Edwarda a Bellu čeká loučení.....
01.10.2013 (19:30) • TinkaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1015×
2. kapitola
Bella:
To přece nemůže myslet vážně! On se asi zbláznil! Rozhořčeně jsem namítla:
„To jako myslíš vážně? Mám zapomenout na tebe a na to, jak moc tě miluju? Mám zapomenout na to, že jsme se měli brát a místo tebe si mám vzít někoho jiného? To si opravdu přeješ?“ Teď už se mi z očí opravdu řinuly potoky slz. Edward měl ve tváři jasně vepsaný šok, ale i přesto mě pevně objal a kolébal se se mnou ze strany na stranu. Zabořila jsem mu tvář do ramene a rozvlykala se naplno.
„Belli, promiň mi to. Já jen nedokážu unést pohled na to, jak se trápíš,“ prosil mě Edward. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do tváře. I on měl evidentně co dělat, aby zadržel slzy.
„Co se to tu děje?“ Dovnitř vtrhla moje matka a když viděla naše zmučené tváře, zděsila se. Neměla jsem sílu jí odpovídat, a tak to řekl Edward.
„Dostal jsem povolávací rozkaz,“ hlesl téměř neslyšně. Myslím, že matka čekala všechno možné, jenom ne tohle. Téměř okamžitě se skácela k zemi, kde zůstala nehybně ležet. Omdlela. To už jsem nevydržela a omdlela taky.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Když jsem se probrala, bylo už pozdní odpoledne. Vstala jsem z postele, převlékla se a rozčesala si vlasy. Pak jsem sešla dolů, kde na křesle seděl otec.
„Tati, kde je Edward?“ zeptala jsem se.
„Zlatíčko, byla jsi v bezvědomí dva dny!“ odpověděl. Napřed jsem na něj nechápavě zírala, ale pak mi to došlo.
To ne! Edward je už nejspíš na cestě do války! Táta ke mně přistoupil a konejšivě mě objal.
„Neboj se, zlato, bude v pořádku. Umí se o sebe postarat. Mimochodem, nechal ti tu dopis,“ oznámil mi vážně. Podal mi obálku a zmizel do pracovny. Vzala jsem si obálku a odešla si přečíst dopis do svého pokoje. Cestou jsem míjela zrcadlo a všimla si přívěsku, který se mi houpal na krku.
Bylo to malé srdíčko, které šlo otevřít, takže to byl vlastně medailonek. Uvnitř byla malá fotka Edwarda, který se na mě s láskou usmíval. Otočila jsem řetízek a zezadu bylo vyryto: Miluju tě. Navždy.
Rychle jsem došla do svého pokoje, rozhodnutá, že ten medailonek už nikdy nesundám.
Sedla jsem si na postel a třesoucími se prsty začala otevírat obálku.
Milá Bello,
vážně mě mrzí, že jsem se s Tebou nemohl rozloučit osobně a doufám, že už se cítíš lépe. Doufám, že Ti nevadí, že jsem si vzal jako památku na Tebe jeden z Tvých mnoha šátků. Na oplátku jsem Ti zanechal srdce – své srdce. Opatruj ho.
Chci Ti říct, že jestli se už nevrátím, pokus se na mě zapomenout a buď šťastná. Vím, že budeš naštvaná, ale ty moc dobře víš, že nesnesu, když jsi nešťastná. Budu se snažit, abych se k Tobě mohl vrátit co nejdříve. Miluju Tě.
S láskou,
Tvůj Edward
Dlouho jsem zírala na slova na papíře a nemohla tomu uvěřit. Tohle nebyl dopis plný naděje na shledání. To byl dopis na rozloučenou. To pomyšlení jsem prostě nemohla snést.
Přitiskla jsem si náhrdelník, který mi Edward věnoval, těsně ke svému srdci. Byla jsem ráda, že mi na sebe zanechal aspoň nějakou památku. Sedla jsem si na postel a snad poprvé se modlila, aby se mi Edward zase v pořádku vrítil.
Edward:
Poté, co jsem mojí Belle nechal ten dopis, jsem se šel rozloučit s jejími rodiči, kteří byli pro mě vždy i jako moji vlastní. Sešel jsem dolů po schodech a hned mě objala Bellina matka.
„Dávej na sebe pozor, Edwarde! Vím, jak moc se milujete…“ zamumlala a objala mě pevněji.
„Dám,“ slíbil jsem jí a objetí jí velice rád opětoval. Když už jsem skoro nemohl dýchat, jemně jsem se vymanil z jejího sevření. Přišel ke mně Bellin otec a popadl mě za ruku. Pevně mi ji stiskl, ale za chvíli už to nevydržel a stejně jako Renée mě objal. Trochu mě to zaskočilo, ale objetí jsem mu také opětoval.
„Vrať se nám brzo, synku,“ popřál mi trochu ochraptěle. To, že mě nazval svým synem, mě dost překvapilo, ale byl jsem opravdu rád. Ale potřeboval jsem zajistit ještě jednu věc. Podíval jsem se prudce Charliemu do očí a požádal ho: „Dávejte mi tu na Bellu pozor. Řekl jsem jí, aby žila dál beze mě, ale znáš ji. Prosím. Jinak nemůžu v klidu odejít.“
Charlie se mi dlouho koukal do tváře, jak se v ní snažil vyčíst, jeastli to opravdu myslím vážně. No, myslel jsem. Nakonec přikývl a mně se vážně ulevilo.
„Díky,“ vydechl jsem vroucně.
„Asi už bys měl jít,“ ozvala se po chvíli Renée. Věděl jsem, že mě nevyhazuje – ona by to nedokázala. Jenom chtěla, abych to co nejdřív oznámil svým rodičům. Abych s nimi pobyl co možná nejdéle, dokud nám ještě zbývá nějaký čas.
Rozloučil jsem se tedy a vyšel z domu. Ještě jsem se – možná naposledy – abych se podíval. Možná, že už nikdy Bellu neuvidím. Na jednu stranu mě mrzelo, že jsem tu dobu nemohl strávit s ní, ale na druhou stranu jsem věděl, že takhle by to loučení bylo milionkrát horší. Se srdcem rozlámaným na kousky jsem kráčel vstříc dalšímu těžkému úkolu.
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale začala škola a já už jsem z toho úplně unavená. :)
Dnešní kapitola byla taky krátká, ale od příště už se to pořádně rozjede, slibuju. :)
A jinak, viděla jsem v soutěži o nej povídku nějaký hlas pro tuto povídku za který mimochodem velmi děkuju.
Budu se snažit dopsat co nejdřív jak další kapitolku DS, tak i D4L... Díky moc za komentáře. :)
« Předchozí díl
Autor: TinkaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Druhá světová - 2. kapitola:
Super. Teším sa na ďalšiu kapitolu.
Super. Strašne sa mi to páši a vôbec nevadí, že bola táto kapitola tak krátka. Proste super.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!