Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Drákulova dcera - 3. Kapitola

13.02.2010 (16:15) • AliceHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4696×

3. Kapitola

Otevřely se dveře a v nich stál bůh. Měl bronzové vlasy, jantarové oči a usmál se, takže by roztál i sněhulák.

No tak Bello! Uklidni se! Párkrát jsem se v duchu profackovala.

„Tohle je Lucy Brownová,“ představila mně Bar… ehm Rose.

„Tohle je náš otec Carlisle, matka Esmé. Sestra Alice a její přítel Jasper. Emmetta znáš a tohle je bratr Edward.“ Představila mi celou její rodinu.

„A ty tu bydlíš Lucy?“ zeptala se mě Esmé.

„Ne já se tu o to starám,“ odpověděla jsem.

„Fakt?“ smál se Emmett. „Divím se, že se to tu nerozpadlo.“

„Já se tu snažím udržet pořádek! Nejsem tu proto, abych zpravovala zdi! Nejsem zedník!“ Teda takhle mě naposledy naštval jen Lukas.

„Teď mě omluvte, musím jít něco zařídit.“

„ A co musíš zařídit?“ ptal se přiblbě Emmett.

„ To je tajemství,“ odpověděla jsem.

„Fakt?“

Jak jsem řekla slovo tajemství, Emmett byl ještě víc zvědavej.

„Řekneš mi ho?“ naléhal.

„To by potom už nebylo tajemství,“ odpověděla jsem.

„Emmette přestaň otravovat!“ křikla Rose na něj. „Lucy jaké si máme vzít pokoje?“

„Vezměte si ty v druhém patře. Já mám pokoj v třetím.“

„Jasně,“ řekla Rose.

„Kdybyste se ztratili, tak křičte,“ smála jsem se. Už jsem chtěla odejít, když jsem si vzpomněla.

„A nechoďte do sklepa.“

„Proč?“ zeptal se Emmett.

„Proto,“ odpověděla jsem.

„Proč?“ naléhal dál.

„Dej jí pokoj Emmette!“ zastala se mě Rose.

„Proč?“ nedal se odbít.

„Je to tam nebezpečný,“ řekla jsem a všichni na mě tupě zírali.

„A co tam je?“ ptal se dál.

„To je tajemství," řekla jsem a šla pryč.

Vzala jsem to postraním východem na hradby a chodila, chodila. Nevím, proč chtěl, abych tu strašila, když tu stejně nikdo není.

„Ááááá mámí!!! Tady straší!!!“

„Co je tohle zase za idiota! To neví, že se má v noci spát?“

„Emmette Cullene! Ty idiote! Nech toho!“ řval někdo.

„Rosičko, tak se podívej sama. Tam někdo chodí.“

Sakra to nemůže držet hubu nevychovanec.

„Hele,“ ukazoval.

„To neví, že se nemá ukazovat. Je to neslušný, bych ho po tý hnátě flákla, by koukal, jak by mu sklaplo.“

Z okna vykoukla nějaká blonďatá hlava. Jú Barbie.

„Ahoj,“ zamávala jsem jí.

„Emmette, to je jen Lucy,“ smála se.

„Ona tě vyděsila holka. Tak to je něco,“ smál se Edward.

Emmett zamumlal něco ve stylu, no počkej to ti přijde draho.

Už začalo svítat, tak jsem se vypařila do svého pokoje. Nechtěla bych teď Emmeta potkat. Je jak rozzuřený býk. Vlezla jsem do šatny a všechny moje boty byly rozkousané.

„Kterej debil tohle udělal!!!“ řvala jsem až se základy hradu třásly. Vystřelila jsem z pokoje bleskovou rychlostí a hnala k Emmettovi. Díky bohu, byl sám.

„Nemáš v tomhle tom náhodou prsty?“ div jsem na něj nekřičela, jak jsem byla vytočená.

Moje botičky od Prady byly poslední. Chtěla mi je ukrást taková nafintěná babka, ale byla jsem rychlejší. Dvakrát jsem je měla na sobě a teď tohle.

„Nee,“ vykoktal strachy bez sebe. Ani se mu nedivím, jsem jako mílius, ale když se jedná o moje botičky tak se neznám.

„Ale byla tu taková černá kočka,“ bál se mě to bylo jasné, počkat říkal černá kočka?!

„LUKASI!!!!!!!!!!!!!!“ řvala jsem jak smyslů zbavená. „Ty debile moje boty od Prady. To snad nemyslíš vážně.“

Zrada. Vlastní bratr mi kouše boty! To není fér.

„Kdo je Lukas?“ ptal se Edward, který mě jakž takž stíhal.

„Jeden velmi zlobivej kocourek,“ vrčela jsem a hnala do sklepa. Rozrazila jsem dveře, Lukas si zrovna lehal do rakve. Rukou jsem mu chytla víko, aby se nemohl schovat.

„Co je tohle?“ strčila jsem mu botu pod nos.

„Bota?“

Aha tak chlapeček si bude hrát na blbého.

„To vím taky, že je to bota, ale kdo ji rozkousal!“ však já mu paměť vrátím, za tohle bude pikat. Já mu dám kousat mi boty, tohle si dovolovat nebude.

„To chceš říct, že já jsem ti rozkousal boty? Abys věděla tak já mám na dnešek alibi,“ smál se mi do očí.

„Tak jsem si ty boty nakonec rozkousala sama?!“ začínala jsem hysterčit.

„Třeba jo,“ urazil se a chtěl se zavřít do rakve. Tak tohle ne chlapečku, chytla jsem víko a táhla ho za límec ven.

„Jau ségra! Co blbneš?“

„Já blbnu jo? Nějak debil mi rozkousal boty a Emmet náhodou v hradě viděl černou kočku, tak co mi na to řekneš?!“ ptala jsem se naštvaně. Hysterie díky bohu opadávala.

„A nerozkousal ti je náhodou Emmet Cullenovi. Jsou všeho schopný.“

„Tak to ne,“ ozvala se Rose. „Emmeta do toho netahejte je to sice vůl, ale tohle by neudělal.“

„Emmette ty si debil,“ zaúpěl Edward. Můj křik je všechny přilákal.

A jé, jé. To bude vysvětlování. Pomyslela jsem si.

„Tys mi rozkousal boty,“ píchla jsem ho špičkou boty do hrudi.

„Co? Já?“ cukal se.

„S pravdou ven,“ zavrčela jsem.

„Tak jo. To byla pomsta zato, jak si byla na střeše. Víš, tady mají bydlet upíři a já se bál, jak na nás budou reagovat,“ řekl Emmett.

„Reagovali klidně, než si jí rozkousal boty,“ smál se Lukas. „Na ty je háklivá.“

„Nech toho,“ zavrčela jsem a praštila ho botou po hlavě. On si to nenechal líbit a plácl mě po zadku. Uslyšela jsem tiché zavrčení od Edwarda.

„Tohle už nikdy nedělej!“ dala jsem mu botu ke krku. „Nejsem žádný hej, počkej! Jasný?“

<—AliceHaleCullen–Mishele Volturi—>

Autor: AliceHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Drákulova dcera - 3. Kapitola: