Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 26. díl

05.11.2010 (18:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2056×

Alice mi bohužel nic neporadila, protože Bradavice a všichni, co se okolo nich motají, jsou pro ni záhadou a nevidí je, stejně jako vlkodlaky.

Dny utíkaly a já se pomalu připravovala na to, jak budu kluk, přesněji Fred. George asi usoudil, že ještě nějaké dny budou, nebo že by v něčem prohrál, to opravdu nevím. Každopádně ze mě bude brzy Fred.

Najednou tu byl den D a já se přeměnila na Freda a snažila se zapamatovat si, že jsem Fred Weasly a že nejsem holka, abych nemluvila v ženském rodě.

Vydali jsme se ven na pozemky do skleníků, kde jsme měli mít bylinkářství - první, kouzelnicky nenáročný předmět.

Nedělo se tam nic extra zajímavého, jen cosi vykládala o pěstování magických rostlin a o magických škůdcích. Díky tomu proběhla tato hodina celkem v pohodě.

Další hodina už tak nudná být neměla, měli jsme totiž mít věštění budoucnosti, tohle mě přitahovalo už dávno, a tak jsem byla velice zvědavá a ani mi nevadilo, že jsme museli vystoupat tolik schodů.

K mé smůle profesorka nejspíš zapomněla, že má mít s někým hodinu, a tak když do 15 minut nepřišla, se to všechno rozprchlo a já, protože bych netrefila na další hodinu, jsem musela jít s Georgem.

Jenže… na chodbě nás odchytil Filch, ani nevím za co, ale najednou už nás oba držel za uši a táhnul nás někam, kdo ví kam. Až později jsem z jeho mumlání pochopila, že směřujeme za Brumbálem, to bude průser.

Nebylo by to tak hrozné, kdybychom tam byli jen já a George, jenže jsem měla takovou smůlu, že Snape, kterého jsme potkali po cestě, táhl za ucho i pravého Freda.

Chvíli jsme na sebe koukali vyděšeně, ale hned jsme se to všichni snažili zamaskovat údivem a začali hrát složitou a nebezpečnou hru.

„Kdo jsi?“

„Tvůj bratr!“

„A kdo je teda on?“

„Já jsem tvůj bratr, ne on!“

„Jo...?“

A takhle to pokračovalo dál, navzájem jsme na oko zjišťovali, kdo je kdo, až do té doby, než jsme stanuli v ředitelně před Brumbálem.

„Pane řediteli, mám takový dojem, že mi nejspíš někdo ukradl přísady na mnoholičný lektvar a udělal si z nás srandu.“

„Ale profesore Snape, co vy víte, dneska je k dostání všechno možné, chybí vám něco?“

„Ještě jsem to nekontroloval.“

„Tak vidíte. Děkuji vám, Snape a Filchi, ale já  si to teď s klukama vyříkám už sám, vás k tomu nepotřebuji.“

„Jste si tím jistý, pane profesore?“

„Stoprocentně, takže jděte. Myslím, že vy, profesore, máte mít teď hodinu a vy, pane Filchi, jste užitečnější na chodbách.“

Konečně Brumbála poslechli a odešli. Zůstali jsme tam sami.

„Tak, kteří z vás tří jsou Weasleyovi?“ Koukli jsme se na sebe, prozradit, či mlčet? Nakonec jsem to nechala na nich, rozhodla jsem se, že nepromluvím.

„Tak fajn, jak myslíte, všichni chcete mlčet, tak počkáme, pokud vím, tak mnoholičný lektvar má jen omezenou dobu a vy to víte také.“

„Tak to tu ztvrdneme hodně dlouho, protože pokud vím, tak k udržení jiné podoby není potřeba žádná energie, takže nemůže dojít síla, ani vyprchat, což znamená, že tu budeme nejspíš až do smrti,“ prohlásil zachmušile Fred.

„Jo? A co to teda je, když ne mnoholičný lektvar???“

„Tak jo, já se teda prásknu, já nejsem Weasly, vždyť ti dva by zavření někde déle jak hodinu nevydrželi a to jim nemůžu udělat, když oni na mě byli tak hodní a nechali mě půjčit si jejich podobu, abych mohla ukojit svou zvědavost a kouknout se, jak probíhají vaše kouzelné hodiny.“

„Ale Bello!!! Cos to udělala? My bychom to ještě chvíli vydrželi.“

„Přece vás v tom nenechám, je to moje vina. Kvůli mé zvědavosti jsem se ocitla ve světě čar a kouzel, o kterém jsem věděla pouze z vyprávění mé údajně šiblé tetičky Joane a má touha po tom vám kdyžtak pomoci, pokud o to budete stát.“

„Tak dost! O co tady vlastně jde? A ukaž konečně svou vlastní podobu!“

Až jsme leknutím nadskočili všichni tři, Brumbálovi se zjevně nelíbilo, že byl z hovoru vynechán, a tak se připomněl.

„Omlouvám se, že jsem tu tak nějak na černo, ale o Harrym Potterovi jsem se jako obyčejná, teda vlastně tak trochu neobyčejná mudla dozvěděla od mé tety Joane, která je v blázinci za to, že vykládá, že někde v Anglii žije chlapec jménem Harry Potter, který je kouzelníkem a že existuje škola čar a kouzel v Bradavicích. Nikdo jí nevěřil, já taky ne, ale byla jsem malá, když mi vyprávěla Harryho příběhy, které vídávala ve snech, a tak jsem jí pozorně naslouchala, až v posledním roce se toho seběhlo na obyčejného člověka trochu moc a mně došlo, že teta mohla mít pravdu. A tak jsem se to vydala prozkoumat.“

Pak jsem konečně změnila podobu na svoji a pokračovala.

„Jmenuji se Isabella Swanová, ale jsem radši, když mi všichni říkají Bello. Narodila jsem se v Americe. Minulý rok jsem se přestěhovala k tátovi a tam jsem se zamilovala do mého spolužáka, mimochodem upíra, který je až moc podobný, jak jsem se od Hermiony dozvěděla, Cedricovi. Tihle upíři žijí na zvířecí krvi a nejsou to takoví ti upíři, co shoří na slunci. Pouze na něm září a mají mnoho dalších odlišností oproti například Drákulovi. Mým kamarádem byl „vlkodlak“, u vás by se to nazvalo spíš zvěromág, akorát to byl indiánský kmen, ke kterému když se přiblížili upíři, tak se kluci začali měnit na vlky. Pak se stala tak trochu nehoda, o narozeninách jsem se řízla a Edwardův bratr se na mě vrhl, Edward mě pak nejspíš chtěl chránit a tak ode mě utekl se slovy, že mě nemiluje, což, jak mi jeho sestra Alice potvrdila, není pravda.

Zhroutila jsem se z toho, utekla do Afriky, kde mi šamanka dala lektvar, který jsem ale blbě vypila a tak se měním na draka, byla jsem ten drak, kterého si vytáhnul Harry. Pak jsem se setkala ještě se Sfingou, která mi dala další schopnosti jako například změna podoby. No nakonec jsem si vzpomněla, když jsem objevovala krásy Londýna, na tetu Joane a vydala se prozkoumat, jestli přece jen neexistuje nástupiště devět a třičtvrtě a tak jsem tady. Nabídla jsem Harrymu pomoc, protože Voldemort zabije mnoho lidí, na kterých mi za těch několik měsíců, co mi celý ten příběh teta vyprávěla, přirostli k srdci. Jediné, co vám prozradím, že první na řadě bude Cedric, teď už to můžu nechat na vás, z vyprávění vím, že jste velice moudrý, a tak vám bych možná mohla říct i všechno, co vím o vaší budoucnosti a nemuselo by ji to ovlivnit až zase tak moc.“

„Isabello, vychrlila jste to na mě moc rychle, každopádně Fred a George můžou odejít, s tebou si ještě o něčem popovídám. Neboj, nic ti neudělám, ani tě odtud nevyženu, protože, jak jsem pochopil, máš dobré úmysly a jde to z tebe i cítit.“

Když Fred s Georgem odešli, tak mi Brumbál nabídl křeslo, že bude muset chvíli přemýšlet, tak ať tu zatím nevystojím důlek.

„Tak ty říkáš, že ta teta už ví, jak to s námi dopadne?“

„Ano, ale nejsem si úplně jistá, jestli to tak bude úplně přesně, ale zatím všechno naprosto sedělo do posledního puntíku. Chtěla bych vám moc pomoci, protože při boji s Voldemortem zemře mnoho lidí a to já si nepřeji, jenže se zase bojím, že by to všechno mohlo dopadnout jinak, že by to pak nemuselo skončit stejně šťastně jako podle tety Joane. Jak už jsem ale řekla, vy jste moudrý muž, vám bych to mohla říct a vy byste s těmi informacemi naložil podle svého nejlepšího uvážení, než kdybych se vám do toho jen tak pletla a omylem všechno zkazila.“

„Víš, mluvíš moudře, Bello. Nevím, jestli je to opravdu moudré, ale nejspíš tvůj návrh přijmu, mohlo by to pomoci Voldemorta zničit mnohem dříve.“

„Jenže je tu ale. Co když už jsem budoucnost svou přítomností nějak změnila a všechno se odehraje jinak, pak by vám mé kecy byly k ničemu a mohlo by se tím všechno ještě víc pokazit.“

„Můžeme to risknout. Řekni mi, prosím, jak tenhle „příběh“ dopadne.“

A tak jsem mu povykládala všechno, co jsem věděla, o tom, jak zemře Cedric, Sirius, on a věřte, že se mi to neříkalo lehce, prostě jsem mu pověděla úplně všechno, co jsem o jejich životech věděla, a doufala, že to bude alespoň trochu k užitku.

------------------------------

Snad to bude tentokrát už v pořádku.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 26. díl: