Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 24. díl

20.09.2010 (09:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2300×

Omlouvám se, ale díly budou přibývat asi hodně pomalu, učitelé toho po nás chtějí hodně, navíc chodíme s holkama z intru ke koním a vracíme se až večer. Na psaní mi nějak chybí čas a doma to je většinou Eliško, udělej tohle, udělej támhleto, ukliď, zameť... určitě všichni znáte :D a po něčem takovýmhle chybí ta správná nálada na psaní, ale budu se snažit psát, třeba ob týden, aby alespoň malý dílek přibyl, jenže znám se, naslibuji hory doly a pak na to zapomenu, nebo mi do toho něco vleze, takže se na to nespoléhejte :D, budu se snažit. Vaše dablinka.

----------

Byla jsem naprosto uchvácená, takhle jsem si to tedy doopravdy nepředstavovala, že to bude honosné sídlo, to jsem věděla, ale něco takového…, tak to mě ani ve snu nenapadlo.

Procházeli jsme kolem vzduchem plujících duchů, pohybujících se obrazů, které Harryho zdravily, a to pohyblivé schodiště…

Nakonec jsme dorazili k Buclaté dámě, Hermiona jí řekla heslo a my vstoupili do společenské místnosti.

Naštěstí uvnitř nikdo nebyl, a tak mě bez problémů Hermiona propašovala k sobě na pokoj, který byl kupodivu také prázdný, kam všichni zmizeli?

Sundala jsem plášť a sedla jsem si na jednu volnou postel.

„Hádám, Bello, že bys chtěla vidět, jak tady probíhá vyučování.“

„Jak jsi to uhodla?“ zeptala jsem se jí se smíchem.

„No… já nevím, to byl takový tip, já bych taky moc ráda poznala ty tvé upíry.“

„Aha, uhodla jsi to dobře, že bych chtěla vidět vyučování, jenže se mi nechce být skrčená pod pláštěm.“

„Tak to je blbé, pak mě nenapadá nic, co bychom mohli udělat pro to, abys vyučování viděla.“

„Ale mě něco napadlo. Je tu někdo, kdo by se rád ulil z vyučování, není nejchytřejší, aby po mně nikdo nic nechtěl a je věrohodný, aby o mně nikomu neřekl?“

„Moment… tak jo, na tohle sedí jen dvě jména, Fred a George Weasleyovi, proč zrovna někdo takovýhle?“

„Jé, já vám to vlastně neřekla, vy vlastně nevíte, že můžu být doopravdy třeba Voldemort a vydávat se za nějakou Bellu, což ale samozřejmě nejsem, jenom jsem pomohla jedné velice osamělé, staré, hladové a hlavně mocné bytosti, která mi dala další schopnosti. Jednu už jsem měla vrozenou a to jsou štíty, jeden, že na mě neplatí schopnosti, které mají vrozené někteří upíři, jako je například čtení myšlenek a tomu podobné dary, a druhý, že když ho kolem sebe roztáhnu, tak by skrz něj neměl nikdo projít, ale výjimka potvrzuje pravidlo, takže je dost možné, že by se našly výjimky, které by prošly. A od té bytosti jsem získala další dvě schopnosti, jedna je, že můžu komukoliv, klidně i většímu počtu bytostí, zmrazit jakoukoliv končetinu, nemyslím zmrazit, jako opravdu mrazem, ale obrazně tak, že s ní nepohne, ani kdyby sebevíc chtěl, a mou poslední schopností je měnění podoby, můžu změnit podobu prý na kohokoliv, koho jsem viděla, nebo co si dokážu vymyslet, nevím, jak je to se změnou pohlaví, ještě nikdy jsem se nezkoušela přeměnit na nějakého muže, ale snad to půjde. Jen tak jsi si jistá tím, že nechat Freda nebo George bez dozoru, když jsou všichni ve třídách, je ten nejlepší nápad? Bych se bála, že po takovéhle hodině už žádná bradavická kouzelnická škola nebude.“

„Neboj, oni sice vyvádí blbiny, ale školu mají rádi, takže nanejhůř naštvou všechny duchy, přehází obrazy, nebo nějakou jinou klukovinu, možná nám uprostřed jídelny vyčarují sněhuláka, ale budou to jen klukoviny, nic nebezpečného. Jen tak mimochodem, co to bylo za tvora, co ti dal ty schopnosti?“

„Pravá egyptská sfinga Luciella, je opravdu milá, chuděra, neměla to jednoduché a nakonec ji zazdili uvnitř její vlastní podoby.“

„Fíha, ty jsi mluvila se sfingou? Super.“

„Já teď vyzkouším, jestli se mi povede se přeměnit i na nějakého chlapce, abychom Freda a George zbytečně nehledaly.“

Chvíli jsem přemýšlela, čí podobu bych na sebe mohla vzít a nakonec jsem se rozhodla, Edwardovu, toho znám úplně nejlépe, tím pádem to bude vypadat nejvěrohodněji.

Začala jsem se soustředit na jeho podobu a už jsem cítila, jak se začínám měnit, byl to divný pocit, ale nakonec se mi to opravdu povedlo a ze mě byl podle zrcadla, co tam Hermiona měla na stěně, Edward.

„Bello?“

„Ano, jsem to já,“ odpověděla jsem Hermioně, ale Edwardovým hlasem, super, i hlas se mění, tak to je dobře.

„Fíha, působivé, jen by mě zajímalo, proč jsi se rozhodla pro Cedricovu podobu.“

„Cedric? Který Cedric? Jo, ten Cedric, co má letos zemřít?“

„Jo, přesně ten.“

„Jenže já se nemohla přeměnit na Cedrica, když jsem ho ani nezahlédla, takhle vypadal můj Edward.“

„Fíha, takže Cedric má upírského dvojníka, super.“

„Opravdu jsou si ti dva tak podobní?“

„Jako vejce vejci, nerozeznala bych vás od sebe.“

„Koukám, že mám o důvod víc zachránit Cedrica před smrtí, už jen proto, že je Edwardovi tak moc podobný a nejspíš je i nějaký jeho příbuzný.“

Přeměnila jsem se zase do své podoby a dál jsme s Hermionou řešily, že ti dva jsou si tak moc podobní.

Nakonec jsme se rozhodly, že půjdeme spáchat ten náš plán s Fredem a Georgem, a tak jsme se je vydaly najít, což nebylo nic složitého, seděli totiž všichni čtyři i s Harrym a Ronem ve společenské místnosti a snažili se přijít na to, jak otevřít zlaté vejce.

Chtěla jsem si z nich vystřelit, a tak jsem se přeměnila do Hermioniny podoby a dělala přesně ty samé pohyby jako ona, byla docela sranda pozorovat jejich obličeje, když si nás všimli.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 24. díl: