Konečně přidávám sedmou kapitolu. Dějově není moc důležitá, boj začne až v příští...
15.10.2010 (19:45) • Squirl45 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1786×
„Cože?!“ vykřikly jsme s Alicí společně.
„Je to pravda. Když jsme s Bree utíkali, musel jsem se proměnit. Tím pádem jsem slyšel myšlenky smečky. Sama už prý nebaví dodržovat určené hranice a dělit se s vámi o území. Můj otisk byl pro něj poslední kapka. Chce to použít jako záminku, aby mohl začít bojovat. Spoléhá na to, že vás překvapí a rychle zničí.“
„Kdy hodlá začít?“
„Nevím přesně. Datum zatím neurčil… “
Alice nás oba popadla za ruku a táhla do domu.
„Musíte to říct Carlisleovi. Všechno! Třeba by ještě boji dokázal zabránit.“
Vešli jsme do haly, kde už byla celá rodina. Stáli po dvojicích, a když vešel Seth, všichni nakrčili nos. Rosalie zavrčela.
„Co tady dělá ten vlkodlak?“
„Rose, uklidni se. Je to důležité. A navíc, přišel s Bree.“ Najednou po schodech sešel Edward. Mezi zuby mu uniklo tiché zasyčení.
„Cože? Sam chce porušit smlouvu?“
„Edwarde, mluv jasněji, prosím,“ požádal ho Carlisle. „Co se vlastně stalo a kdo je ten vlk?“
A já jim, dnes už po několikáté, odříkala všechny události od včerejšího večera až do teď. Seth, Alice a Edward mě sem tam doplnili svými informacemi z jiného úhlu. Když jsem skončila, všichni na mě ohromeně zírali. Potřásla jsem hlavou, jako bych chtěla uvolnit nepříjemné myšlenky.
„Sethe, určitě se mýlíš. Nemyslí si, že by Sam udělal něco takového. Je to sice vlkodlak, ale umí držet slovo.“ Carlisle z toho byl očividně zmatený. Nedivila jsem se mu.
„Určitě se nemýlím. My sdílíme všechny myšlenky, nedokázal by lhát.“
Carlisle pořád nesouhlasně vrtěl hlavou. Začal nervózně přecházet po místnosti.
„Určitě to jde vysvětlit i jinak. Musíme si s vlky promluvit.“
„Carlisle, to není dobrý nápad. Mohli by zaútočit,“ namítla Alice. „A navíc, já je nevidím. Nevíme, co udělají.“
„To riziko není tak velké. Pokud tím dokážeme zabránit boji, musíme riskovat.
„Carlisle…“ hlesla Alice a zamlžily se jí oči. Takhle jsem ji viděla poprvé, stočenou na zemi do klubíčka, zmítající se v nedobrovolné vizi. Bylo to jiné, než když zkoumala budoucnost, tohle ji úplně ovládlo. Nemohla se bránit, musela to prožít.
„Čtyři dny.“
„Cože? Lásko, cos viděla?“ šeptal zoufale Jasper, držící ji v náruči.
„Zaútočí za čtyři dny. Viděla jsem, jak s nimi bojujeme, jak jeden po druhém umíráme. Sam už je pevně rozhodnutý, chce nás překvapit. Ví, že mají velkou převahu.“
„V tom případě musíme odjet. Teď hned, co nejrychleji. Vezmeme Bellu a odjedeme pryč, třeba do Denali.“ Carlisle vypadal sklíčeně, jako kdyby se mu příčilo pomyšlení, že by měl vlkodlakům ubližovat.
„Na to už je pozdě,“ namítla Alice. „Obklíčili nás, nezvládneme projít. Tím bychom jim to ještě usnadnili, dostali by nás každého zvlášť.“
„Co máme v tom případě dělat?“
„Bojovat.“ Emmettův hlas byl skoro nadšený. „Máme výhodu, že o jejich útoku budeme vědět, Carlisle. Jsme dostatečně silní, abychom jim ukázali, že na nás si dovolovat nemůžou.“
„Emmette, to nemůžeme.“ Carlisleův hlas už byl skoro zoufalý. „Nemůžeme zabíjet děti.“
„Ale oni jinak zabijí nás. A navíc, nikdo nemusí zemřít. Postačí, když je zastavíme, abychom si mohli promluvit,“ vložil se do debaty Jasper. Carlisle se očividně neuklidnil.
„Jinou možnost nemáme. Sam je rozhodnutý nikoho nešetřit. Povraždí nás.“ Alice už měla zase zamlžené oči, ale i tak zřejmě mohla poslouchat. Carlisle poraženě sklonil hlavu.
„I když to nedělám rád, uznávám, že máte pravdu. Pokusíme se promluvit si s nimi, ale budeme připravení bojovat…“
Následující dny se neskutečně vlekly. Všichni se shodli na tom, že boj bude nutný. Seth se k nám – i přes důrazné protesty Rosalie – definitivně přestěhoval, a tak jsem měla aspoň nějakou zábavu. Jasper nás téměř neustále cvičil v boji, vysvětloval chvaty a ukazoval výpady. Lovili jsme i dvakrát denně, ale jenom v okolí domu a vždycky s Alicí nebo Edwardem, kteří nás mohli včas varovat. Všechno probíhalo naoko v klidu, nezúčastněný pozorovatel by nepoznal, že se chystáme bojovat o vlastní život.
Ale ve mně vřela nervozita. Nebylo to jako před bojem s mou rodinou, teď už jsem věděla, do čeho jdu. A měla jsem koho ztratit. Věděla jsem, že pokud by Seth padl, půjdu za ním. A sebou vezmu tolik vlkodlaků, kolik zvládnu. Ale na takové věci jsem se snažila nemyslet. Už jenom vzpomínka na Diegovu smrt ve mně zvedla vlnu zoufalství a strachu.
To horší ale ještě mělo přijít. Přijít v podobě jeho sestry.
Byl večer. Byli jsme v obývacím pokoji, každý se věnoval něčemu svému. Emmett sledoval televizi, Rosalie sedící mu na klíně živě debatovala s Alicí, Edward si četl a Carlisle s Esme se před chvílí ztratili nahoru. Měla to být celkem klidná noc. V tom Edward zavrčel. Alice prudce zvedla hlavu. Rosalie vyskočila na nohy. Jasper se podezíravě podíval směrem do hustého neprostupného lesa
A vtom se ve dveřích objevila dívka. Měla krátké černé vlasy, na první pohled šlo poznat, že je indiánka. Zřejmě jsem nebyla jediná, komu došlo, co to znamená. Rosalie nenávistně zasyčela a Jasper se ve vteřině vymrštil ze židle a stál u ní.
„Uklidněte se,“ promluvila, zřejmě znechucená okolním pachem. „Nepřišla jsem vás pozabíjet, tak pitomá nejsem. Potřebuju si promluvit se svým bratrem.“ Překvapeně jsem zalapala po dechu. Vzpomněla jsem si, kdo to je. Seth se najednou zvedl a v klidu k ní došel.
„Leah, co se děje? Víme, že Sam chce zaútočit, ale co tu děláš ty?“
„Přišla jsem pro tebe. Tahle válka je jenom kvůli tvému nesmyslnému otisku, a pokud se vrátíš domů, Cullenovým se nic nestane.“
„Ale já nechci. Kašlu na Sama, ať si říká, co chce. Můj domov je teď tady, a navíc bez Bree nikam nepůjdu.“
„Takže odteď patříš mezi pijavice? Zradíš svůj klan, svou rodinu?“ Sethovi v očích probleskla bolest. Trpěl, jako kdyby je doopravdy zradil. Trpěl kvůli ní, která si dovolila říkat jeho sestra. Výhružně jsem zavrčela a postavila se mu po boku.
„To je ona? Ta tvoje milovaná pijavice?“ Štěkavě se zasmála.
„Vypadni a nech Setha na pokoji!“ zavrčela jsem.
„Zmlkni, do toho ti nic není!“
Neudržela jsem a skočila po ní. O vlásek uhnula a začala couvat ke dveřím. Spokojeně jsem ji vyprovodila prásknutím dveří. Nemohla mi ale ujít její poslední slova, i když jsem si přála je neslyšet.
„Svou láskou Sethovi jenom ublížíš. Nech ho odejít za jeho pravou rodinou…“
A ve mně začal hlodat červík pochybností. Co když mu opravdu jenom ubližuju?
Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Druhý život Bree Tannerové - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!