Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 20. díl

06.08.2010 (14:15) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2862×

Filipe, ještě jednou dík žes mi to dovolil to takhle napsat, fakt jsem to neměla ani v nejmenším v úmyslu a vyvrbilo se to tak nějak samo ach ten můj bláznivý mozek.
Snad se vám bude díl líbit a zanecháte nějaký ten komentář.

_______________________________________________________________

Ráno jsem se šla znova kouknout na Towerský most a pak na křižník Belfast, který byl zakotvený hned vedle, naproti Londýnskému Toweru, bylo to celkem zajímavé, ale nepřála bych tam chodit někomu vyššímu, než jsem já, i já jsem se občas praštila do hlavy.

Poté jsem se vydala do muzea voskových figurín, kde jsem strávila celkem hodně času, je to opravdu veliké. Na konci je obchůdek se suvenýry a s občerstvením, koupila jsem tam malé magnetky pro všechny známé.

Potom jsem se vydala k nultému, Greenwichskému, poledníku, vyfotila jsem si dvacetičtyř hodinové ručičkové hodiny, nechala se vyfotit na nultém poledníku a pokračovala jsem na poslední místo, které jsem si vytyčila, že se tam chci podívat a to na nádraží, kde je podle mé tetičky Joane Rowlingové, kterou všichni považují za blázna, je mezi nástupištěm 9 a 10 nástupiště 9 a 3/4 a já už jí začínám pomalu věřit, přece jen když můžou existovat upíři, draci, sfingy a kdo ví co dalšího, tak proč by nemohly existovat Bradavice a tím pádem i nástupiště 9 a ¾ a tak jsem šla po nástupišti a hledala 9 a 10 a napadlo mě, že bych mohla tetičce Joane říct ať to napíše a vydá, třeba to bude mít úspěch.

Když jsem ty nástupiště našla, tak jsem se rozběhla proti sloupu, na kterém ty čísla byly a byla jsem zvědavá, co se stane, jestli si nabiju hubu, nebo jestli projdu, i když, když nad tím tak přemýšlím, tak i kdyby Bradavice existovaly, tak se mi přepážka otevřít nemusí, protože vlastně není 31. srpna.

Tohle všechno mi proběhlo hlavou za tu chvíli, co jsem běžela proti sloupu, v další chvíli už jsem byla na druhé straně, opravdu bradavice existují, zůstala jsem chvíli udiveně koukat, ale pak jsem se s tím srovnala, že asi hodně příběhů je založených na skutečnosti.

Teď jde jen o to, jestli je tetička Joane Rowlingová jako Alice, že by viděla budoucnost a já se ocitnu třeba hned v prvním Harryho roku na Bradavické škole, nebo jestli už je Voldemort a já tu potkám leda Harryho děti.

Vlak tu nebyl, co by tu taky dělal, když jsou všichni ve škole a tak jsem se proměnila ve draka a letěla podél kolejí směrem k bradavicím, byla jsem strašně zvědavá, jak to tam doopravdy vypadá.

Už jsem z dálky viděla nějaký hrad, nejspíše Bradavice, když v tom jsem ucítila, jak mě něco táhne k zemi, s takovouhle sílou jsem si nedokázala poradit, a tak jsem přistála, najednou jsem cítila, jako kdybych byla svázána, ale neviděla jsem kolem sebe žádné provazy, co se to tu děje?

Najednou jsem před sebou viděla nějakého fousatého hromotluka, nejspíš Hagrid, a slyšela jsem, jak si pod vousy mrmlá:

„Tak jednoho draka na turnaj bych měl, teď ještě zbývá sehnat někde další tři.“

Tak už vím, ve kterém ročníku Harry teď je, protože já jediná vlastně tetičku Joane poslouchala a tak vím, že Harry je právě ve čtvrtém ročníku a já právě byla chycena na kouzelnický turnaj tří škol. To bude ještě docela zajímavé, doufám, že si mě vylosuje Harry, zajímalo by mě, jak vypadá a jestli použije stejnou taktiku, kterou mi tetička vyprávěla, že použil v jejich snech.

Pak jsem zase uslyšela jak si Hagrid něco pro sebe mumlá a tak jsem se zaměřila na to, abych ho slyšela:

„Tak a co teď? Sice jsem silný, ale takového obrovského draka neutáhnu a zlomenou hůlkou tu dračici neovládnu, proč já odmítnul tu pomoc od Pošuka?“

Teď jsem přemýšlela, jestli mám Hagridovi prozradit že nejsem úplně drak, co kdyby mě pak už nechtěl? Ale nakonec jsem to riskla.

„Hagride, nedělej si starosti, já půjdu sama od sebe a ráda ti s turnajem pomůžu, ráda bych poznala Harryho Pottera.“

„Co, co to? Kdo to mluví?“

„Já, ta dračice, jmenuji se Bella a nejsem tak úplně drak.“

„A co jsi teda, když nejsi tak úplně drak?“

„Člověk.“

„To ti tak budu věřit, dračice proradná.“

„Tak sleduj Hagride, já jsem opravdu člověk, jen jsem blbě vypila jeden lektvar a kdykoliv chci, tak se můžu změnit na draka a zpět na člověka.“

„Dokaž to!“

„Jak si přeješ.“

A začala jsem se měnit zpět do mé lidské podoby, sice mě napadlo, že bych mohla použít nějakou jinou podobu né jen svou, ale nakonec jsem zvolila pravdu.

„Fíha, ty jsi opravdu nelhala, ne nelhala jsem, k čemu by mi to bylo? Já chci vidět Harryho, takže nemám nejmenší důvod proč utíkat, ale byla bych ráda, kdybys mě rozvázal, je to docela nepohodlné, stát tu takhle svázaná.“

„Opravdu chceš být na tom turnaji? Nemám radši najít nějakého dalšího draka?“

„Chci být na turnaji, nejlépe kdyby si mě vybral Harry, ale to já bohužel nedokážu ovlivnit, jen budu doufat, že to vyjde a teď už mě prosím pusť, opravdu je to velice nepříjemné a já tě klidně pak odnesu ke tvému baráčku, aby ses nemusel táhnout takovou dálku, jen s drakar ti asi moc pomoct nedokážu, i když Carlisle říkal že by se mezi sebou měli dokázat nějak domlouvat, ale já jsem drak teprve pár týdnů a tak jsem žádného zatím neviděla, ale pokusím se pomoci co nejvíc to půjde.“

„Byl bych ti moc vděčný, Bello, v tomhle lese by nějací draci být měli, takže když by si se přeměnila na draka, vzala mě na záda, tak, aby jsme je z výšky mohli najít.“

„Jsem ti plně k službám, budu chtít jedinou protislužbu, seznámíš mě s Harrym, Ronem a Hermionou a pak teda ještě i se zbytkem Weasleyových, ale o to pak budu kdyžtak moci poprosit Rona.“

„Jen ještě jedna otázka, teda prozatím, pak si možná vzpomenu na další,“ řekl se smíchem, „jak vlastně o nás víš? I když jsi drak, tak jsi nedávno byla člověk a lidé by o Bradavicích a už vůbec né o tom kdo se tu učí, neměli vůbec nic vědět.“

„Víš, mám tetičku, jmenuje se Joane Rowlingová kterou všichni považují za blázna, protože pořád hlásá, že existují čarodějové, že existují draci, jen já jediná jsem jí naslouchala, moc mě to zajímalo a navíc jsem jí věřila, protože v té době kdy se jí tohle stalo, tak už jsem chodila s upírem a ona mi vyprávěla o celé této škole, takže vím jak se sem Harry dostal, proč má na čele tu jizvu i koho si za několik let vezme, s jakou dívkou se ožení a kolik spolu budou mít dětí, ale to ti tu nebudu vyprávět, protože se to třeba změní, přemýšlím totiž že bych do toho trochu zasáhla a Harrymu mírně pomohla, umřelo totiž celkem hodně lidí, který jsem si za celou tu dobu co mi to tetička vyprávěla, docela oblíbila, ještě uvidím, jak se to vyvine. Nechám to osudu.“

„Teda Bello, upíři taky existují? To mě nikdy nenapadlo.“

„Jo existují, dva druhy, jedni co pijí krev lidem, těch je víc, tedy spíš jsou takoví skoro všichni a pak je pár upírů, kteří ctí lidský život a krmí se na zvířatech, s jedním takovýmhle upírem jsem chodila a jeho otec je dokonce doktor.“

„Budu mít další otázky, honí se mi v hlavě jak divocí psi, ale teď musíme sehnat ty zbývající draky, pomůžeš mi tedy?“

„Už jsem řekla, že jo, takže jdeme, na to.“

Přeměnila jsem se do své dračí podoby, ještě jsem varovala Hagrida, že jsem s nikým ještě nikdy neletěla a vydali jsme se hledat zbývající tři draky.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 20. díl: