Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Druhý život Bree Tannerové - 1. kapitola

07.08.2010 (16:15) • Squirl45 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3076×

„Z krve zvířat?!,“ vyjekla jsem a potom se na mě Jasper s gorilou vrhli a zabránili mi v jakékoliv jiné činnosti.

„Bree, uklidni se. Já vím, že je to šok, ale na zvířecí krvi se dá přežít snadno. Zvykneš si,“ uklidňoval mě Carlisle. „Jak jsem řekl, umožňuje nám to žít kultivovaněji. Můžeme na jednom místě zůstat déle, vytvořit si domov a vztahy.“

Když jsem se pořád neuklidňovala, vrhl Carlisle pohled na Jaspera a mě zalila vlna klidu. Už mi vůbec nezáleželo na tom, že budu nejspíš muset celý zbytek věčnosti přežívat na ubohé náhražce lidské krve.V tomhle rozpoložení bych se přizpůsobila čemukoliv. V tomhle oparu klidu jsme vystoupili z auta a  vyšli směrem k domu. Takže tady asi bydlí. Vstoupili jsme do prostorné haly. Pach upírů se tu mísil s pachem té lidské dívky, a jenom pomyšlení  na její krev ve mně vzbuzovalo žízeň. Všichni se zatím shromáždili kolem mě a utvořili malý kroužek. Že by mě přece jenom chtěli zabít?

„Bree, chtěli bychom se ti s mojí rodinou představit. Nevím, co všechno vám Riley řekl, ale předpokládám, že toho moc nebylo, takže pokud s námi budeš trávit společnou věčnost, musím začít od začátku. Jak už víš, žijeme vzácným způsobem života. Já pracuji jako lékař a všichni ostatní kromě Esme chodí jako naše adoptivní děti do školy. Naučili jsme se dostatečnému sebeovládání, abychom vydrželi mezi lidmi. Abych ti je představil: tohle je moje manželka Esme,“ ukázal na mateřsky vyhlížející upírku, která mi věnovala zářivý úsměv.

„Esme tráví většinu času doma, ale je ovšem skvělá architektka. Navrhuje například i domy, ve kterých žijeme, jako třeba tenhle.“

Rozhlédla jsem se kolem a uznala, že vypadá jako vystřižený z časopisu o moderním bydlení. „S Esme taky budeš trávit nejvíc času, než zdokonalíš svoje sebeovládání a překonáš touhu po krvi.“

Carlisle popošel o kousek dál.

„Tohle je Emmett, na něj si dávej pozor. Je komediant, ale často se stane, že dost přestřelí.“ Emmett se na jako na důkaz komicky zašklebil a mně připomínal malého mladšího brášku, kterého jsem si vždycky strašně přála.

„Tohle je Rosalie.“

Pohlédla jsem na vysokou blondýnu, jejíž dokonalý obličej ale nevyzařoval žádnou emoci.

„Je to Emmettova družka. Našla ho jednou na lovu v lese, zaútočil na něj medvěd.“

Blondýna se konečně nějak projevila, ale moc sympatické to nebylo. V jejím pohledu jsem rozeznala strach o rodinu, kterou bych já mohla ohrozit. A i když se mi to nejspíš jenom zdálo, bylo tam i zrnko žárlivosti. Carlisle tomu nevěnoval pozornost, chtěl pokračovat, ale do řeči mu skočila ta malá střapatá elfka.

„Já jsem Alice. Mám dar vidět budoucnost.“

„A taky je posedlá nákupy,“ zamumlal Emmett a Rosalie se zasmála. Bylo na nich vidět, že jsou naladěni na stejnou vlnu. Alice pokračovala, jako by si toho nevšimla.

„S Jasperem se už nejspíš znáš. Moc se za něj omlouvám, pořád má nějaké zbytečné obavy.“ (Jako by smečka novorozených bylo něco naprosto bezpečného, to určitě).

„Jasper má dar ovládat emoce. Nestvořil ho Carlisle jako většinu ostatních, je daleko starší. Zúčastnil se upířích válek, proto má z nás nejvíc zkušeností s novorozenými.“

Jasper se na mě podíval těma divně zlatýma očima. Byly téměř uhrančivé. Carlisle se zřejmě rozhodl, že už to stačilo a pokračoval.

„Poslední člen rodiny je Edward. Má schopnost číst myšlenky a zároveň je první, koho jsem stvořil. Ta lidská dívka je Isabella. I v lidské podobě má dar. Je to štít, který jí chrání myšlenky a například ani Jane, se kterou jsme se setkali na louce, na ní nemůže použít svou schopnost. Už máme naplánováno datum Belliny přeměny, ale teď se věci dost změnily.“

Neříkal to naštvaně, jako kdybych jim udělala čáru přes rozpočet, ani tónem “nelíbí se mi to, ale jsem s tím smířený“. Říkal to, jako by to byla součást běžného života a vůbec ne nějaká komplikace v podobě novorozené, za kterou máte zodpovědnost a musíte jí zvládnout. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel čtenář myšlenek. Já si zrovna prohlížela zařízení haly a tak jsem si vůbec neuvědomila, že je tu. Edward se nezastavil, když mě uviděl, jenom na mě kývl. Došel ke Carlisleovi a začal s ním mluvit mně nesrozumitelnou řečí. Občas se k nim přidala Alice nebo Jasper, ale bylo zřejmé, že debatě rozumí všichni, protože přikyvovali a Emmett se jednou dokonce zasmál.

Po chvíli brebentění všichni vyšli na chodbu. Jaspera se držel blízko mě, ale Carlisle nepatrně zakýval hlavou a on se, i když nerad, zařadil za Alici. Nebyla jsem tak hloupá na to, abych nepochopila, že Carlisle je vůdce klanu a má největší respekt, ale nikdy bych ho nemohla srovnávat s někým jako je Riley. Ten by cizí upírce život nezachránil, možná by mě sám hodil do ohně. Nevěděla jsem, co si mám o téhle rodině myslet. Jejich vztahy byly založeny na lásce, důvěře a soucitu. Nikdo tady si nehlídal záda, nebál se, že se nedožije dalšího dne. Aniž jsem si uvědomila jak, ocitli jsme se v garáži. Kromě jeepů, kterými jsme přijeli, tu stála další auta známých a drahých značek. Prošli jsme kolem té dlouhé řady, nastoupili zase do jeepů, tentokrát ale v jiné sestavě. Už se asi přesvědčili, že nejsem nebezpečná, a tak se mnou do auta k mé radosti nenastoupil Jasper, ale Esme. K ní se přidali ještě Carlisle a Edward. Zamířili jsme k lesům na opačnou stranu od Forks. Carlisle s Edwardem začali zase mluvit tou neznámou řečí, zastavili a rozjeli se jiným směrem. Chvilku byli potichu.

„Kam jedeme?“ pípla jsem nesměle a zapochybovala, že by mě mohli slyšet.

„Jedeme na lov,“ odpověděl stručně Edward. „Máme ale vymezené loviště a tak tentokrát jedeme lovit poblíž kanadské hranice.“ Druhé auto nás předjelo a za chvíli se nám ztratilo z očí. Carlisle přidal a v tomhle závodním tempu jsme pokračovali zhruba hodinu. Nakonec jsme zastavili na odpočívadle hluboko v lese. Vystoupili jsme a všichni se shromáždili kolem mě.

„Bree, máme tu menší problém. Možná tě napadlo, proč musíme dodržovat loviště, nebo jsi slyšela na louce to vytí, když ti Jasper zakryl oči. Je to absurdní, ale žijeme v sousedství s vlkodlaky.“ Vykulila jsem oči a na tváři jsem měla nechápavý výraz.

„Nejsou jako vlkodlaci z filmů, mění se podle své vlastní volby a rozhodně to nejsou vychrtlá vraždící monstra.“

„Pokud je ovšem nenaštveš,“ utrousil potichu Emmett.

„Nechovají se k nám ale moc přátelsky, jsme jejich přirození nepřátelé a tolerují nás tu jenom kvůli tomu, že jsme vegetariáni. Určitě je bohužel bude zajímat, že má naše rodina nového člena. Nebude to moc příjemné setkání a je možné, že se pak dlouho nedostaneme z domu a to by mohl být problém. Proto ti chceme ukázat, jak lovit zvířata. Bude to velká změna a proto u toho chceme být všichni, abychom zabránili případným problémům.“ Carlisle se na mě podíval chápajícím pohledem. Měl pravdu, bude to změna a já se po pravdě bála. I za těch několik hodin jsem si jich všech začala vážit a nechtěla jsem je v ničem zklamat. Zároveň jsem se nerada vzdávala lidské krve. Carlisle naštěstí začal znova mluvit.

„Zkus se teď trochu soustředit a řekni mi, co cítíš.“ Zkusila jsem to, ale pletly se mi do toho všechny vůně lesa. Bylo jich tam tisíce, ale podařilo se mi rozpoznat pach krve. Nebyl jako lidský, byl poznamenaný všudypřítomným lesem. Bez varování jsem se rozběhla, ale Edward to zřejmě čekal a vystřelil za mnou. Užívala jsem si volnost toho běhu a za pár vteřin jsem uviděla stádo losů. Byli na útěku, ale já je bez problémů dohnala a skočila po nejbližším zvířeti. Před očima se mi vybavil můj poslední lov a zauvažovala jsem, před jak dlouhou dobou to bylo. Myslela jsem na úžasnou chuť krve, na žár v krku a zakousla jsem se zvířeti do krční tepny.

Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Druhý život Bree Tannerové - 1. kapitola: