Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 17. díl

11.07.2010 (21:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2436×

Když se Joseph vrátil, tak měl oči navrch hlavy a málem údivem koktal.

„Kde jsi prosím tebe narazila na sfingu a draka? Já myslel, že tihle tvorové ani nikdy neexistovali.“

„Jak vidíš tak existují, ale už se na nic nevyptávej, já se teď vrátím k té prosbě, budeš se starat o sfingu? Několik tisíciletí byla o hladu a já jí teď vyrobila takový gril, na kterým si může opéct ty krysy, které tam má přemnožené, ale asi jí bude docházet dřevo, po tobě chci abys jí občas donesl, slanou vodu a dřevo, protože já budu cestovat, přijímáš tuhle práci?“

„Jasně, Bello, že se vůbec ptáš? Řekni člověka který je sám mytický tvor, kterého by nezajímali jiní tvorové?“

„No tak nikoho takového neznám, to máš pravdu,“ řekla jsem se smíchem.

„Tak kdy za ní půjdeme?“

„Jo, ještě jedna věc, jmenuje se Luciella, ale já jí říkám Luci a jít za ní můžeme klidně hned, pokud nás teda dokážeš nějak dopravit ke sfinze hlídající pyramidy.“

„Tak to by nemusel být problém, i když asi až zítra.“

„Jo ještě jedna věc chci to tam Luci trochu oživit, tak jestli bys některý fotky, který jsou opravdu dobrý, nevytiskl ještě jednou a v trochu větším formátu.“

„Tak to nebude žádný problém.“ A zase odešel dozadu je vytisknout.

„Tak tady jsou,“ řekl, když se po chvíli vrátil, „snad tenhle formát bude dobrý.“

„Určitě, co za to chceš?“

„Nic, jen se chci setkat s tou Luciellou.“

„Ale nemůžeš mi tisknout fotky zadarmo!“

„Můžu, protože ten milión jsme vyhráli!“

„A to mi jako říkáš až teď?“

„No… jo, vadí?“

„Si piš že vadí, jdeme to oslavit ne?“

„Tak jo, sám jsem to ještě neoslavil, nějak se mi nechtělo.“

„Tak to napravíme a všechno to bude na mě, mám bohatý sponzory.“

„Ale Bello…“

„Žádný odmlouvání, jde se!“

A tak jsme se vypravili do nějaké celkem příjemné restaurace, kde jsme společně tu výhru oslavili, pak jsem se já ubytovala v hotýlku, co patřil k té restauraci, teda spíš ta restaurace patřila k tomu hotýlku a Joseph se šel vyspat domů.

Ráno jsme se vydali ke sfinze.

Když nás tam autobus dopravil, tak jsme se nenápadně pokusili proplížit dovnitř do sfingy, což se nám povedlo. Joseph byl velice udivený, že si těch dveří nikdy nevšiml, ale pak z něj vypadlo, že když tu byl naposled, tak byl ještě člověk.

Když jsme byli vevnitř, tak mi došlo, že nechci, aby se to Joseph dozvěděl, že jsem drak a bleskla mi hlavou kniha, ve které drak mohl posílat myšlenky, komu chtěl, už nevím, jak se ta kniha jmenovala, ale vyzkoušet to můžu.

A tak jsem v myšlenkách zvolala: „Luci, to jsem já, Bella, už s Josephem jdeme, ale mám takovou prosbu, abys mu neříkala, že jsem napůl drak, prosím, doufám, že mě slyšíš.“

To už jsme, ale vcházeli do hlavní místnosti, ve které byla Luci, a když jsem se na ní koukla, tak na mě spiklenecky mrkla, „takže to nejspíš funguje, hurá!“ zaradovala jsem se v duchu.

„Ahoj Luci, tohle je můj kamarád Joseph, on je měnič, Josephe, Luciella – sfinga.“

„Ráda tě poznávám, Josephe.“

„Já tebe taky Luciello.“

„Klidně mi říkej Luci, jako tady Bella, ta zkrácenina se mi líbí.“

„Tak dobře, Luci, beru to na vědomí, donesli jsme ti ty fotografie, takže s tvým dovolením ti je tu s Bellou přitlučeme do zdi.“

„Byla bych moc ráda, alespoň to tu bude zajímavější, mockrát vám oběma děkuji.“

„Ale to nestojí za řeč, Luci, vždyť já to pro tebe udělala ráda a Joseph jen uviděl ty fotky tak hned vyzvídal, jestli ho za tebou zavedu, teď ještě jedna věc, Josephe? Budeš Luci nosit dřevo? A když tak cokoliv, co by potřebovala? Protože já budu dál cestovat.“

„Moc rád, Bello.“

„To jsem moc ráda.“

„Bell? Už se ti ozvali ti Cullenovi? Vidím totiž, že jsi veselejší, ale tak nějak jinak, než bys vypadala, kdyby to bylo díky lektvaru.“

„Ano, Alice mi zavolala, to vlastně k nim posílám všechny fotky, protože tahat se s nimi při tom mém cestování, tak bych se pěkně pronesla.“

„To jsem rád, Bell, že jste si to vyřešili.“

„Jo to já taky, ale už asi půjdu, sbohem, Josephe, sbohem, Luci a mockrát díky za to, co jsi pro mě udělala.“

„Bello, ty nemáš za co děkovat, to já děkuji tobě, nebýt tvé zvědavosti tak kdo ví, jak dlouho bych tu ještě hladověla.“

„Sbohem, Bell, a někdy se zase stav, budu se na každou návštěvu těšit.“

„Sbohem a opatrujte se, já se někdy ukážu.“

A odešla jsem, musím rychle pryč, než Josephovi dojde, že už je noc a nemám se jak dostat zpět, pro jistotu jsem ještě Lucielle poslala: „Zdrž Josepha, než odletím, co kdyby mu došlo, že je už noc a já se vlastně nemůžu nikam dostat, nechci mu to říkat, ani nevím proč, sbohem a moc, moc, moc dík.“

Pak už jsem ale byla venku a tak jsem se, pro jistotu, rozhlédla po okolí, jestli tam náhodou někdo není, kdo by mě mohl vidět a pak jsem se přeměnila a odletěla vstříc dalším dobrodružstvím.

Přemýšlela jsem, kam bych mohla letět, jestli budu pátrat po dracích, k čemuž mám mapu od Luci, nebo jestli budu prozkoumávat naší zeměkouli, a její krásy.

Nakonec jsem se rozhodla pro to druhé, že asi takových 50 let budu putovat po světě a fotit, pak se stavím za Cullenovými, abych si ty fotky prohlédla, a po té poletím za draky a zmizím navždy. Jen doufám, že ta změna podoby se mi povede i podle vlastní fantazie, abych se mohla udělat starší.

A tak touto nocí začalo mé putování po celém světě.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 17. díl: