Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí láska - 12. Díl

27.05.2010 (08:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2637×

Po asi 2 dnech jsme dojeli na místo, odkud budeme k Viktoriiným vodopádům pěšky, ale prý to není daleko. Ty 2 dny cesty jsem si docela užila, Joseph je výborný společník na dlouhé cesty, dal se s ním výborně hrát slovní fotbal i jen tak povídat.

Zase jsem si vzala svůj foťák a vyšli jsme směr vodopády, byla jsem natěšená jak malé dítě na vánoce, ale co na plat vodopády mě vždycky přitahovaly a tak jsem ignorovala, jak se mi kvůli mé nedočkavosti Joseph směje.

Nakonec jsme k nim konečně došli. Už z velikánské dálky byl slyšet hluk, který vodopád vydával, a když jsme došli až k němu tak to bylo málem na ohluchnutí, ale stálo to za to, i kdyby mi kvůli tomu mělo v uších pískat ještě měsíc.

Fotila jsem jak zběsilá, protože kdo ví, jak to bude s mým cestováním dál, jestli se k nějakému vodopádu ještě někdy dostanu, každopádně moc ráda bych ještě nějaké navštívila, protože tohle je naprosto dokonalé.

Pak už jsme se ale opravdu vydali do nejbližšího přístavu, abych se nějak dostala na ten Madagaskar.

V přístavu mi Joseph naposledy vytiskl všechny mé fotky a to zadarmo, koupila jsem si lístek na loď, rozloučila se s Josephem a mohli jsme vyrazit.

Když jsem naposledy zamávala Josephovi, tak jsem se zase ponořila do svého přemýšlení, na které s Josephem není čas a došlo mi, že už je to dost dlouho, co měl být Cullenům doručen dopis, snad mi zavolají.

V té chvíli mi zazvonil mobil, nějaké neznámé číslo.

„Prosím, Swanová?“

„Ahoj Bello, tady Alice, no vlastně kromě Edwarda celá rodina i Denalijský, před chvílí jsme si přečetli tvůj dopis.“

„Ahojky ve spolek, jsem vám velice vděčná, že jste ten dopis předali.“

„Bello, všem nám moc chybíš, ale kdyby se to, že jsme ve spojení, dozvěděl Edward, tak by mě asi roztrhal, protože i koukat se do tvé budoucnosti mám zakázáno.“

„Všem vám moc děkuji za ty peníze, bez nich, no nevím, jak by to dopadlo. Víte, že už nevypadám jako vy? Už jsem se totiž opálila, africké slunce je kouzelník.“

„Jsme rádi, že se ti ty peníze hodily a že jsi je využila moudře, původně jsem tě totiž viděla, jak je používáš na detektiva a pak jak si za ně nakupuješ alkohol a drogy abys alespoň nějak zmírnila svou bolest. Kde přesně teď vlastně jsi?“

„No, právě jsem na trajektu na Madagaskar, koukám přes zábradlí do vln a užívám si slunce a toho, že konečně můžu mluvit se svou nejlepší kamarádkou a skoro sestrou.“

„Moc ti to na té fotce sluší Bello!“ Uslyšela jsem Esme.

„Mockrát děkuji.“

V tom jsem uslyšela, jak se Rosalie chystá něco říct a tak jsem našpicovala uši, aby mi nic neuniklo, protože se málo kdy stalo, že by na mě promluvila.

„Bello, je mi moc líto, jak jsem se k tobě chovala, všem nám moc chybíš i ten můj mamlas Emmet už tolik nešaškuje, jako když jsi byla s námi.“

„Ale Rose, ty se nemáš za co omlouvat, já tě naprosto chápala, jen ses snažila chránit svou rodinu před nebezpečím a to já jsem pro vás byla, jen mě to trošku mrzelo, ale chápala jsem tě.“

„Né Bello, mám, jen ty jsi moc dobrosrdečná, ale mockrát ti děkuju, že mi to nevyčítáš.“

„Už o tom nebudeme mluvit. Mám nafoceno mnoho dalších fotek, takže vám je možná zase někdy pošlu do Denali, ale tentokrát jich bude víc. Na některých jsem dokonce i s Josephem jako s tygrem a vypadají některé dost nebezpečně, ale nejlepší na tom bylo, že jsem je dostala zadarmo, jen díky tomu, že jsem Josephovi dovolila poslat je do nějaké fotografické soutěže, takže se nelekněte pokud tu fotku někde uvidíte, stačí jen že bude vyvádět máma, pokud to uvidí.“

„Teda Bello, ty se pereš s tygrem a já u toho nejsem, to není fér!“

„Emmete, nedělej si ze mě srandu, navíc já se s ním neprala, ale jen fotila.“

„Jasně, vždyť jsem viděl, jak se Alice zatvářila, když se vrátila z budoucnosti, kde se koukala na tu fotku, to zděšení v jejich očích se nedalo přehlédnout, že jo prcku?“

„Emmete! Neříkej mi prcku!“

„No tak, no tak nechte se vy dva na pokoji!“ musela je uklidnit Esme, jinak by se hádali, kdo ví jak dlouho.

„Bello? Co všechno víš o tom Josephovi?“

„Proč to chceš vědět Carlisle?“

„No copak mě neznáš, prozkoumám úplně všechno a tohle mě velice láká.“

„Ach tak. Tak o Josephovi vím jen, že se mění na tygra, neničí oblečení a upíra neviděl už, kdo ví, jak dlouho, jak by taky ne, když bydlí v Egyptě, že?“

„To je všechno? Víc jsi toho nezjistila?“

„Ne Carlisle, nechtěla jsem se moc vyptávat, podle mě je to neslušné.“

„Tak nic no.“

Takhle jsme si povídali ještě hodně dlouho, ještě že mají Alici, protože bez ní by ten účet za telefon nezaplatili.

Nakonec jsme prokecali skoro celou cestu trajektem, už byl vidět přístav, když jsme se rozloučili.

„Tak ahoj a prosím ještě se někdy ozvěte, budu ráda za jakékoliv slovo od kohokoliv z vás, i když tebe Emmete nemusím mít každý den, přece jen poslouchat pořád nějaké vtípky na svůj účet se mi nechce.“ Zasmála jsem se.

„Ale Bello, já přece nejsem až zase tak hrozný.“

Ani jsem nemusela odpovídat, protože jsem tam slyšela, jak mu skoro všichni říkali, že je ještě horší než hrozný.

„Tak ahoj!“

„Ahoj Bells.“ A položila jsem to.

Tak teď mi ke štěstí chybí už jen opravdu málo a i to málo se teď skoro ztratilo.

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí láska - 12. Díl: