Tak jo, máte tu další dílek, snad se vám bude líbit. Bella si jde vyzvednout fotky a tak trochu se svěří tomu chlápkovi a on jí dá nabídku, jakou a jak se k tomu Bella postaví? Čtěte tento díl a něco se dozvíte :D Hezké počtení. PS:Nějak mi dochází zásoby toho co mám napsané v počítači a do přpisování se mi nechce, navíc se ještě musím aspoň trochu připravit na příjmačky a mám udělat projekt do zeměpisu, takže nevím jak to tu bude dál přibývat.
15.04.2010 (15:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2893×
Po cestě jsem si koupila jablko a 2 rohlíky, protože přece jen jsem zameškala oběd a ten sen byl docela vyčerpávající, jako by se to doopravdy stalo, jako bych po té louce běžela ve skutečnosti.
Když jsem došla do toho krámku tak mě ten milý pán hned zdravil, divím se, že je tu sám že nemá třeba nějakého pomocníka.
„Dobrý den slečno, ty fotky jsou naprosto kouzelné, určitě z nich budete nadšená.“
Hned jsem se na ně musela kouknout a nezbylo mi nic jinačího než souhlasit.
„Máte pravdu, jsou naprosto dokonalé, a dokonce mi to na té fotce i sluší, to se stane málo kdy. Pane, vy jste kouzelník!“
Konečně už jsem na té fotce nevypadala, jak kdybych spadla do mouky, už jsem měla krásnou zdravou barvu.
„Já na té fotce opravdu vypadám jako modelka, vždycky jsem na fotkách vypadala příšerně, ale tohle, to je dokonalé.“
„Och slečno, mě neděkujte, poděkujte tomu, kdo vás vyfotil, ten na tom má největší zásluhu.“
„Fotila mě nějaká paní, bohužel tu už asi nikde nepotkám, což je škoda.“
Potom mě napadlo, že bych mohla svou fotku poslat ještě Jacobovi a možná i Cullenům.
„Směla bych mít ještě jednu prosbičku?“
„Klidně slečno, rád vám vyhovím, pokud to bude v mých silách.“
„Vytiskl by jste mi tu fotku na které jsem já ještě 3 krát? Sice pochybuji, že se mi ta jedna povede doručit, ale můžu to zkusit, protože alespoň něco jim dlužím, nebýt jich tak tu ani nejsem.“
„Ale jistě slečno, těch fotek vám můžu udělat ještě kolik chcete, klidně 20, stačí si jen říct.“
„Ty 3 navíc mi budou stačit, moc děkuji.“
„Ty fotky budou vytisknuté asi za 10 minut, zatím si tu slečno můžete sednout a podívat se do katalogů, kam by jste se tady v Egyptě chtěla ještě podívat.“
„Mockrát vám děkuji, vy jste tady všichni takoví milí, kdyby byli všichni takoví i u nás v Americe tak jsem nemusela utíkat.“
„Slečno, snad mi nechcete říct, že jste utekla z domu!“
„Popravdě já nezamýšlela, že uteču, ale táta se naštval, že pořád sedím doma a jen se užírám smutkem, nekomunikuju, nejím, takže mi dal ultimátum, buď půjdu zase do školy, nebo mě pošle k matce. Mamku mám sice ráda i jejího přítele Phila, ale nechtěla jsem tam. Proto jsem šla do školy a to bylo to, co mě zlomilo, nedošla jsem ani do třídy a přihnala se ke mně spolužačka a ukázala mi že já tam prostě už nemám co dělat a tak jsem napsala otci dopis a odletěla jsem. Ty fotky mám pro mamku, Phila, tátu čtvrtou pošlu své kamarádce z Forks, která se ukázala jako jediná kamarádka jakou jsem kdy měla, pátou pošlu synovi tátova přítele, který se do mě myslím zamiloval ale já jeho city nikdy neopětovala a ani nebudu, proto jsme se moc nepohodli, ale přesto ho jako kamaráda mám pořád ráda a pátou pošlu do Denali, měli by tam bydlet jedni lidi, který znám pouze z vyprávění, ale jsou to přátelé těch kvůli kterým jsem se vlastně zhroutila, když mě opustili bez pořádného rozloučení, ale zároveň to jsou ti díky kterým můžu takhle cestovat, protože když podle toho dopisu má kamarádka kterou jsem považovala za sestru, musela kvůli jejímu bratrovi který si asi 2 dny po mých narozeninách uvědomil že mě nemiluje, odjet pryč tak přemluvila svého otce aby mi převedl pořádnou sumu na účet. No je to moc zamotané a nebudu vás tím zatěžovat, jsou to mé problémy.“
„Jak vás tak poslouchám, asi nejste moc šťastná, i když jste ráda, že jste se sem mohla kouknout, ale máte velikou bolest v srdci, kterou ani splnění největšího snu nemůže přehlušit, ale přes to, že vám někdo strašně moc ublížil ho pořád milujete, že ano?“
„Ano, máte úplnou pravdu, proč vlastně jste se nedal na psychologii? Jde vám to skvěle.“
„Nevím, ale nejste první, kdo mi to říká, asi si vedle štítu napíšu ještě Josephova psychologie.“
„To je dobrý nápad, protože mě jste odhadl přesně, jinak jsem Bella, klidně mi tykejte, když už jsme se do toho hovoru tak zamotali, docela hezky se mi s vámi povídá, tedy pokud vás od něčeho nezdržuji.“
„Ale né Bello, nezdržuješ, já jsem Joseph, taky mi musíš tykat.“
„Tak jo.“
„Nevím co je na tom pravdy, ale říká se, že v pralese žije stará šamanka, která umí člověka zbavit starostí a trápení, nebo mu klidně nějaké přidělat, bohužel k ní nikdo nezná cestu, ale ta by ti určitě byla schopná pomoct, pokud je tedy pravda vše co o ní říkají.“
„Omlouvám se, ale nějak se mi tomu nechce věřit.“
Ale když jsem se nad tím zamyslela tak mi došlo jak je to absurdní, upíři a vlkodlaci existují a jedna stará šamanka co umí kouzlit, by existovat neměla? To opravu nedává smysl. Ach ty mé myšlenkové pochody.
Prosím čtěte perex
Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dračí láska - 5. Díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!