Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - 7. Dohoda?

28.02.2010 (07:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4284×

DOHODA?
(Bella)

Hned, co jsem se dostala pod zem do otcova „království“ jsem je cítila. Byli tu jen oni tři. Bianca, Sebastian a Samuel. Táta říkal, že si chtějí jen promluvit. Ale nevěřím jim a táta zjevně taky. Proto si mě zavolal. Přece jen jsem nejsilnější a v případě útoku bych je s ostatními hravě porazila.
Co nejrychleji jsem vletěla oknem do svého pokoje a převlékla se. Za dveřmi čekal táta.
„Je dobře, že jsi tady,“ usmál se na mě.
„Taky jim nevěříš, že?“ spíš jsem konstatovala, než se ptala.
„Pochybuju, že by postoj k nám jen tak změnili, rozhodně je nevezmu zpět,“ řekl tiše a s obavami v hlase.
„Tak jdeme,“ povzbudivě jsem se usmála a vydali jsme se do tajné konferenční místnosti. Po cestě se k nám přidal i Robert. Vešli jsme dovnitř a můj pohled ihned spočinul na trojici „lidí“ na jedné straně stolu. My tři jsme zaujali místo naproti nim. Beze slov jsme dosedli do pohodlných křesel a já si pohledem změřila dívku naproti mně.

Seděla tam a šíleně se usmívala. Ihned mi bylo jasné, že nás nechystá prosit o odpuštění. Její rudé oči zbarvené lidskou krví mě nenávistně propalovaly. Pohled jsem jí oplácela. Měla zrzavé kudrnaté vlasy a na sobě měla rudé mini šaty. Jak já ji nesnáším!

Vedle ní seděl vzpřímeně a hrdě Sebastian. Byl jejich „vůdce“, ale ve skutečnosti vše co dělá, mu nakazuje Bianca. A on ji poslouchá, ona ho zachránila a on ji miluje. Měl blond vlasy sčesané na patku.
Jako poslední se v křesle krčil Samuel. On nikdy nechtěl zabíjet nevinné, ani nebyl zlý. Ale za lidského života byl se Sebastianem nejlepší přítel a Bianca jim oběma tenkrát zachránila přeměnou život. Odnesla je tenkrát k nám, abychom to udělali. Nikdo nesmí vědět, jak se mění draci. A nikdo si svoji přeměnu nepamatuje. Jen já, otec a Robert to víme.
Byl jí vděčný, ale již několik staletí zabíjel. Při dotyku cítil emoce těch, kterých se dotýkal. Bohužel jeho moc pokrývala každou část těla, i zuby. Byl z toho nešťastný a přál si od nich odejít, ale oni mu vyhrožovali a on jim byl příliš vděčný. Samuel je z nich nejmenší a byl přeměněn nejmladší. Má krátké černé vlasy, padající do obličeje.

„Takže, o čem jste s námi chtěli mluvit?“ zeptal se táta vedle mě.
„Máme návrh,“ řekl Sebastian.
„A ten zní?“ zeptal se chladně Robert.
„My přestaneme zabíjet lidi a vy nás necháte klidně žít tady,“ usmála se Bianca. No jistě, zase chystají sesazení otce a chtějí zjistit, jak se koná přeměna. Ale to jim nikdy nevyjde, mám trvale štít kolem své, tátové i Robertové mysli a ani si nic nepřečtou.
„V žádném případě,“ odfrkl si táta. Australanům zamrzl úsměv na rtech.
„Proč?“ zeptali se nechápavě.
„Copak vám ještě můžeme věřit?“ zeptal se Robert. Oni si jen odfrkli.
„Myslím, že naše jednání je u konce, vyprovodím Vás ven,“ řekla jsem a vstávala od stolu.
„Ahoj tati, ráda jsem tě zase viděla,“ objala jsem ho a políbila na tvář.
„Ahoj holčičko, snad se příště uvidíme za lepších okolností a teď už spěchej za Edwardem,“ řekl a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a vyšla s našimi „hosty“ před palác.

Všichni jsme se proměnili a rozletěli se k východu. Raději jsem letěla za nimi, abych je ohlídala. Jen co jsme minuli rozžhavenou lávu magmatického krbu v Etně, spatřila jsem temné nebe a zářící hvězdy. Už jsem se tak těšila, až znovu uvidím Edwarda, že jsem si ničeho nevšímala a vyrazila směrem Forks, můj domov. Ze vzpomínek a myšlenek na Edwarda mě probudila dunivá rána. Brzy jsem si uvědomila, že pocházela ode mě. Něco do mě v letu narazilo. Letadlo to určitě nebylo, to by se v kontaktu s mým tělem rozdrolilo na písek a sesypalo k zemi. Místo toho mě teď právě něco vláčelo k zemi. To něco byla Bianca a Sebastian. Společnými silami mě dotlačili na zem. Ozvala se rána, jak naše tři obrovská těla spadla do lesů Itálie. Pokáceli jsme několik stromů a v zemi nejspíš vyryli docela hlubokou díru. Když se ze mě ty dvě těla zvedli, vyskočila jsem na nohy a zuřivě vyšlehla oheň z nozder. Co to dělají? Trochu jsem se uklidnila, stáli naproti mně a pak se najednou oba přeměnili. Udělala jsem to samé. Až teď jsem si všimla, že se nic okolo nehýbe. Nefouká vítr, zvířata se zasekla uprostřed pohybu. Bianca a její schopnost zmrazit okolí. Na mě to nefunguje díky mému štítu.

„Co to děláte?“ vyštěkla jsem na ně, když jsem se probrala. To už jsem za nimi zahlédla i Samuela. Všichni tři stáli naproti mně v lidské podobě.
„Chystáme se tě zabít,“ oznámila mi s klidem Bianca.
„Víš, už jsem trochu vypiloval svoji schopnost,“ vysmíval se mi Sebastian.

A teď mi to došlo. Nikdo mi nepomůže, vše je zmrazené. Sebastian zablokuje mé schopnosti, díky kterým bych je hravě porazila. Oni jsou tři, já jen jedna. Zemřu já a potom nejspíš i táta a ostatní, Bianca je zmrazí a zabijí je, aniž by o tom věděli. A já nemám šanci na přežití…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 7. Dohoda?: