Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 14. Díl

20.06.2010 (17:00) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2735×

Když jsem se vynořila a po chvíli soustředění jsem se proměnila zpět na člověka, tak jsem zjistila, že mám neporušené a dokonce i suché plavky, takže teoreticky, kdybych byla oblečená a měla v kapse třeba mobil, tak by se mu nemělo nic stát, to je super.

Když jsem tak přemýšlela nad mobilem, tak mě napadlo zavolat Carlisleovi jestli o dracích neví něco víc než já, protože pár vědomostí navíc by se mi určitě hodilo.

Našla jsem si v kabelce mobil, vyťukala do něj Alicino číslo a nechala ho vyzvánět.

Hned po prvním zvonění se mi Alice ozvala: „Ahoj Bello, co potřebuješ?“

„Ahoj Alice, máš tam někde Carlislea? Nebo je v nemocnici?“

„Ne nemá službu, někde tu je.“

A už jsem slyšela, jak Alice volá Carlislea, co však bylo pro mě nové že jsem to slyšela, protože Alice nijak nekřičela, spíš šeptala a navíc měla telefon dál od pusy.

„Ahoj Bello, jak se máš a na co mě potřebuješ?“ vyrušil mě z mého přemítání Carlisle.

„Ahoj, jen se chci zeptat, co víš o dracích?“

„Proč to chceš vědět?“

„Ale, vždycky jsem milovala knihy, ve kterých byli draci, jako je například Eragon a tady jsem našla nějakou dračí historii a napadlo mě, že když můžete existovat vy tak proč by nemohli draci? Asi po nich začnu pátrat, tak chci vědět, jestli o nich nevíš, něco co by mi pomohlo.“

„Za 300 let svého života jsem žádného draka neviděl, a myslím že ani Aro o žádných neví, nebo mi to jen neřekl, ale měli by umět létat, chrlit oheň a mluvit přes myšlenky, k tomu všemu by měli být velice inteligentní, ale nevím, jestli se ti povede nějakého draka najít, protože buď žádní neexistují, nebo se umí výborně skrývat.“

„Děkuji ti Carlisle. Chce se mnou mluvit ještě někdo další? Ptám se protože vím, že ty by jsi mi to Alice neodpustila, kdybych jen tak zavěsila, že mám pravdu?“

„Naprosto přesně jsi to vystihla Bello. Jak to že nevidím tvou budoucnost?“

„To nevím, ale Edward mi taky nemohl číst myšlenky, třeba se to začíná vyvíjet, tak že na mě nemůžeš už ani ty.“

Byla jsem překvapena, ten lektvar jsem sice požila dříve, ale účinek má stejný a ještě jsem získala něco navíc, dokonalé, sice mě pořád bolí to, jak mě opustil a nikdy ho nepřestanu milovat, ale už nad ním můžu přemýšlet.

„Tak jo Bello, já se o tebe pokusím nebát, ale stejně se mi to nepovede a já budu trnout strachy, jestli se ti náhodou něco nestalo.“

„Super, neboj, všechno bude dobrý. Když už jsem zjistila vše, co jsem potřebovala tak se s vámi můžu zase rozloučit, nebojte, já se zase někdy ozvu, ale teď už jsem ospalá.“

„Tak ahoj Bello a né že ti bude trvat půl roku, než se toho mobilu dotkneš, abys vytočila naše číslo!“

„Neboj Alice, ahoj všichni, mějte se hezky.“

Nerozloučila jsem se s nimi, protože jsem byla ospalá, ale protože jsem nechtěla, aby se mě ještě někdo na něco vyptával na ty draky.

Je celkem hodně zajímavé, že jsem pravděpodobně jediný drak na planetě, protože když o nich nic neví ani Aro s Carlislem, tak asi neexistují, nebo se opravdu dokážou výborně maskovat.

Teď mi došla jedna super věc, já se vlastně díky svým křídlům můžu podívat kam chci, můžu procestovat celý svět a zadarmo!

Jenže mi v tom bude asi dost překážet ten můj kufr plný fotografií, s sebou si vezmu jen mobil a nějaké náhradní oblečení co se mi vejde do batůžku + foťák s peněženkou. Teď jen vymyslet co s těma fotkami, mámě je poslat nemůžu, ta by jančila, kdyby je viděla, tátovi taky ne, tak mi zbývají asi jen Cullenovi.

Myslím, že draci taky nestárnou jako upíři, takže u nich to bude na tom nejlepším místě.

Když jsem si to se svou hlavou tak hezky vyjasnila tak jsem se vydala zpátky do hotelu, kde jsem si přebrala věci.

Vybrala jsem si nějaké oblečení, co si vezmu s sebou a zbytek jsem zabalila do kufru s fotografiemi, ještě se nechám vytisknout ty, co jsem nafotila tady a pošlu to za Cullenama, ale na to budu potřebovat jejich adresu, protože se mi kvůli tomu nechce zase otravovat Eleazara a jeho rodinu.

Vytočila jsem Alicino číslo a psychicky se připravovala na hodně zajímavý rozhovor s Alicí, o to větší překvapení bylo, když se mi z telefonu ozvalo: „Nazdárek ségra!“ Samozřejmě Emmet, kdo jiný by mi takhle říkal že? Jen by mě zajímalo, jestli je to číslo, co mám jejich společné nebo jen Alicino a Emmet jí šlohl mobil.

„Ahoj Emmete.“

„Tak se mi to přece jen vyplatilo, že jsem si od Alice „vypůjčil“ její mobil, co potřebuješ?“

„Máš tam někoho zodpovědnějšího?“

„A já ti nestačím?“ řekl emmet a začal popotahovat.

„No to jsem neřekla, ale já opravdu chci mluvit s někým kdo má v hlavě všechno v pořádku, nemáš tam někde třeba Rosalii?“

„Jo ta tu někde je,“ řekl a v zápětí zvolal do prostoru: „Rose!!! Bella s tebou chce mluvit!“

V zápětí už jsem mluvila s Rosalií.

„Ahoj Rose.“

„Ahoj Bello, všichni ostatní odešli na lov, takže jsme tu jen my dva, doufám, že já ti budu stačit.“

„Úplně bohatě, já chci jen někoho kdo má všechny kolečka v hlavě na správném místě.“

„Tak to jo, co teda potřebuješ?“

„Ale fotila jsem jako divá a fotografie v elektronický podobě nemám ráda tak si je vždycky nechám vytisknout, samozřejmě že si je zálohuju i v té elektronický podobě, ale radši mám papír a nějak se mi to tu nahromadilo a já už se trvale rozhodla že budu cestovat po světě a nechce se mi s nimi táhnout a tak tě chci poprosit jestli by jsi mi nenadiktovala nějakou adresu kam vám je můžu poslat, je mi jedno jestli to bude adresa kde právě bydlíte, nebo jestli to bude nějaká jiná adresa, hlavně když mé fotografie budou v pořádku a to u vás budou, tím jsem si jistá.“

„Jasně Bello, moc rádi tvé fotografie u sebe schováme, jen doufám, že si pro ně někdy přijedeš, moc ráda bych tě ještě viděla a vím, že nejsem z naší rodiny jediná, Emmet ten by za tebou nejradši vyrazil.“

„Někdy si ty fotografie přijedu prohlédnout, ale dříve jak za 50 let to nebude, protože chci procestovat Evropu, plánuji návštěvu Paříže, Anglie, Prahy, Číny, Austrálie, chci se kouknout na Grand Kaňón a bude toho mnohem víc. Jen budu muset asi chvíli pracovat, protože nemůžu žít pořád z vašich peněz.“

„Ale Bello, jako kdybys nevěděla, že díky Alici můžeme vyhrát všechny sázky, které nás napadne, takže tě budeme sponzorovat dál, Carlisle ti někdy za čas přidá nějakou částku na účet.“

„Tak moc děkuji, ještě jedna věc, vím, že vy se nikdy do nějakých míst jako je například Egypt a jiné slunné místa nemůžete podívat tak si můžete všechny fotografie prohlédnout, teda pokud k nim nenapíšu něco jiného.“

„Moc děkujeme, slunné fotografie jsou u nás vítány.“

Pak mi Rosalie nadiktovala adresu, kam ty fotografie mám poslat, a mohly jsme se rozloučit.

„Sbohem Rosalie, ahoj Emmete!“

„Ahoj Bello.“ Uslyšela jsem jejich sehrané duo.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 14. Díl: