Edward sedí a přemýšlí, když se od domovních dveří ozve zvonek. Jsou to Dragonovi a nesou polomrtvou Bellu. Je celá od krve a podrápaná. Přežije?
04.03.2010 (17:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4678×
BUDE V POŘÁDKU?
(Edward)
„Jdeme na lov, jde někdo s námi?“ zahulákal Emmett na celý dům.
„My jdeme,“ usmála se Alice a táhla Jaspera za Emmettem a Rose.
„Byl jsem včera, budu si ještě číst,“ odpověděl Carlisle, aniž by odtrhl oči od knihy.
„Taky jsem byla včera,“ zavolala Esme z jídelny, právě pracovala na rekonstrukci nějakého dalšího domu. Já jen záporně zakroutil hlavou.
„Alice, proč se ptáš, když už to dávno víš?“ zeptal jsem se jí posměšně. Vyplázla na mě jazyk.
„Tak jdeme,“ zavelela Rose a všichni čtyři se ve vteřině ztratili v lese. Díval jsem se tam, kde mi zmizeli z očí, sledoval západ slunce a myslel na Bellu. Neříkala, kdy se vrátí, ale snad brzy. Je to teprve půl dne, kdy mi na parkovišti řekla, že mě miluje a pak odjela. Ale už teď mi strašně chybí.
Ještě se ani pořádně nesetmělo, když jsem zaslechl tlukot lidských srdcí. Hned na to se rozezněl zvonek a Esme se ihned vydala otevřít.
„Dobrý den, co se děje?“ uslyšel jsem Esmein přívětivý hlas z chodby.
„Potřebujeme pomoc,“ řekl zoufale hlas, který bych tu nečekal. Bellin bratr. Hned na to sem průvan dohnal jejich pach a já ucítil i Bellu, ale také krev. Její krev.
„CARLISLE! Pojďtě,“ slyšel jsem dál. Na místě jsem ztuhnul. Něco se jí stalo. To už však byli všichni v obýváku a pokládali Bell na pohovku. Byla celá od krve, podrápaná a otlučená. Nechápal jsem, kdo jí to mohl udělat. Okamžitě jsem stál vedle ní a vzteky zatínal pěsti. Její voňavá krev mi v tuto chvíli vůbec nevadila. Chtěl jsem jen vědět, jestli bude v pořádku a kdo jí to udělal.
„Edwarde, Esme, raději běžte,“ řekl Carlisle, ale nespustil z ní oči a sledoval její zranění. Esme se jen s omluvným pohledem vytratila.
„Jsem v pořádku,“ řekl jsem odhodlaně a běžel pro mísu s vodou a nějaký hadr. Přes tu krev se nedala ani vidět její zranění.
„Sakra jste nejpomalejší upíři, jaké jsem kdy viděl!“ zaječel zoufale Bryan.
„Vy víte, kdo jsme?“ zeptal jsem se.
„Jo, víme to celou dobu, tak si nás nevšímejte a zachraňte ji,“ prosil Ben. Oba jsme přikývli a upíří rychlostí jsme ji začali omývat a poté obvazovat.
„Bude v pořádku?“ zeptal se Bryan.
„Po pravdě, ztratila spoustu krve, už by měla být mrtvá,“ oznámil smutně Carlisle. Padl jsem k ní na kolena a začal vzlykat. Ale ona nesmí umřít. Ne!
„Ne, Bell ne! Prosím, miluju tě,“ šeptal jsem zoufale a vzlykal.
„Ona to zvládne,“ řekl jistě Ben a usmíval se. Jak se teď může smát?
„Je mi to líto, ale je jen velmi malá naděje,“ začal zase Carlisle.
„Copak jste si nevšimli, že nejsme tak úplně normální? Bell se uzdraví, vím to,“ řekl radostně Ben. Bryan ho chytl za rameno, a když ho pustil, usmíval se taky. Nevěřícně jsem je pozoroval. Copak jim to nedochází? Bella umírá, vlastně už by měla být mrtvá. Raději jsem je nechal být a otočil se zpět ke svojí lásce.
Co jsem viděl, mi vyrazilo dech. Všechny menší ranky se začaly zacelovat, až z nich zbyly jen malé růžové jizvičky a nakonec zmizely úplně. Brzy se na jejím těle nenacházela ani jedna rána, pouze obvazy kolem těch hlubších. Carlisle je odmotal a zíral na ni, jako já. Po jejích zraněních nebyla ani památka.
„Říkal jsem to,“ culil se Ben.
„Jak je to možné?“ ptal se zvědavě Carlisle.
„Už jsem říkal, že nejsme normální,“ zasmál se Ben.
„Má lopatky v pořádku?“ zeptal se zase vážně Bryan. Opatrně jsem ji otočil a zkontroloval záda, nic špatného jsem nenašel.
„Jo, jsou v pohodě, proč? A co jste zač?“ ptal jsem se jich, aniž bych od Bell odtrhl pohled. Držel jsem ji za ruku a odmítal pustit.
„Ehm, myslím, že by vám to měla říct spíš Bella. Nehledě za to, že by nás zabila, že jsme to vykecali,“ zasmál se Bryan.
„Nezajdeme na večeři? Jinak Bell se probere zítra odpoledne. Pak se za ní stavíme, myslím, že si budete muset promluvit,“ řekl Ben a oba vyšli vchodem zase pryč. Co to mělo znamenat? Jak ví, kdy se probere? A o čem mluvit? Raději jsem to nechal být. Už jsem slyšel myšlenky svých sourozenců, vrací se. Vzal jsem ji do náručí a odnesl do svého pokoje. Položil jsem ji na postel, přikryl peřinou a sedl si do křesla vedle ní. Chytil jsme její ruku do své a nepustím ji, dokud se neprobere…
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 9. Bude v pořádku?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!