Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 21. díl

08.08.2010 (20:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2486×

Létali jsme nad zapovězeným lesem už asi hodinu, když v tom jsme je uviděli, přesně tři draci, jako kdyby tu na nás byli přichystáni.

Chvíli jsme si je prohlíželi, vypadali úplně jinak než já, jeden byl červeno oranžový jako rozžhavené železo, byl tlustší, než jsem já a z huby mu vyčuhovaly pořádné tesáky, vypadaly docela jedovatě. Druhý byl zelený jako čerstvá tráva, byl strašně dlouhý a celý hřbet měl posázen velikými trny, ten by nikoho vozit nemohl, i když možná by to šlo, ale muselo by se nad tím moc dumat. A ten třetí byl bílý jak čerstvě napadený sníh, vypadal nejstarší a hlavně nejzkušenější, ani nevím proč mě to tak napadlo, ale prostě mi to tak přišlo, tenhle drak, i když měl jen dva rohy na hlavě, vypadal nejnebezpečněji, i když možná je to jen klam, já taky prý vypadám docela nebezpečně se svou safírově až nočně modrou kůží, ostnama na koncích křídel a trnovou korunkou na hlavě, která se protáhla až na krk a Hagrid se jich tak mohl dobře držet.

Už jsme viděli dost, a tak jsem se dala na klesání.

Když jsme se k nim přiblížili víc, tak jsem uslyšela v hlavě hlas toho bílého draka.

„Zdravím tě, dračice, co tě k nám přináší a proč neseš na zádech toho poloobra?“

„Zdravím vás draci, jmenuji se Bella a tady Hagrid má za úkol sehnat čtyři draky na turnaj kouzelnických škol, souhlasila jsem s tím, že mu pomůžu s hledáním, pomůžete nám? Jediný co budete mít za úkol je snažit se ochránit zlaté vejce a vybraní žáci se vám je budou pokoušet sebrat, v pravidlech přesně je, že žák drakovi ublížit nesmí, takže budete v bezpečí, vy samozřejmě útočit na žáky můžete, ale bylo by dobré, kdyby jste žádného nezabili, protože pak by se jejich spolužáci nebo učitelé mohli naštvat a nemuselo by to ani pro jednoho z nás skončit dobře. Jdete do toho teda? Prosím!“

„Zajímavé, já jsem Arikan a mí společníci Erlí a Kora.“ Ukázal první na rudého a potom na zeleného draka.

„Ale co my z toho budeme mít, když by jsme se vám rozhodli pomoci?“ Dodal po chvíli.

„No já to podnikám proto, že se chci seznámit se slavným Harrym Potterem a protože se nudím, ale pokud něco za tuhle službu vyžadujete, tak bych to možná mohla zkusit domluvit, nic neslibuji, ale můžu se pokusit, stačí říct, co by jste si přáli.“

„To je docela dobrý důvod, kvůli tomu abychom se nenudili a navíc myslím, že nám dají určitě najíst, což zní taky lákavě, takže já to beru, co vy?“

Ti zbývající draci po chvíli taky souhlasili, a tak jsem Hagridovi v myšlenkách poslala, na čem jsme se dohodli, a když s tím souhlasil, tak jsme mohli vyrazit, Hagrid nás naváděl, takže jsme během chvíle přistávali na nějaké docela veliké mýtině, na které se to bude nejspíš odehrávat.

„Bello, mockrát ti děkuji, udělejte si zde pohodlí, co vám mám donést k jídlu?“

„Bello, řekni mu, že nějaké zvíře by bodlo.“

„Ten co se mnou mluví a nejspíš je hlavní z těch třech ti vzkazuje, že by si dali nějaké zvíře, řekla bych, že několik ovcí, nebo něčeho takového by jim mohlo stačit a já jenom vodu, jsem jinačí typ draka, já čerpám energii z měsíčního svitu a navíc, jsem člověk, takže jíst ovce mě neláká.“

„Tak dobře, turnaj bude za čtyři dny, v sobotu, já se ještě stavím s tím občerstvením a kdyžtak vám dělat společnost, jste inteligentnější než si kdo kdy myslel a mě to velice fascinuje, však asi, Bello, víš, že jsem vždycky chtěl draka.“

„Jo to vím, Norbert, pak jsi ho musel dát pryč a dlouho jsi z toho byl nešťastný, já tu s tebou zůstanu, alespoň nějaký čas a možná se tu ještě někdy objevím.“

„Jo Norbert, no já už musím jít, zatím ahoj.“

„Ahoj, Hagride, a prosím tě, ukaž Harrymu o tom, co je za první úkol, ti z cizích škol se to taky určitě dozví od svých učitelů, poraď mu, ať si vezme plášť, protože náhoda je blbec.“

„Vyřídím, Bello, zatím čau.“

A odešel.

„Bello,“ ozvalo se za mnou nesměle, „jak to, že tě Hagrid slyší? Já ať se snažím, jak chci, tak se mi to nedaří.“ Ozval se za mnou Arikan.

„No možná to je tím, že jsem jiný druh draka, vy žijete z pevné stravy, jako jsou například ovce a mě stačí k nabrání energie pouze svit měsíce, ale jídlo můžu taky. A navíc nejsem úplně drak, jsem drak, protože jsem blbě vypila jeden lektvar, bývala jsem jenom člověk, teď jsem obojí a nemůžu si stěžovat, jsem šťastná, prý někde existují draci jako jsem já, tedy né že by byli napůl lidé, ale také žijí ze světla měsíce a můžou mluvit k lidem, ale ještě jsem nikoho takového nepotkala, vlastně jste první draci, které jsem za svůj život potkala.“

„Tak to jo, teď už chápu a možná že konečně začínám chápat, proč chceš vidět toho kluka, lidi tě prostě zajímají, že?“

„Asi tak nějak, ale drakem jsem strašně ráda, a tak jsem Hagridovi nabídla, že i když jsem drak jen poloviční, tak že se té soutěže zúčastním.“

„Teď už to konečně chápu, děkuji za odpověď a hlavně za upřímnost, někdy bych chtěl vidět, jak se měníš, ale chápu že teď asi není ta nejlepší chvíle.“

„No to asi ne, nemusí to o mně vědět všichni, že jeden drak není tak úplně drak, ale jednou ti to snad ukáži.“

„Mockrát ti děkuji.“

Tím náš rozhovor skončil, stejně už jsem viděla, jak k nám jde Hagrid s nějakou velice velikou ženskou, to musí být ta obryně, která vede tu dívčí školu, jak že se vlastně jmenuje? Krásnohůlky? Jo, myslím, že jo.

Hagrid jí nejspíš ukazuje, co bude za první úkol, tak to tu podle tetičky někde musí být schovaný Harry, jenže ho nejspíš neobjevím, neviditelný plášť je neviditelný plášť.

„Ahojky, Bello, donesl jsem to jídlo a tobě tu vodu,“ pozdravil mě Hagrid a hodil do ohrady několik mrtvých ovcí, draci se na ně vrhli, já zatím začala chlemtat vodu a Hagrid se dal do představování: „Tak tahle modrá je Bella, je to můj oblíbenec, je docela mírná, ale nechtějte vidět, když se naštve.“

Poslala jsem Hagridovi jména i těch zbylých tří, aby nemusel vysvětlovat jak to, že mé jméno zná a jejich ne a Hagrid začal pokračovat v představování. Byla to docela nuda.

Chvíli jsem ještě pátrala po tom, jestli tu je Harry, ale ten plášť je dokonalý, protože nebyl ani cítit, a tak jsem to nakonec vzdala, stočila jsem se na zemi do klubíčka a po chvíli jsem usnula.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 21. díl: