Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 23. díl

01.09.2010 (08:15) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2374×

„Zdravím, draci, ahoj Hagride. Chtěla jsi se mnou mluvit, tak můžeš.“

„Ahoj Harry, Rone a Hermiono, jmenuji se Bella,“ řekla jsem v myšlenkách, ale tak, aby mě slyšeli všichni. „Mám na vás jednu prosbičku, prosím, nikomu neříkejte, co uvidíte a co se dozvíte, nechci aby se o mně vědělo.“

„Neboj, nikdo se od nás nic nedozví,“ řekl Harry za všechny.

„Tak dobře, dávejte pozor, Arikane, jakmile to udělám, tak už neuslyším, když mi budeš něco říkat, takže pokud něco budeš chtít, tak… třeba… no, nevím, jaké znamení by bylo dost výřečné a přitom bezpečné, víš co? Když někomu budeš něco chtít, tak mě drcni čumákem.“

Harry, Ron a Hermiona na mne jen udiveně koukali, Hagrid věděl, co se bude dít a Arikan jen přikývnul, jako že rozumí.

Důležité věci byly vyřízeny, a tak jsem se začala soustředit a za chvíli jsem už zase konečně měla dvě nohy, dvě ruce a hlavně žádná křídla a trny.

Draci vypadali úplně stejně, nevím, nějak jsem si nevšimla, že by se v dračím obličeji někdy zračily nějaké emoce, možná jen vztek, zato Harry a ostatní na mě koukali s otevřenou pusou, ale jen chvíli, pak z Rona vypadlo:

„Ty jsi zvěromág?“

„Ne, Rone, nejsem zvěromág, nejsem vůbec kouzelník, jsem takový trochu netradiční mudla, nemám kouzelnickou hůlku a kouzlem bych neotevřela ani dveře.“

„Jak to, že se tedy můžeš měnit z člověka na zvíře?“

„No, řeknu ti to takhle, je víc způsobů, jak to dokázat, jeden je být zvěromág, druhý je narodit se jako indián nějakému opravdu starému kmeni a aby se v okolí objevili studení, tedy upíři a oni se začnou měnit na své totemové zvíře, můj kamarád se měnil na vlka, ale nebyl to vlkodlak, jak si říkali, protože na ně měsíc nepůsobí a pak je třetí skupina, která je zároveň poslední skupinou o které vím a to jsou ti jako jsem já, měli nějaký problém a někdo jim chtěl pomoci, a tak je zavedl za mocnou šamankou, která jim dala lektvar, který měli vypít určitý den, vím o dvou lidech, kteří od ní dostali lektvar a nevypili ho ve správný čas a stali se z nich tvorové, kteří je fascinovali ze všech nejvíce, kamarád se mění na tygra, protože je vždycky miloval a já jsem drak.“

„Fíha o tom já jsem neměla nejmenší ponětí, jak jsi na to vlastně přišla? Že ten tvůj kamarád je ten jako vlkodlak?“

„Jé, Hermiona něco neví, tak to už je co říct,“ musel si rýpnout Ron a taky si za to vysloužil Hermionin naštvaný pohled.

„No, popravdě jsem na to přišla celkem jednoduše, když jsem se přestěhovala k otci, Jacob byl už tehdy mým kamarádem, ve škole jsem se zamilovala do spolužáka, ale Jacob a další z rezervace mě varovali, že Cullenovi nejsou normální, a tak jsem pátrala a zjistila jsem, že jsou upíři.“

„Co? Upíři ve škole? A ve dne? Co to je za blbost? Upíři by se ve škole na každého vrhli a navíc, vždyť mají v noci spát a ve dne shořet,“ poznamenal trošinku vyděšeně Ron.

„No, asi je víc druhů upírů, ti mí upíři nespí vůbec, protože nemůžou a ve škole se na nikoho nevrhnou, protože nechtějí, živí se totiž pouze zvířecí krví a co se týče slunce, tak na slunci září, jsou jako diamant. Ale to jsem odbočila od toho, jak jsem se dozvěděla o tom, co je Jacob zač, dozvěděla jsem se o tom až těsně poté, co mě Edward opustil, v lese mi řekl, že mě nemiluje, nikdy nemiloval a jen tak odešel, já se z toho zhroutila, utekla do lesa a ztratila jsem se, no a našli mě vlastně ti vlci, pak mi o tom řekli. Díky tomu to vím.“

„Fíha, to je mi tě líto, upír jeden hnusáckej!“ rozčílila se Hermiona.

„Ne, nenadávej mu, on byl vždycky moc ochranářský a už jsem kvůli němu málem dvakrát přišla o život, mám takové tušení, že mě opustil jen proto, abych mohla žít jako člověk a hlavně bez ohrožení, to se mu ale moc nepovedlo, stalo se ze mě tohle a teď jsem téměř nezničitelná.“

„Ty ho pořád miluješ, že?“

„Jo, miluji ho, Hermiono, to nic a nikdo nezmění.“

„Máš celkem smutný příběh, teď by mě ale zajímalo, jak o nás víš, když jsi z obyčejného mudlovského světa a jsi vlastně takový neobyčejný mudla?“

„No, Harry, na tohle je opravdu jednoduchá odpověď, mám tetu, jmenuje se Joane, chuděra je kvůli vám v blázinci, mívá něco jako vidění a v něm jste vy a v těch vizích teta už viděla i to, jak celý váš příběh dopadne, vím, kdo si koho vezme, kolik budete mít dětí a jak se budou jmenovat, ale taky vím, koho všeho Voldemort ještě zabije a ty postavy mi nejsou vůbec lhostejné a tak bych ti Harry klidně byla ku pomoci, kdybys chtěl, protože ty osoby mi při tetině vyprávění přirostly k srdci, ale je to jen na tobě, bude to ještě hodně práce, zabít toho šmejda.“

„Fíha, ty víš koho, si vezmu?“

„Ano, Rone, vím, ale nepovím, jen se bojím, že pokud bych pomohla Harrymu zabít Voldemorta, tak by to všechno mohlo dopadnout jinak, ale zase je fakt, že ti lidi, kteří byli zabiti za to stojí, vy už si pak cestu ke štěstí nějak najdete.“

„Proč mi to nechceš říct?“

„Protože vím, jaké to je, když ti někdo řekne budoucnost, ty se cítíš, jako že se to musí stát, i když bys chtěl třeba něco jiného, Alice - skoro sestra Edwarda, viděla budoucnost, vím, o čem mluvím, láká to vědět jak to všechno dopadne, ale není úplně o co stát.“

„Ach jo.“

„Bello, jsi si jistá tím, že by to nezměnilo tu budoucnost opravdu hodně?“

„Nevím, říká ti něco jméno Lenka Láskorádová? Nebo Cho Changová?“

„Ne, měly by?“

„No v příštím roce bys s Cho chodil a Lenka by vám pomáhala získat tvou věštbu a bojovat za řád, navíc by jsi asi neviděl ty potvory, které tahají kočáry, co vás vozí od vlaku.“

„Cože, vždyť Cho chodí s Cedricem!“

„Správně, Hermiono, ale může člověk chodit s někým, kdo je mrtvý? Koho zabil Voldemort? Myslím, že ne.“

„Cože? Cedric je další na řadě?“

„Jen podle toho, jak se to vyvine, taky to tak dopadnout nemusí, ale už jsem vám z budoucnosti prozradila moc, teď, mohla bych se vkrást nějak k vám na kolej? Zaprvé jsem už hodně dlouho nic nejedla, protože mršiny mě nelákají a spaní na zemi, i když v dračí podobě taky není nic moc.“

„Jasně, tady máš plášť, nosím ho poslední dobou pořád u sebe, půjdeš za námi, my se ještě schovávat nemusíme.“

„Tak dobře, můžeme jít, sbohem, Arikane, tedy pokud mi ještě něco nechceš." Arikan zavrtěl hlavou, a tak jsem jim zamávala a oni odlétli. Pak už jsme se vydali do hradu, to jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat a hlavně jak to dopadne, jestli Harry bude chtít pomoct, nebo ne.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 23. díl: