Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Drákulova dcera - 2. Kapitola

30.01.2010 (14:45) • AliceHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3332×

2. Kapitola

„Když ti řeknu, kdy přijedou tak musíš celý týden strašit na hradě,“ smlouval.

„Platí,“ souhlasila jsem předčasně.

„Přijedou zítra,“ smál se.

„Já nebudu strašit, když přijedou zítra!“ Řvala jsem. „To jsi udělal schválně!“

„Co když jo?“ Zeptal se.

„Já tě zabiju,“ zuřila jsem.

„To nejde,“ posmíval se mi.

„Že ne!!!“ zařvala jsem, práskla jsem židlí o zeď a vzala kus ostrého dřeva.

„To bys neudělala,“ smál se.

Šla jsem k němu a tou druhou stranou jsem ho praštila do hlavy.

„Máš pravdu. Neudělala,“ pronesla jsem naoko lhostejně a odešla do svého pokoje.

Najednou se rozlétly dveře a v nich stál Lukas.

Ani nezaklepal nezdvořák s arogantním úsměvem a vešel dovnitř.

„Co chceš?!“vypálila jsem hned na něj.

„Klid ségra jen ti chci vybrat šaty,“ mrknul na mě.

Otočila jsem se k oknu a snažila se ho ignorovat. Chvíli se mi přehraboval ve skříni a pak šel pryč. Otočila jsem se a na posteli ležely bílé svatební šaty. Vzala jsem je a šla k Lukasovi do pokoje.

„Co já s tím?“ Hodila jsem mu šaty na hlavu.

„Já še jdu naklmit a ty tu mezitím budeš stlašit,“ šišlal na mě a štípl mě do tváře.

Nebýt to můj bratr hned by mu jedna přiletěla.

Tati proboha cos to zplodil za debila!!! Zhrozila jsem se v myšlenkách.

„Na tady máš.“ Podal mi šaty, s povzdechem jsem si je vzala a šla se převléknout.

„Taky by ses měla nakrmit,“ začal můj bratr jen, co přišel z lovu.

„Já nemůžu, vždyť víš že…“ Nestačila jsem ani dokončit větu, protože jsem uslyšela na chodbě hluk. Šla jsem se tam podívat a uviděla jsem svalnatého kluka, jak leží pod horou brnění.

Brnění po tatínkovi, které nosil jen ve všední dny a on si na něm klidně leží.

„Co tu děláte?“ Vyjela jsem na něj. „To brnění je po Drákulovi, běda jestli se mu něco stalo!“ Vyhrožovala jsem.

„Mami ona je tu bílá paní a vyhrožuje mi,“ křičel na celý hrad.

„Neřvěte mi tu!!!“ Zavrčela jsem a dupla mu na nohu.

„AAAAAAUUU,“ Zavyl bolestí. „A teď mi šlápla na nohu. MAMÍÍÍÍÍÍÍ!!!“ Řval.

„Neřvi tady si na hradě ne v jeskyni. Co tu řveš?“ Přiběhla jsem Barbie, opravdová od Matela.

„Ona mi šlápla na nohu,“ žaloval a ukazoval na mě.

„On shodil brnění po Drákulovi,“ obviňovala jsem ho. „A co tu děláte?“

„A co vy?“ Zeptala se Barbie.

„Já jsem Lucy Brownová,“ lhala jsem.

„Starám se tu o to,“ usmála jsme se a nasadila výraz já nic já muzikant.

„Vy jste ti co to tu koupily?“ Ptala jsem se zbytečně. Věděla jsem, že to jsou oni, kdo jinej by koupil takovou barabiznu, že? Usmála jsem se.

„Ano jsme,“ začala Barbie. „Já jsem Rosalie Culen,“ představila se. Takže žádná Barbie jaká škoda a já si ji vždycky tajně přála.

„Těší mě, já jsem Lucy Brownová,“ představila jsem se znovu.

„No já uklidím to brnění, co váš přítel shodil,“ povzdechla jsem si.

„On vám pomůže,“ hodila na něj vražedný pohled.

„Ne,“ zařvala jsem. „On ať se od něj drží dál, ještě mi ho pochroumá." Pohladila jsme brnění.

Ty dva se na mě dívaly, jak na blázna. No co to ještě nikdy neviděli „člověka“ co má rád brnění?

„Pojďte, představím vám zbytek rodiny.“ Táhla mě Barbie teda Rose za ruku do hlavní ho sálu.

„Carlisle! Esmé! Edwarde! Jaspere! Alice! Pojďte, jsem, chci vám někoho představit,“ řvala jak na lesy.

Já jim snad zalepím pusy nebo jim do nich něco narvu. Doufám, že takhle nebudou řvát ve dne. Otevřely se dveře a v nich stál…

<—AliceHaleCullen–Mishele Volturi—>