli s Mikem na úžasné akci… Byla jsi někdy na swingers párty?“ Pam malém vyprskne šampaňské, kterého se právě napila, a začne uvažovat nad tím, jak se nenápadně vytratit… Hrozila se totiž podrobného popisu toho, co se na swingers párty plné gayů odehrává. Když se začnou překřikovat o tom, kdo odvypráví jejich neuvěřitelné sexuální dobrodružství, které společně zažili, tak ji zezadu kolem pasu obejmou čísi ruce.

„Zlato, hraje tvá oblíbená písnička. Nechtěla jsi jít náhodou tančit?“ Pam se nejdřív lekne, když uslyší Carlislea a je rozhodnutá ho okřiknout, aby na ni nesahal. Vzhlédne k němu, on na ni mrkne a ona téměř okamžitě pochopí, že ji vlastně chce jen zachránit od těch dvou a přistoupí na jeho hru.

„Jistě, lásko, moc ráda.“ Sladce se na Carlislea usměje a otočí se zpátky na ty dva… „Pánové, omlouvám se, ale ten tanec byl už dopředu slíbený.“

„Hmmm… Vidím, že si umíš vybrat. Moc se k sobě hodíte. Jen se jděte bavit, děti, nebudeme rušit. Pa.“ Luis jim ještě pošle vzdušný polibek, a pak se jde věnovat svému příteli.

Pam se nechá odtáhnout za ruku dál od nich. Výjimečně byla ráda, že se tam objevil, jinak by musela Luise poslouchat minimálně další hodinu. No, a zkuste říct šéfovi, že na něj nemáte náladu. Za to asi prémie nedostanete.

„Díky, myslela jsem, že se jich nezbavím. Luis je fajn šéf i člověk, ale když se rozkecá, je k nezastavení,“ vysvětlila mu.

„To byla maličkost. Udělal jsem to rád,“ usměje se na ni a nebudeme si nic nalhávat… Bylo mu příjemné se jí dotýkat. Pam se taky pousměje.

„Víš, že ti to hrozně sluší, když se takhle usmíváš?“ Vtom se Pam zarazí, když si všimne, že se pořád drží za ruku. Nervózně ji od něj odtáhne.

„Ehm… promiň, víš já… Musím si odskočit,“ vyhrkne a rychle doběhne na toalety. Vyděšeně na sebe hledí, na svůj odraz v zrcadle…

„Co to, sakra, bylo?!“ Pam nemůže uvěřit tomu, že ještě před minutou na sebe s Carlislem zírali jako zamilovaný páreček.

„Pamelo! Musíš se vzpamatovat! Vždyť i teplý Luis si myslel, že patříme k sobě!“ prskne na sebe do zrcadla. Šplíchne na sebe pár kapek studené vody, upraví se a rozhodne se, že si musí spravit chuť, aby si připomněla, proč se rozhodla pro život bez závazků. Pam sebevědomě vykročí z　toalet, rozhlédne se a okamžitě spatří objekt svého dnešního uspokojení.

Ashley s Jasperem stojí bokem od tancujícího davu lidí na parketu a povídají si. Do toho mezi ně najednou z ničeho nic vpadne Pam.

„Tak, zlatíčka, já se s vámi rozloučím a tady máte ode mě malý dáreček,“ zaculí se na ně a oběma vysype do rukou hrst kondomů, kterých měla v　tom svém košíčku hromady.

„Pam, co to má znamenat?“ hledí na ni nechápavě Ash a Jasper se k tomu raději nevyjadřuje, sám si myslí své. Na druhou stranu, co jiného taky mohli od Pam čekat, že.

„To víte, děti, musíte být opatrní, jsem ještě moc mladá na to, aby ze mě byla teta,“ mrkne na ně a chystá se k odchodu.

„Kam vůbec jdeš?“ Neujde jí, jak se Červená Karkulka tváří až moc nadšeně.

„Dneska vnoci bude potřeba uhasit veliký požár…,“ vysvětlí jí Pam a kývne hlavou směrem k vysvalovanému chlapovi v kostýmu sexy hasiče. Ash jen protočí oči, ale pak se musí smát, když vidí, jak za sebou Pam vleče toho hasiče.

„Chudák chlap…,“ dodá, protože si dokáže živě představit, co má s ním dneska její kamarádka v　plánu.

Za to Jasper si všiml něčeho zvláštního. Nedaleko stál Carlisle a pozoroval, jak Pam odchází s tím chlapem a… žárlil? Jazz si na malou chvíli myslel, že se jeho šestý smysl porouchal, protože Carlisle nikdy na nikoho nežárlil, ale ten nenávistný a zároveň ublížený pohled v jeho tváři mluvil za vše. Všiml si, že ho Jasper pozoruje a nechápavě zvedá obočí. Carlisle ale jen pokrčil rameny a evidentně na truc začal koketovat s blondýnou, která tu byla za mořskou pannu.

Jazze vytrhlo z uvažování až unavené zívnutí Ashley, které se ale snažila statečně skrýt. Neúspěšně. Jeho vyvinutým smyslům nic neuniklo.

„Jsi unavená?“ staral se.

„Jen trochu,“ lhala. Nechtěla přiznat, že by sebou nejradši plácla do postele, ale radši tady usne ve stoje, než aby se vzdala jeho přítomnosti.

„Tak půjdeme, co říkáš? Jsem tu autem, odvezu tě domů,“ nabídl se. Ash se rozšířily zorničky a srdce udělalo kotrmelec. Moc dobře věděla, že když ji Jazz odveze až k jejímu domu, tak neodolá a zeptá se, jestli nechce na chvíli nahoru.

Koutkem oka pozorovala Jaspera, jak uhání ulicemi New Yorku. Bylo by tak jednoduché se do něj zamilovat… V tom ji začal hlodat červíček pochybností, co když on nechce ji? Třeba se po té večeři rozhodl, že ji nechtěl vidět znovu tak moc, jak si myslel a dnes mu bylo jen blbé se z　její přítomnosti vykroutit. Zastavili před jejím domem. Teď to musí risknout, aspoň zjistí, na čem je...

„Nechtěl bys jít ještě nahoru?“ zeptala se Ash a čekala na verdikt.

On ji konečky prstů pohladil po tváři. „Moc rád…“

Oblíbená písnička Pam: :-)

Autor: vampire2girls (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dva a dva jsou čtyři - 3. kapitola: