Upír, do kterého se Bella zamilovala je Edward. Ona se vrací do Forks a z povídky se zase dozvídáme něco víc o jejím původu...
22.02.2010 (11:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4307×
DOMA
(Bella)
Tupě jsem zírala na celé království. Nevšímala jsem si zkoumavých a pohrdavých pohledů draků, na to jsme si už zvykla. Tenkrát jsem odsud utekla právě kvůli nim. Vždyť mně tu měly rády jen tři osoby. A dvě z nich jsem si vzala s sebou nahoru. Už tu sedím pár hodin a přemýšlím. Zatím ho budu nenápadně pozorovat, a pokud zjistím, že se mu třeba taky líbím, tak mu řeknu pravdu. Já vím, je nepravděpodobné, aby mě taky miloval. Jenže dokážu bez něj být? Panebože, vždyť znám jen jeho křestní jméno. Edward. Ale příjmení jsem zatím neměla možnost zjistit. Tak fajn, budu ho nenápadně pozorovat a pak mu časem řeknu, co k němu cítím. Já vím, jsem srab, ale odmítnutí by mé ego asi nepřežilo. A kluci by se mi do konce existence smáli a to nedopustím.
Líně jsem se zvedla na nohy a roztála křídla. Zase jsem musela první do svého pokoje pro oblečení. Jako člověk jsem pak sešla do jídelny, kde už všichni seděli. Akorát po otcově levici tři místa zela prázdnotou. Moje a kluků. Povzdychla jsem si a sedla vedle táty. Nevšímali si mě, tak jsem poslouchala rozhovor, který vedli.
„Bojím se, že Bianca zase něco chystá,“ říkal právě táta. To je jediná další dračí žena, o které vím. Přeměna na draka je velmi bolestivá a náročná. Ženy ji většinou nezvládnou. Ale já to dokázala. Jen já, táta a Robert víme, jak se přeměňují draci. Bianca, Sebastian a Samuel se od nás již dávno odpojili, chtěli sesadit tátu z trůnu. Vyhnali jsme je a oni se začali živit lidskou krví. Pokud vím, tak teď jsou někde u Austálie. Žijí na dně moře, aby si jich lidé nevšimli. Dokážeme bez vzduchu vydržet i několik dní, přesto je to nepříjemné. Ale ti tři nám dělají opravdu starosti. Neustále se snaží získat tátův trůn, ale já je vždycky zarazím. Vážně mě hodně nenávidí, jenže já jsem nejmocnější drak a tím i bytost na zemi. Ale Sebastian dokáže zablokovat schopnosti ostatních. Zatím mým štítem nepronikl, ale stále svoji schopnost trénuje. Dál jsem si konverzace u stolu nevšímala a pořádně se najedla. Taky jsem už dlouho nebyla na lovu zvířat, ale půjdu až doma. To mi připomíná, že už bych se docela ráda vrátila. Už mám ve všem docela jasno a těším se na kluky. Jo, asi se těším i na něj.
Povzdychla jsem si a odebrala se do svého pokoje. Sedla jsem si za klavír a začala skládat nějaké melodie. U piána vždycky na všechno zapomenu a soustředím se jen na hraní a skládání. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale pak jsem se rozhodla, že už se vrátím. Vyběhla jsem do tátovy kanceláře a zaklepala.
„Pojď dál, Bello,“ ozvalo se zpoza dveří.
„Ahoj tati, jdu se rozloučit,“ oznámila jsem mu ve dveřích.
„Čekal jsem to, že bez něj nevydržíš,“ zasmál se táta a objal mě.
„Ahoj tati,“ rozloučila jsem se, když mě pustil.
„Ahoj holčičko,“ zavolal za mnou, ale to už jsem vyskakovala z tátova balkónu a mířila domů, do Forks. Zrovna byl úplněk, zatáhla jsem mraky a bezpečně doletěla až do lesa za naším domem. Odtáhla jsem štít a poslala v myšlenkách klukům, aby mi donesli nějaké oblečení. Ben umí pohybovat věcmi myslí, takže mi poslal nějaké šaty. Natáhla jsem je na sebe a rozběhla se domů. Hned, co jsem doběhla k domu, se na mě oba vrhli.
„Moc jsi nám chyběla,“ řekl Bryan.
„Ale nečekali jsme tě tak brzy,“ dodal Ben.
„Taky jste mi chyběli,“ řekla jsem jim a pevněji je objala.
„Nepůjdeme dovnitř?“ zeptal se Ben. Jen jsme přikývla a vběhla dovnitř.
„Právě snídáme,“ zasmál se Bryan a ukázal na nepořádek v kuchyni. Chyběla jsem jen jeden den a oni to tu tak zničí. Nasnídala jsem se s nimi, lívance se jim povedly.
„Dnes ještě nejdu do školy, musím na lov a trochu tu uklidím,“ řekla jsem, když si chystali věci do školy. Jen přikývli a vyrazili do garáže.
„Měj se, sestřičko. Uvidíme se odpoledne,“ zavolali na mě sborově z venku. Věděli, že je uslyším. Jen jsem se usmála a začala sklízet ze stolu. Umyla jsem nádobí, vysála mouku, která byla opravdu všude a setřela zem. Pak jsem se převlékla z těch šatů do teplákové soupravy a vydala se na lov. Dneska jsem se nespokojila s žádnou srnkou, vyrazila jsem na pořádného medvěda. Snadno jsem mu vyskočila na záda a vysála každou kapku jeho teplé krve. Mrtvolu jsem zahrabala a vydala se domů. Měla jsem ještě spoustu času, tak jsem to vzala oklikou.
Asi osm kilometrů před domem jsem uslyšela zvuk tříštící se vody. Doběhla jsem tam a spatřila kouzelnou louku. Ale ucítila jsem tam pach upíra. Jeho pach. Raději jsem zaštítila i svůj pach a vydala se doprostřed louky. Byla nádherná, na konci byl malý vodopád a okolo tekla malá říčka. Měla kruhovitý tvar a byla plná květin. Lehla jsem si doprostřed a vnímala jen jeho vůni…
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 4. Doma:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!