Edward pořád myslí na Bellu a neustále ji pozoruje a dojde mu, že se do ní zamiloval. Ale nikdo stále neví, kdo a co jsou Dragonovi...
19.02.2010 (18:30) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4777×
ŠKOLA
(Edward)
Došoural jsem se na hodinu španělštiny a sedl si do předposlední lavice u okna. Za chvíli přišla profesorka a začala se věnovat výkladu. Ignoroval jsem ji a přemýšlel nad tou zvláštní rodinou. Budu si muset promluvit s Carlislem. Z myšlenek mě vytrhlo až zaklepání na dveře.
„Omlouváme se, zdrželi jsme se v kanceláři,“ zaslechl jsem nádherný hlas.
„To je v pořádku, co kdybyste se představili?“ navrhla jim profesorka. Mluvila k tomu největšímu, dívka si jen odfrkla a začala.
„Jsme sourozenci Dragonovi, já jsem Bella, tohle je Bryan,“ ukázala na toho svalouše, „a tohle je Ben. Přistěhovali jsme se z Los Angeles. Matku jsme nepoznali a otec je voják,“ představila se Bella.
„Tak si běžte sednout,“ pobídla je profesorka. Ti kluci se poťouchle usmívali a mířili si to do lavice za mě. Bella se na ně mírně zamračila a mířila za nimi. Teda za nimi, spíš za mnou.
„Je tady volno?“ zeptala se mile. Zmohl jsem se jen na kývnutí. Obešla mě a přisedla si. Celou hodinu koukala nepřítomně z okna a já na ni. Vždycky, když mě učitelka chtěla okřiknout, ať se nevěnuji Belle, ale výkladu, jsem hlavu odklonil. Vzadu bylo až podezřele ticho. Najednou se Bella otočila na své sourozence a změřila si je nasupeným pohledem. Ti dva vybuchli smíchy a Bella se tvářila nasupeně. Nechápal jsem to, ale snahu jsem vzdal. Nemělo to cenu. Do myšlenek nikoho z nich jsem neviděl. Ti dva se smáli pořád víc a víc. Profesorka se ovládala, aby na ně nezačala ječet, tak je raději ignorovala. Čím víc byli vysmátí, tím víc byla Bella rozzuřená.
„Fajn! Vracíte se k tátovi,“ oznámila jim nasupeně, aniž by jim věnovala pohled. Oba najednou zmlkli a hlasitě polkli. Celou hodinu nevydali ani hlásku. Nechápal jsem změnu jejich nálady. Vystoupili z auta a usmívali se. Vypadali šťastně. Pak uviděli nás a nasadili kamenný výraz a lhostejně došli ke kanceláři. A tady jsou zase veselí. Tedy do té doby, než jim Bella pohrozila. Nevím co jej jejich otec zač, ale asi to s ním nemají snadné.
Až do oběda jsem s nimi hodinu už neměl, ale neustále jsem je pozoroval přes myšlenky ostatních. Všechny hodiny měli společné a všichni měli veselou náladu. Všichni se s nimi snažili seznámit, ale oni všechny odbyli. Dávali jasně najevo, že se baví jen mezi sebou. Každý je přirovnával k nám. Všichni byli bledí a krásní, s nikým se nebavili. A měli stejné oči. Jenže srdce jim tlouklo a já cítil jejich krev. Museli to být lidé, prostě sourozenci, kteří se lišili pouze barvou vlasů. Od uhlově černé, ke kaštanově hnědě až po blond. Neustále jsem nad nimi přemýšlel a snažil se ignorovat myšlenky, kde si kluci představovali Bellu nahou a holky ty dva kluky, jak se spolu líbají. Konečně tu nejsme hlavní atrakce a všímají si taky někoho jiného. Ale mám takový pocit, že Rose se to líbit nebude. Ona je ráda středem pozornosti.
Když jsem přišel na oběd, sourozenci už tam byli. Seděli u našeho stolu a přehrabovali se v jídle. Tvářili se dost znechuceně, ani se jim nedivím. Lidské jídlo smrdí i chutná jako bláto. S vlastním jídlem jsem se neobtěžoval a šel rovnou za sourozenci. Dragonovi tu ještě nebyli. A v tom okamžiku se otevřely dveře do jídelny a dovnitř vešla Bella, za pas jí objímal Bryan a z druhé strany kráčel Ben. Všichni se usmívali a vešly se vztyčenými hlavami přímo k pultu s jídlem. Pak sebevědomě zapluli do nejvzdálenějšího kouta jídelny. V myšlenkách všech jsem četl, že jsou namyšlení. Vypadali tak, ale podle mě jen proto, aby jim dali všichni pokoj. Asi bych na Bryana žárlil, kdybych nevěděl, že je to její bratr. Celou dobu ji objímal a držel za ruku. Sakra proč bych žárlil? Podíval jsem se na Jaspera a ten se mě v myšlenkách zeptal, jestli mi to už došlo. Jen jsem kývl a přemýšlel, jak jsem se mohl zamilovat během jednoho dne. Pořád jsem ji nenápadně pozoroval a divil se, kolik toho sní. Všichni tři vyprázdnili tácy, odnesli je a vypochodovali z místnosti, zase v tom uzavřeném trojúhelníku. A Bella zase vedla. Ona chodila první a mluvila. Asi jim nahrazovala mamku, když ji nikdy ani nepoznali. S rodinou jsme se také vydali na další hodiny, ale všiml jsem si, že Dragonovi už nastupují do aut a vyjíždí pryč. Asi mají kratší vyučování nebo jim odpadla hodina. Vadilo mi to, že dnes už neuvidím její krásný úsměv. Sakra, já se zamiluju do holky a znám jen její jméno…
Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 2. Škola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!