Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 36. díl

30.03.2011 (07:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2530×

U Cullenů jsem si to užila, starali se o mě jako o nějakou princeznu. Bylo mi líto, že už je pak nikdy neuvidím, ale bude to pro nás všechny lepší. I když, oni by nemuseli vědět, že jsem s nimi, jen bych si prostě mohla změnit podobu a chodit s nimi do školy, jenže… by to nebylo úplně asi to pravé. Co kdyby se Edward zamiloval a já ho musela sledovat, jak je s nějakou jinou? To bych asi nedokázala, takže zpátky k mému plánu číslo jedna. Kouknu se do vesmíru a pak zmizím.

Nad tímhle jsem přemýšlela hodně dlouho, stále jsem musela zvažovat pro a proti, Carlisle s Alicí zatím vyřizovali můj let do vesmíru, Esmé si užívala, že se o mě může starat, Emmett, že si ze mě může utahovat, Rosalie, že je rodina zase šťastná a Edward? Tak to sama nevím, co si on myslel, ale já byla ráda, že mu můžu zase být blízko.

A tak dny utíkaly a utíkaly a nic se neměnilo, jen Edwarda už asi přestalo bavit mě přehlížet a sem tam se se mnou začal bavit, dokonce to nekončilo hádkou. My dva bychom, ještě mohli mít šanci, kdybych chtěla, jenže nechci riskovat, že se naštve, když zjistí, že ho tahám za nos, a tak jsem si užívala poslední chvíle s ním.

Jednou jsme tak seděli u piána, Edward právě dohrál moji ukolébavku, ostatní byli na lovu, užívali jsme si ticha a pohody, když jsem svým zlepšeným sluchem uslyšela, jak Edward říká:

„Až zemřeš, půjdu do Volterry a nechám se zabít, lásko moje.“

Doufal, že to neuslyším, protože nevěděl, že mám taky super sluch, ale já ho slyšela moc dobře, a tak jsem se rozhodla, že musím mírně pozměnit plány, ale co, aspoň se bude něco dít.

Ani nevím jak, ale uteklo to velice rychle, když mi Carlisle s Alicí přišli říci, že mám ten vesmír domluvený, a že poletím za dva měsíce. Je až s podivem, jak věda a turismus postoupily za půl století. Začínám trochu závidět Carlisleovi, protože vidět ten vývoj na vlastní oči, je fascinující a on to měl ještě viditelnější. Takový vývoj telefonu, počítačů, internetu, televize, aut, letadel… je toho hodně, co Carlisle mohl vidět.

Užívala jsem si poslední dva měsíce u Cullenů, protože mám v plánu, že poté, co se vrátím z vesmíru, se k nim už nevrátím, ale uteklo to moc rychle, musela jsem podstoupit, alespoň teoretický výcvik do vesmíru, přece jen je to trochu nebezpečné, ale moc se těším.

A tak jsem se rozloučila s Culleny a vydala se na největší cestu svého života. A hlavně nejspíš na nejzajímavější. Samozřejmě můj foťák u toho nesměl chybět.

Řeknu vám, bylo to impozantní. Naložili mě a další lidi do rakety, měli jsme s sebou někoho, kdo o tom aspoň něco ví, a pak jsme vzlétli.

Ten pocit se nedá popsat, pak už jsme byli na oběžné dráze kolem Země. Ocitli jsme se ve stavu beztíže a po chvíli už jsem uviděla vesmírnou stanici, kam jsme mířili, odkud si budeme moci Zemi výborně prohlédnout a navíc se dozvíme i něco víc o vesmíru, na což se opravdu těším.

„Vítejte na vesmírné základně Alfa.“ Přivítali nás, když jsme vystoupili z rakety.

„Doufáme, že si tuhle prohlídku užijete a budete mít na co v dobrém vzpomínat. Prosím pojďte za mnou, vezmu vás do vyhlídkové místnosti.“

Ten mladík, co nás prováděl, nevypadal vůbec špatně, ale dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, už jsem se jen soustředila na ten nádherný výhled. Měli jsme dokonalý výhled, viděli jsme půlku Země ozářenou sluncem a půlku už schovanou ve stínu. Mohli jsme se kouknout na to jak září velká města v Americe, bylo to nádherné, nějak mi docházely superlativy, které bych si k tomu výhledu mohla přirovnat, prostě fascinující. I měsíc, který se ukázal… prostě snad neexistují slova, kterými bych tohle vylíčila. Pak nás vzali do speciální místnosti, ze které se dalo pozorovat i slunce. Ten pohled byl nádherný, cítila jsem jak se to i mému drakovi líbí, takového ohně, takové teplo…

Fotila jsem jak blázen, tohle prostě musím zvěčnit.

Potom nám vykládali fakta o vesmíru, o vesmírných tělesech i o dohadech týkajících se mimozemšťanů.

Lepší výlet jsem nezažila, opravdu to nemělo chybu. Tenhle pocit mě donutil udělat další změnu plánu: vrátím se znova ke Cullenům, abych jim mohla poděkovat ještě jednou a povyprávět jim o tom, pak opravdu zmizím, alespoň doufám, že mi do toho zase něco nevleze.

A tak jsem byla ráda, že když jsme přistáli, tak na mě Emmett s Edwardem čekali.

Když jsme zase dojeli k nim domů, tak všichni chtěli vědět, jaké to bylo, nestíhala jsem ani odpovídat na otázky, ale nakonec jsem to zvládla.

„Mockrát vám děkuji, že jste mi tohle dobrodružství umožnili.“

„To pro nás nic nebylo, Bello, my to pro tebe udělali rádi.“

„I tak vám moc děkuji, ale chci vám ještě říci, že zítra odjíždím, ještě se najde pár míst, kde jsem nebyla…“ řekla jsem. „Například taková Volterra.“ Ale to už jsem si jen pomyslela.

„Už zítra? To je škoda, nechceš to ještě odložit?“

„Promiň Esmé, ale už jsem rozhodnutá. Neboj, zase se budu hlásit telefonem.“

„Ale tentokrát musíš častěji, žádný, že jednou za měsíc, hezky každý týden nám zavoláš, však tě to nezabije.“

„Edwarde…“

„Ne, Bello, žádný Edwarde. Tentokrát s ním souhlasím.“

„No tak dobře, Alice, ale nesouhlasím s tím, do teď vám to nevadilo, nebo jste si nestěžovali, že volám jen jednou do týdne, a najednou…“

„Však už jsi taky stará dáma, tak o tebe máme strach, co kdyby se ti něco stalo?“

„Tak bych vám zavolala, i když by to nebylo v termínu.“

„Tak tomu ani ty sama nevěříš, že bys to udělala.“

„Možná bych vám nezavolala, ale nemysli si, nejsem až zase tak neschopná stařenka, mám Excalibur a další tajemství.“

„No, a jsme u toho, Bello, Excalibur, vždyť si s ním něco uděláš!“

„Edwarde, neštvi mě, nechci odtud odcházet naštvaná.“

„Ale Bello…“

„Ne, prostě odejdu a hotovo!“

„Fajn, ale budeš volat každý týden, bez odmlouvání.“

„A proč bych měla?“

„Protože tě miluju, chápeš to?“

„I teď, když jsem stará babka?“

„Jo, já ti říkal, že tě nikdy nepřestanu milovat, jen ty jsi mi nevěřila.“

„Takže jsi mě opravdu opustil, jen protože jsi chtěl, abych žila normální život?“

„Jo!“

Tak tím mi sebral dech, už jsem jen lapala a přemýšlela nad tím, co mu odpovědět, ale nic mě nenapadalo, a tak jsem to nechala být. Edward vypadal taky překvapený, že nic nenamítám, ale už se nehádal a to bylo dobře.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 36. díl: