Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 18. díl

18.07.2010 (11:45) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2529×

Přemýšlela jsem, kam bych se chtěla podívat prvně, a napadlo mě, že bych mohla začít Anglií, podle všech fotek, knížek a televizních pořadů to musí být nádherná země plná legend, staré magie a kdo ví jakých magických tvorů, protože když může existovat sfinga a draci, tak proč by nemohli existovat i další tvorové?

A tak jsem zamířila směr Anglie.

Užívala jsem si let, a tak jsem letěla docela pomalu, proto jsem to do svítání k Britským ostrovům nestihla, a tak jsem se ponořila do vody a dál jsem plavala.

Pod vodou byl takový nádherný klid, veškeré negativní myšlenky odpluly někam do pozadí a už se neukazovaly, jenže pak už jsem pod vodou zahlédla, že se blížím ke křídovým útesům, byla to zajímavá podívaná, na chvíli jsem vystrčila hlavu z vody, abych se koukla, jak vypadají nad vodou, a zůstala jsem koukat s otevřenou pusou, právě za nimi zapadalo slunce, naprosto dokonalé. Řekla jsem si oblečení, neoblečení tohle musím vyfotit a tak jsem se ve vodě přeměnila na svou pravou podobu a opatrně, aby mi do něj nenatekla voda, jsem otevřela batoh a vytáhla foťák a začala fotit jak zběsilá.

Ty fotky byly nádherné, ale skutečnost byla ještě hezčí, něco tak krásného jsem snad ani neviděla.

Pak už se začalo stmívat, a tak jsem se přeměnila zase na draka a vylétla z vody nahoru na útesy. Chvíli jsem ještě pozorovala, jak se o ně rozráží voda, ale pak jsem se už vznesla a letěla jsem směrem, kterým jsem tušila Londýn.

Když jsem přilétla nad Londýn, tak jsem si našla místo kde nebyli žádní lidé, kde jsem měla jistotu, že mě nikdo neuvidí a přeměnila jsem se zase do lidské podoby, ale rozhodla jsem se, že i když jsem plnoletá, tak by s tím mohly být trochu problémy, že se tu pohybuji sama, a tak jsem na sebe vzala podobu naší třídní učitelky, kterou jsem měla na základce a kterou jsem měla moc ráda, protože na nás byla moc hodná.

Teď ze mě tedy byla třicetiletá žena, která přijela prozkoumat krásy tohoto zajímavého, velmi deštivého a pověstmi opředeného ostrova. Jméno jsem si nechala svoje.

Stále byla ještě tma, ale už se začínalo rozednívat, a tak jsem se vydala poznávat krásy Londýna.

Zjistila jsem, že jsem přistála v nějakém parku svatého Jamese, tahle skutečnost mě docela dostala, ale dál jsem nad tím nedumala, protože až ke mně doskákala malá roztomilá veverka, asi doufala, že jí třeba něco dám, ale já u sebe nic neměla, protože už nepotřebuji tak moc jíst, a tak jsem si s sebou nic nevzala.

Vyšla jsem z parku, ale až po té, co jsem si tu veverku a i ty labutě, které se mě taky vůbec nebály, vyfotila. Jenže když jsem tak fotila, tak jsem zjistila, že už mi dochází ve foťáku baterky, a že náhradní už nemám a tak jsem našla nějaký obchůdek, ve kterém jsem si baterie koupila. Nemělo cenu kupovat nabíjecí, když se k elektrice moc často nedostanu, a tak jsem si radši koupila víc obyčejných, abych měla pro jistotu i do zásoby.

Pak už jsem se konečně mohla vydat pořádně fotit, a nic mě neomezovalo, paměť mám ve foťáku velikou, takže se mi tam fotek vejde opravdu hodně.

První jsem zašla k Buckinghamskému paláci, samozřejmě jsem tam musela všechno vyfotit a ejhle najednou bylo 11 hodin, to focení mě nějak moc vzalo.

Pak jsem uviděla, jak se tu shromaždují lidé, a tak jsem se přidala, kdo ví, co se bude dít, velice nenápadně jsem se prodrala dopředu, abych lépe viděla a v zápětí jsem opravdu měla na co koukat, zrovna probíhalo střídání stráží, znova jsem fotila jak zběsilá, budu mít zajímavé vzpomínky, málem nic jsem neviděla na vlastní oči, jen přes hledáček fotoaparátu, ale aspoň se díky tomu můžu podělit, někdy z toho možná udělám knihu, ne nadarmo jsem si koupila když jsem se rozhodla odjet do Afriky, flash disk s tou největší kapacitou která se mi povedlo sehnat a to přes 200 GB na kterou jsem vždycky dala Josephovi, nebo tomu, co mi ty fotografie tisknul s žádostí, aby mi je na ni stáhl, protože papír se může ztratit, roztrhnout, polít, ušpinit… takhle tu flešku mám na řetízku přidělanou kolem krku, danou ve speciálním pouzdře aby se mi do ní při tom mém plavání nedostala voda.

Jednou, až mě i bytí s draky přestane bavit, nebo pokud je vůbec nenajdu, tak se někde usadím, stáhnu všechny fotky do počítače, pořídím si pořádnou tiskárnu a budu si hrát tak dlouho, dokud z toho neudělám svou fotoknihu a že to bude pořádná bichle, tím jsem si jistá, ale budu mít všechny vzpomínky hezky v jednom a budu šťastná.

Ach jo, nějak moc jsem se zamyslela a můj mozek už zase zaplavují blbosti, proč nad tím přemýšlím zrovna teď?

A tak jsem dumala nad nesmrtelností chrousta a nevšimla jsem si, že střídání stráží už dávno skončilo.

Když jsem se po hodně dlouhé době z toho nesmyslného zamyšlení probrala, tak jsem zjistila, že stojím na ulici a nepřítomně koukám na palác.

Přemýšlela jsem, že bych se propleskla, abych se doopravdy probrala, ale nakonec jsem si to rozmyslela, už takhle jsem musela vypadat jako pořádný blbec, a tak trochu blázen a kdybych se ještě propleskala, tak by mi už rovnou dali kazajku a odvezli mě do cvokárny.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 18. díl: